Berlín - Poslední dny předtím, než 15. listopadu 1923 vstoupila v Německu v platnost měnová reforma a byla zavedena takzvaná rentová marka, zažila země ještě naposledy závrať znehodnocování peněz. Ceny se měnily téměř každou hodinu, dopisní známky se vydávaly bez potisku a úředníci na ně rukou dopisovali v té chvíli platnou hodnotu.
Rentová marka zastavila hyperinflaci v Německu
Prvního listopadu stála například libra (zhruba půl kilogramu) chleba 260 miliard marek, libra cukru 250 miliard a libra masa 3,2 bilionu. Pro srovnání: vyučený dělník v Berlíně si v té době za den vydělal tři biliony marek.
Úřední konec tomuto hororu byl učiněn právě 15. listopadu zavedením takzvané rentové marky. Vzhledem k tomu, že stát neměl dostatečné množství zlatých zásob, byla nová stabilní měna kryta průmyslovým a zemědělským pozemkovým vlastnictvím. Když se kurz nové marky stabilizoval, byl 20. listopadu stanoven oficiální směnný kurz dřívější papírové marky k dolaru: jeden dolar obnášel 4,2 bilionu marek.
V polovině prosince byl stanoven také výměnný poměr mezi rentovou markou a papírovou markou: za jeden bilion papírových marek byla jedna marka rentová. Hyperinflaci v Německu se podařilo zlikvidovat a v říjnu následujícího roku nahradila dočasnou rentovou marku opět definitivní měna - říšská marka, jejíž kurz byl již fixován na zlato.
