Leoš Janáček: doma nedoceněný, venku nejhranější

Praha - Nejhranější operní autor 20. století, velká hudební osobnost a v Čechách stále nedoceněný hudební skladatel Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v obci Hukvaldy na Lašsku jako deváté dítě učitele Jiřího Janáčka a jeho manželky Amálie. Kvůli tíživé finanční situaci rodiny se Leoš Janáček přestěhoval do Brna, které se celý život snažil povýšit na hudební centrum evropské úrovně. Byl pedagogem, teoretikem, kritikem, dirigentem, sbormistrem, organizátorem a uznávaným sběratelem lidových písní, ale jeho devět oper ho proslavilo především jako vášnivého a originálního skladatele, který svou hudbou pronikal do hlubin lidské duše. Ve svém díle Janáček vycházel z moravského folkloru, jehož byl velkým obdivovatelem a znalcem. „Jeden z největších světových slovníků Larousse Janáčka uvádí jako folkloristu, nacionálně zaměřeného. Je to zvláštní, protože folkloristů bylo mnoho, a výborných. Janáček je především přeci jen skladatel, jeden z největších skladatelů 20. století,“ upozorňuje kurátor sbírek Leoše Janáčka v Moravském zemském muzeu Jiří Zahrádka.


Opery: Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Z mrtvého domu

Další: Dva smyčcové kvartety, vokální cyklus Zápisník zmizelého, orchestrální Sinfonietta a Glagolská mše.

Janáček byl výjimečný svým novátorským přístupem k hudbě. „Narodil se v roce 1854, tedy hluboce v 19. století, a patří k tomu nejprogresivnějšímu, co přinesla hudba 20. století. Janáček byl naprosto až umanutý psychologií postav. (…) Do své hudby zavedl velmi propracovaný přístup k lidské psychologii, a proto nás to asi dodnes udivuje, dodnes nás to tak dojímá,“ vysvětluje Zahrádka. I proto, že předběhl svou dobu, se Janáček zasloužené slávy dočkal až ve stáří.

Důraz na psychologii Janáček propojil i se svým zájmem o folklor. „Lidová píseň Janáčka dovedla k poznání, že jde také zapisovat do not lidskou mluvu. On byl přesvědčen, že ty nápěvky lidské mluvy velmi vypovídají o psychickém stavu člověka. Takže chodil od roku 1897, zapisoval si lidskou mluvu do not. Těch nápěvků jsou tisíce a tisíce, psal většinou velmi emocionálně vypjaté situace, například když mu umírala dcera Olga v roce 1903, její poslední slova si zapsal do not,“ říká Zahrádka.

„Janáček je světový, dokonce Češi si to ještě asi moc neuvědomují. Janáček je skutečně nejhranější operní autor 20. století. Jeho kvalita není jen v té komerční sféře, že se tak dobře hraje, ale i v odborné se všichni shodují, že je to něco naprosto výjimečného.“


Janáček zemřel nečekaně 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu. Byl právě uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...