Háj ve Slezsku (Opavsko) – 1. 6. 1942 v 18.45 byl v Kobylisích popraven rodák z Háje ve Slezsku, spisovatel Vladislav Vančura. Jeho smrt vyděsila intelektuály a ve společnosti vyvolala atmosféru strachu.
Vladislav Vančura se narodil 23. 6. 1891 v Háji ve Slezsku v rodině úředníka cukrovaru. V závislosti na otcově zaměstnání se rodina mnohokrát stěhovala, až se usadila v Davli u Prahy. Po nedokončeném studiu gymnázia se stal knihkupeckým učněm ve Vysokém Mýtě, pak se v Grafické unii v Praze učil fotografem. Krátce navštěvoval umprum a neúspěšně se hlásil na Akademii výtvarných umění. Na přání rodiny pak dokončil gymnázium a nakonec vystudoval medicínu.
V roce 1920 vstoupil do uměleckého sdružení Devětsil a stal se jeho prvním předsedou. O rok později se oženil a společně s manželkou si zařídili ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. Od počátku 30. let se ovšem věnoval pouze literatuře. V březnu 1929 podepsal projev sedmi komunistických spisovatelů namířený proti novému, Gottwaldovu vedení KSČ a byl za to ze strany vyloučen. Za okupace byl členem Národního revolučního výboru inteligence. 12. 5. 1942 byl zatčen a za heydrichiády popraven mezi prvními.
Vladislav Vančura byl aktivně činný v mnoha směrech. Kromě literatury a divadla se od 30. let věnoval i filmu. Coby scenárista a režisér a natočil několik celovečerních snímků, např. Marijka nevěrnice (1934). Recenzoval také výtvarné umění. Patřil i k čapkovskému okruhu tzv. pátečníků.
Mezi jeho nejznámější literární díla patří prozaická balada Markéta Lazarová (1931), mistrně zfilmovaná Františkem Vláčilem, nebo román Rozmarné léto (1926), ovlivněný poetismem a zfilmovaný Jiřím Menzelem. Známá je také jeho kniha pro děti Kubula a Kuba Kubikula (1931), kterou Zdeněk Smetana rozdělil do sedmi večerníčkových příběhů.
Jan Mukařovský – Řeč při tryzně za Vladislava Vančuru
„Když dne 1. června 1942 zvečera zazněl z amplionů zlý hlas, oznamující zkomoleně na prvním místě katovského diáře, že byl popraven dr. Vladislav Vančura, lékař na Zbraslavi, ustrnuli, kdo se chvěli o budoucnost národa doma i za hranicemi. V osobě velkého básníka měla být symbolicky popravena kultura národa, který celé své existenční oprávnění v minulosti a celou svou obranu v přítomnosti založil na hodnotách kulturních.“
