Praha - Nejhranější operní autor 20. století, velká hudební osobnost a v Čechách stále nedoceněný hudební skladatel Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v obci Hukvaldy na Lašsku jako deváté dítě učitele Jiřího Janáčka a jeho manželky Amálie. Kvůli tíživé finanční situaci rodiny se Leoš Janáček přestěhoval do Brna, které se celý život snažil povýšit na hudební centrum evropské úrovně. Byl pedagogem, teoretikem, kritikem, dirigentem, sbormistrem, organizátorem a uznávaným sběratelem lidových písní, ale jeho devět oper ho proslavilo především jako vášnivého a originálního skladatele, který svou hudbou pronikal do hlubin lidské duše. Ve svém díle Janáček vycházel z moravského folkloru, jehož byl velkým obdivovatelem a znalcem. „Jeden z největších světových slovníků Larousse Janáčka uvádí jako folkloristu, nacionálně zaměřeného. Je to zvláštní, protože folkloristů bylo mnoho, a výborných. Janáček je především přeci jen skladatel, jeden z největších skladatelů 20. století,“ upozorňuje kurátor sbírek Leoše Janáčka v Moravském zemském muzeu Jiří Zahrádka.
Opery: Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Z mrtvého domu
Další: Dva smyčcové kvartety, vokální cyklus Zápisník zmizelého, orchestrální Sinfonietta a Glagolská mše.
Janáček byl výjimečný svým novátorským přístupem k hudbě. „Narodil se v roce 1854, tedy hluboce v 19. století, a patří k tomu nejprogresivnějšímu, co přinesla hudba 20. století. Janáček byl naprosto až umanutý psychologií postav. (…) Do své hudby zavedl velmi propracovaný přístup k lidské psychologii, a proto nás to asi dodnes udivuje, dodnes nás to tak dojímá,“ vysvětluje Zahrádka. I proto, že předběhl svou dobu, se Janáček zasloužené slávy dočkal až ve stáří.
Důraz na psychologii Janáček propojil i se svým zájmem o folklor. „Lidová píseň Janáčka dovedla k poznání, že jde také zapisovat do not lidskou mluvu. On byl přesvědčen, že ty nápěvky lidské mluvy velmi vypovídají o psychickém stavu člověka. Takže chodil od roku 1897, zapisoval si lidskou mluvu do not. Těch nápěvků jsou tisíce a tisíce, psal většinou velmi emocionálně vypjaté situace, například když mu umírala dcera Olga v roce 1903, její poslední slova si zapsal do not,“ říká Zahrádka.
„Janáček je světový, dokonce Češi si to ještě asi moc neuvědomují. Janáček je skutečně nejhranější operní autor 20. století. Jeho kvalita není jen v té komerční sféře, že se tak dobře hraje, ale i v odborné se všichni shodují, že je to něco naprosto výjimečného.“
Janáček zemřel nečekaně 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu. Byl právě uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu.
