Vídeň - Dne 2. března 1998 byla cestou do školy v dolnorakouském Strasshofu unesena desetiletá dívka Natascha Kampuschová. Únosce Wolfgang Priklopil dívku věznil více než osm let, než se jí 23. srpna 2006 podařilo uniknout. Případ vyvolal velký zájem veřejnosti. Cela, v níž byla Kampuschová držena, se nacházela ve sklepních prostorech o rozměrech zhruba čtyři krát tři metry. Od okolního světa ji oddělovaly 150 kilogramů těžké železné dveře, které pachatel pokaždé pečlivě uzamkl, když nebyl v domě. Ve středu 23. srpna 2006 na to však zapomněl a dívka toho okamžitě využila k útěku. Kampuschová se tak dostala po osmi letech na svobodu.
Kampuschovou převezli vyšetřovatelé na bezpečné místo, kde ji vyslechli členové speciálně ustavené vyšetřovací komise a kde jí byla poskytnuta lékařská péče i pomoc psychologů. Ti později uvedli, že terapie ženy bude trvat několik let, neboť trpí „silným stockholmským syndromem“. Jde o určitý paradox v chování, kdy si zajatci vytvářejí sympatie vůči svým únoscům. Kampuschová totiž uvedla, že k Priklopilovi cítí velkou lítost, že byl přesný a cílevědomý a nesnažil se ji manipulovat.
Kampuschovou držel celých osm let v zajetí v úkrytu čtyřiačtyřicetiletý elektrotechnik Wolfgang Priklopil. Policie označený dům prohledala, únosci se ale podařilo ještě před příchodem policie do domu uprchnout v automobilu, po kterém policisté intenzivně pátrali. Nakonec spáchal sebevraždu skokem pod rychlík na Severním nádraží ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt.
Svědci vypověděli, že mladou ženu mnohdy vídali, o pomoc ale nepožádala. V prvních letech zajetí Natascha nikdy nebyla mimo dům, později se svým věznitelem občas chodila dokonce na nákup. Byla však natolik zastrašená, že se neodvážila od Priklopila hnout ani na metr.
Matka Brigita Sirny-Kampuschová způsobila krátce po návratu své dcery skandál vydáním knihy Zoufalé roky. Vyvolala tím převážně nelibost veřejnosti, která soudila, že se snažila vytěžit z případu co nejvíc peněz.
