Praha - V době odeznívající recese a hloubce peněženek coby hlavního tématu předvolební kampaně se kultura přílišnému zájmu kandidujících stran netěší. Přesto však řada politiků vyjadřuje dlouhodobou frustraci z podfinancování kultury. Jejich pochopení a hněv tady nicméně končí - jako „svoje téma“ si kulturu nevzala v porevoluční historii Česka žádná politická strana. Blížící se volby na této „tradici“ mnoho nezmění - kultivací a cílenou podporou kultury se nikomu nechce dvakrát zabývat.
Kulturu čekají hubené roky asi i po volbách
S posílením dotací kulturní sféře přitom souhlasí většina stran, které se v předvolebních průzkumech ČT pohybují stabilně nad 5 % hlasů. Zvýšení výdajů prosazují shodně KDU-ČSL, Hnutí ANO, ODS, KSČM, TOP 09, Hnutí Úsvit i ČSSD, a to na 1 % státního rozpočtu ze současných tří čtvrtin. Předvolební sliby ale nemusí nutně korespondovat s historií vztahu těchto stran ke kultuře v ČR.
Rozpočet ministerstva kultury až do roku 2008 stabilně rostl až na 0,78 % státní kasy, do roku 2011 se podíl příspěvků do kultury propadl o pětinu. V letošním roce se sice rozpočet stabilizoval na úroveň před pěti lety (0,75), ale tato částka je daleko za 2 % HDP, které doporučuje Evropská unie. Příznivě nevyznívá ani srovnání s ostatními státy EU, kde necelé procento výdajů v ČR zaostává nejen za Německem (3,4) či Francií (1,8), ale i za Slovenskem (1,1) či Bulharskem (1,8).
ODS ve svém programu sice považuje pečování o kulturní dědictví za „trvalý úkol státu,“ historie nakládání této strany s českou kulturou příliš vřelý vztah nicméně neindikuje. ODS se například vloni postavila za Václava Klause v jeho vetu navýšení peněz pro český kinematografický fond. Už o několik let dříve zároveň vlivní pražští politici za ODS zastavili projekt knihovny architekta Kaplického, který by si vyžádal značnou část státních dotací. Sporná byla i role ODS při pronájmu veřejných prostor pražské náplavky, kterou radnice po náročné rekonstrukci v roce 2009 nevýhodně pro město pronajala soukromé firmě. Na kulturní politiku poslanců za ODS si stěžovala i odborná veřejnost, například pražská Petice za kulturu, která v roce 2008 kritizovala radního Milana Richtera a primátora Pavla Béma.
Podobně rozpačitě působí i závazek ke „každoročnímu nárůstu výdajů za kulturu,“ který prosazuje TOP 09. Dva předchozí ministři kultury – stomatolog Jiří Besser a bývalá starostka Vizovic Alena Hanáková – stáli za snížením výdajů na letošní kritickou mez. Oba ministři čelili také kritice umělců. Proti rozhodnutí Jiřího Bessera o zbourání domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí (což ale s výdaji na kulturu nesouvisí) přišlo demonstrovat několik set lidí; na škrty v živém umění ministryně Hanákové potom reagovala zmíněná Iniciativa Zachraňte kulturu 2013.
Závazek podpořit kulturu je naopak poměrně věrohodný u ČSSD. Ministři sociálních demokratů Pavel Dostál a Vítězslav Jandák se těšili solidní oblibě. Jandák, ač často kritizován pro lidovost svých vystupování, se zasadil o zvýšení peněz pro ministerstvo a podporoval i výstavbu Kaplického knihovny. Poměrně věrohodným potom závazek přidat do kultury vyznívá i u KSČM, která se o navýšení výdajů kultuře dlouhodobě zavazuje. Priority KSČM jsou oprava kulturního dědictví a rozvoj regionálního umění. Podobně z programu vychází i KDU-ČSL, ta rovněž dlouhodobě propaguje rozvoj místních iniciativ a tradiční lidové kultury.
