Ostrava – 12. srpna 1928 zemřel jeden ze světově nejproslulejších českých hudebních skladatelů, Leoš Janáček. Skonal nečekaně na zápal plic v ostravském sanatoriu, uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu na motivy Dostojevského románu. Rodákovi z Hukvald na Frýdecko-Místecku bylo 74 let.
Skladatel, jehož dílo patří k pilířům moderní hudby, pocházel z učitelské rodiny. Studoval v Brně, Praze, Lipsku a ve Vídni. Svůj profesní život spojil s Brnem, kde působil jako ředitel varhanní školy, učil na konzervatoři v Brně a v Praze. Ve svém díle vycházel z moravského folkloru, jehož byl obdivovatelem a znalcem.
Leoš Janáček vytvořil devět oper, z nichž nejslavnější je Její pastorkyňa podle dramatu Gabriely Preissové. Operu, kterou skladatel dokončil v roce 1903, původně Národní divadlo v Praze odmítalo uvést. Sklidila však úspěch ve Vídni, v Německu i v New Yorku. Mezi další uznávaná operní díla Leoše Janáčka patří Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová či Věc Makropulos.
Světový ohlas Janáčkovi zajistila i komorní kantáta Zápisník zmizelého nebo jedna z vůbec nejsvébytnějších skladeb světové hudby, ve staroslověnštině zpívaná Glagolská mše. Metoda Janáčkovy tvorby, která vykrystalizovala už v Její pastorkyni, založená na specifickém opakování motivů, dramatické zkratce a originalitě práce s vývojem jednotlivých sekvencí, dosáhla v tomto díle vrcholu.
Glagolská mše je současně výsledkem dlouhodobého studia lidové hudby. Skladatel zde s obdivuhodně jasnou vizí dospívá k pradávným kořenům slovanské hudební kultury, a to nejen po stránce hudební, ale i jazykové. Čerpá nejen z cyrilometodějského odkazu, ale také z přírodních a pohanských motivů.
Leoš Janáček byl členem České akademie věd a umění, Pruské akademie umění, dopisujícím členem The School of Slavonic Studies v Londýně a předsedou Klubu moravských skladatelů. Byl sbormistrem Brněnského a Pražského spolku Svatopluk. Za jeho celoživotní odkaz mu Masarykova univerzita v Brně udělila čestný doktorát filozofie.
