Brno - Třicáté výročí první transplantace jater v Brně si v těchto dnech připomíná Fakultní nemocnice u svaté Anny. Náročnou operaci tam lékaři z chirurgické kliniky poprvé provedli 2. února 1983, a to jako pátí v Evropě. Transplantací největší žlázy v lidském těle se dnes v České republice uskuteční kolem stovky ročně.
Prví transplantaci jater v Brně podstoupil tehdy šestatřicetiletý Josef Mynář z Tišnova. Trpěl nevyléčitelným onemocněním jater. „Cítil jsem velkou únavu, měl jsem podobné problémy jako žlučníkáři. Naše závodní lékařka ale trvala na tom, že to nic není. I když mi bylo hodně špatně, nechtěla mi napsat neschopenku,“ vzpomínal muž na těžké období.
V roce 1982 onemocněl a léčil se antibiotiky. Na problém s játry se přišlo při kontrolním odběru krve. „Tam se zjistilo, že mám krev doslova jako kaši,“ řekl Josef Mynář. Na cytologickém vyšetření v nemocnici mu na játrech našli obrovský nádor. Nebýt transplantace, zbývalo by mu tehdy sotva pár týdnů života.
Transplantace byla vedená jako experiment na člověku
Operaci Josefa Mynáře vedl profesor Vladimír Kořístek, který se transplantacemi jater začal zabývat v roce 1975. Při prvních pokusech je s týmem lékařů transplantoval několika prasatům. Úspěchy se dostavily po dvou letech, transplantace se jim podařila asi na 150 prasatech.
„Dlouho jsme měli problém získat povolení na provádění těchto operací na lidech, bez toho jsem se do toho pouštět nechtěl. Naší výhodou bylo, že jsem to už měli dobře natrénované. I když se skutečná operace stále oddalovala, dělali jsme pokusy dál,“ řekl lékař.
Otestovat postup transplantace na člověku profesoru Kořístkovi povolilo ministerstvo v roce 1983. Jeho podmínkou bylo, že zákrok bude nést označení „experiment na člověku“. Pro Josefa Mynáře to však byla poslední naděje.
„Všechno to bylo velmi rychlé. Čekalo se, až se najde vhodný dárce, a zanedlouho mi už z nemocnice telefonovali. Samozřejmě, že jsem byl nervózní, zvlášť když mi všichni říkali, že jsem úplně první člověk, kdo to v Brně podstoupí,“ svěřil se muž. Den své operace si pamatuje velmi mlhavě. „Cítil jsem se, že jsem úplně mimo, všechny hlasy ke mně doléhaly jakoby z venčí. Strašně těžko se ten pocit popisuje,“ krčil rameny.
Nervozitu neskrývá ani lékař Kořístek. „Před tím jsem dělal mnoho složitých operací srdce, ale toto pro nás přesto bylo něco nového. Operovalo se v noci, bylo tam spousta organizačních zmatků s převozem dárce a podobně. Byl jsem pod velkým napětím,“ svěřil se profesor.
Tři roky po transplantaci se Josef Mynář mohl vrátit do zaměstnání a dalších deset let pracoval na nádraží jako staniční dělník. Začátkem devadesátých let se mu narodilo čtvrté dítě. Pak ale odešel do invalidního důchodu a přivydělával si jako domovník nebo topič. Dodnes miluje přírodu, hory, jeho velkým koníčkem je myslivost a jeho sedm vnoučat. Nedávno se dokonce pustil do rekonstrukce kuchyně.
„Cítím se výborně. Sice se musím trošku omezovat, nemůžu si například dovolit hodně tučná jídla, ale jinak si nemám proč stěžovat,“ dodal s úsměvem.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně provedlo v letech 1983 až 2010 celkem 395 zákroků. Technologie využívané při operacích se za třicet let výrazně proměnily. „Při první transplantaci to technické zázemí bylo mnohem jednodušší. Dnes už máme s transplantacemi poměrně velké zkušenosti a používáme přístroje, které nám operační postupy pomáhají zlepšit. Řekl bych, že i pooperační doba u pacientů je v současnosti mnohem méně komplikovaná,“ uvedl primář centra Jiří Ondrášek.
V Evropě byla první transplantace jater provedena v roce 1968 v Cambridgi. V současnosti se po celém světě uskuteční přibližně 10 tisíc transplantací jater za rok.
Játra nenahradí žádný přístroj
Játra jsou nepárová, nezbytná pro látkovou výměnu a přeměnu živin v lidském těle. Podílejí se na detoxikaci organismu a trávení potravy v tenkém střevě. Produkují významné hormony, regulují hospodaření s vodou a solemi a slouží jako zásobárna vitaminů a dalších důležitých látek. Při jejich selhání dochází k hormonálním poruchám, poruchám srážení krve a metabolismu nebo i funkce mozku, které mohou vést až k jaternímu kómatu a smrti.
Nahradit tento životně důležitý orgán přístroji zatím lékaři nedovedou. K transplantacím se využívají játra zemřelých nebo upravené části jater živých dárců.
Transplantace orgánů v České republice v roce 2011 a 2012
O úspěšné operaci se hovoří, pokud zákrok výrazně nepoznamená kvalitu pacientova života, a pacient se potýká se pouze se snesitelnými obtížemi, jež ho nevyřazují z běžného života. Podle statistik až 90 procent pacientů přežije první rok od transplantace jater, 75 procent se dožívá pěti a více let.
Jak se provádí transplantace jater
Základem transplantace jater je chirurgická operace, při které jsou z těla příjemce odstraněna nemocná játra a na jejich místo jsou vložena a do krevního oběhu zapojena játra nová. Většinou se jedná o celá játra zemřelého dárce přibližně stejné postavy, jako je příjemce.
Játra se při transplantaci umísťují na místo původních jater a rovněž propojení cév, přivádějících krev do jater a odvádějících krev z jater, odpovídá stavu před operací. Žlučovod vycházející z jater dárce (trubice, která odvádí žluč z jater do střeva) se napojí buď na žlučovod příjemce, nebo přímo na střevo příjemce. V některých případech je třeba použít pouze část jater od mrtvého nebo i živého dárce. Tento postup je využíván především u dětí.
V průběhu operace nebo bezprostředně po ní začíná imunosupresivní léčba, tedy podávání léků, které brání odhojení transplantovaných jater. Tato léčba pak příjemce doprovází po zbytek života.
Zdroj: Česká transplantační společnost, transplantace.eu