Poměrně nepředvídatelnými však zůstávají zbylé strany. Obě hnutí (Úsvit i ANO) totiž dle svých volebních programů nepokládají kulturu za prioritní téma. Andrej Babiš přirovnává stát k firmě a ideál řízení státních financí vidí prizmatem soukromé sféry. Tomio Okamura kulturu ve svých deseti zásadních programových bodech ignoruje úplně.
Pouze přidat nestačí
Samo navýšení financí pro resort však nemusí znamenat vyřešení problémů ve všech odvětvích české kultury. Rozdělování peněz uvnitř ministerstva totiž dle některých kiritků této praxe zanedbává oblast živého umění, tedy grantových projektů pro umělce, a naopak přesunuje nadměrnou část financí do „budov“, velkých příspěvkových organizací, jako je Národní divadlo či Česká filharmonie. S kritikou systému „katastrofických restrikcí“ vystoupila v únoru akce Zachraňte kulturu 2013, dle které je „drastické snížení příspěvků na živé umění likvidační“.
Kategorie „Živá umění“ představují vizuální a performativní umění, do kterých se řadí jak díla vzniklá v oblasti malířství, grafiky, filmu, fotografie, designu, literatury, sochařství či architektury, ale i díla, která tvůrce sám prezentuje před publikem, jako je divadlo, tanec, hudba zpěv či přednes. Patří sem i regionální a národnostní kultura.
Dotace se rozdělují skrze grantovou soutěž.
Suma určená na provoz „baráků“, příspěvkových organizací, v rozpočtu ministerstva kultury opravdu neustále roste. V loňském roce dosáhla 64 %, podíl výdajů na podporu živého umění přitom klesl z 5,5 % v roce 2008 na 2 % v roce letošním. Zároveň klesá i podíl výdajů na obnovu kulturních památek, na které v roce 2013 zbylo 6 % rozpočtu, což je polovina sumy určené na památky v roce 2009.
Podpora živých umění v schválených rozpočtech na jednotlivé roky (v tisících Kč):
2013 - 280,410
2012 - 372,248
2011 - 485,000
2010 - 885,000
2009 - 491,297
2008 - 648,803
Samotný systém rozdělování grantů však dle některých expertů výraznější změnu nepotřebuje. Dramaturg Divadelní Flory a umělecký šéf olomouckého Divadla na cucky Jan Žůrek považuje způsob rozdělování peněz sekce živé umění za správný. „Ministerstvo kultury má poměrně transparentní a dobře fungující systém jak rozdělovat granty v oblasti živého umění,“ tvrdí. Spolu s režisérem a pedagogem na brněnské JAMU Janem Motalem se Žůrek shoduje pouze na nutnosti udělování dlouhodobějších grantů místo současných pobídek na konkrétní představení či na časový úsek maximálně jednoho roku.
„Efektivita celého systému se ale trochu míjí účinkem, když se nerozděluje adekvátní objem finančních prostředků,“ stěžuje si Žůrek. „Přitom by více peněz živému umění přineslo i ekonomické zisky. Zafinancování festivalu například přivede hosty do hotelů, restaurací, o městě se začne více mluvit, začnou se o něj zajímat turisti,“ vypočítává.
Přesto, že se strany unisono shodují na nutnosti navýšení rozpočtu, změna se nedostaví přes noc. Rozpočet na příští rok sice počítá s navýšením podpory živého umění o 200 milionů korun, které se podařilo ušetřit na výdajích v programu péče o národní kulturní poklad spolu se snížením výdajů na projekty spolufinancované EU. Navýšení příspěvků živého umění ovšem nedoplní zvýšení rozpočtu jako takového. Po odpočítání dvou miliard, které resort vydá na majetkové vyrovnání s církvemi, totiž bude ministerstvo kultury v roce 2014 hospodařit s částkou zhruba o 300 milionů nižší, než tomu bylo letos. Na naplnění slibovaného 1 % rozpočtu si tudíž ještě chvíli počkáme.