Ostrava - Útrapy, které přinesl nacismus a totalita. S vlastními zkušenostmi se středoškolským studentům na Gymnáziu v Ostravě-Hrabůvce svěřili političtí vězni a jejich potomci. Smyslem těchto besed je přiblížit studentům historii co nejživěji.
Eva Vláhová chtěla být pionýrkou - nesměla, chtěla cestovat – nesměla. Když jí bylo 11, komunisté jí zatkli otce. Nevstoupil do strany. „První návštěvu nám zakázali, druhou návštěvu nám zakázali, třetí nám řekli, že už je z Ostravy pryč. Viděla jsem ho až za pět let. On mě samozřejmě nepoznal,“ vzpomíná.
Zákaz studia, tábor nucených prací. Následky komunistické perzekuce nesl i Rostislav Sochorec. Jeho otec zemřel ve vazbě StB. „My jsme žili jakoby v podzemí, tehdy nebylo možno se s každým stýkat, někteří lidé se nám vyhýbali,“ říká.
To Zdeněk Růžička zažil krutosti obou režimů. Nacisté poslali jeho bratra do koncentračního tábora, on sám nuceným pracím utekl jen o vlásek. Za totality už takové štěstí neměl. Na vlastní kůži zažil brutality ostravské StB. „Dostal jsem ránu zezadu přes ucho a hlavu, až jsem spadl ze židle. Prostě bití, bití, bití,“ popisuje.
Takovéto přednášky studenti vítají. Očitá svědectví jim totiž žádná učebnice dějepisu nenabídne. „Není určitě jednoduché sehnat pamětníky, tito lidé jsou už vysokého věku a ubývá jich,“ řekl pedagog Gymnázia Ostrava-Hrabůvka Vojtěch Vlček. Rozhovory s posledními žijícími pamětníky na Ostravsku vydá učitel Vojtěch Vlček na konci příštího roku ve své knize.
