Bagdád - Irácko-íránská válka, který byla rozpoutána 22. září 1980 a skončila až po osmi letech 20. srpna 1988, patří k nejkrvavějším ozbrojeným konfliktům dvacátého století. Válka, která si vyžádala 1,5 milionu obětí a materiální škody byly odhadnuty na stamiliony dolarů, skončila bez jasného vítěze. Příměří vstoupilo v platnost 20. srpna 1988.
Důvodem války byl spor o pětikilometrový pruh území v oblasti Šatt al-Arab bohatý na ropná naleziště. Způsob užívání řeky Šatt al-Arab na tomto území upravovala dohoda z roku 1520, pozměněná v roce 1958 a následně ještě jednou v roce 1975. Írán tehdy získal svrchovanost nad polovinou řeky, avšak tři ostrovy v Hormuzském průlivu, které obsadil v roce 1971, měl vrátit Iráku.
Po islámské revoluci v Íránu v roce 1979 vzrostlo napětí mezi oběma zeměmi. Irák požadoval okamžité vrácení dosud nevrácených ostrovů v Hormuzském průlivu a zrušení smlouvy z roku 1975.
Od začátku roku 1980 propukaly na hranicích vojenské střety. Dne 22. září téhož roku začala invaze iráckých vojsk do Iránu a vojska začala obsazovat íránské ropné území. V roce 1982 se konflikt změnil v zákopovou válku a až na výjimky se do konce války průběh fronty neměnil. Iráčané během války používali i chemické zbraně a válečné operace se nevyhnuly ani moři.
V roce 1988 byly obě země vyčerpány a nakonec 18. července 1988 podepsaly příměří. To se opíralo o rok starou rezoluci OSN, podle které se vojáci stáhli za předválečné hranice a obě strany si měly vyměnit válečné zajatce.
