Teherán - První setkání tzv. Velké trojky se uskutečnilo v hlavním městě Íránu. Jednalo se o konferenci vedoucích představitelů tří spojeneckých mocností - Předsedy rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik Josefa Vissarioviče Stalina, prezidenta Spojených států ameriských Franklina Delano Roosvelta a předsedy vlády Velké Británie Winstona Churchilla. Konference v konečném důsledku znamenala jednoznačný úspěch pro Stalina, který prosadil svoji vizi imperiální obnovy Sovětského svazu.
Konference Velké trojky v Teheránu - jednoznačný úspěch pro Stalina
Přestože hlavním předmětem jednání byla otázka otevření druhé fronty v Evropě, byly na tomto setkání rovněž projednávány otázky, které do značné míry rozhodly o poválečném osudu střední a východní Evropy. Na konferenci byla přijata deklarace velmocí o společném postupu ve válce proti nacistickému Německu a o poválečné spolupráci tří mocností, rozhodnutí o otevření druhé fronty v západní Evropě nejpozději do 1. května 1944, o poválečných hranicích Polska.
Imperialistická politika Sovětského svazu
„Stalin, který byl podpořen úspěchy sovětské armády u Stalingradu a Kurska, dosáhl toho, že západní mocnosti souhlasily s posunutím oné hranice, kterou Stalin vytvořil v čase spolupráce s nacistickým Německem, což znamenalo zábory Polaska, Pobaltí a Besarábie,“ řekl historik Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jednalo se zde také o operaci „Overlorld“, která byla naplánována na květen roku 1944 společně s operací proti jižní Francii. Důležité bylo i prohlášení maršála Stalina, že sovětská vojska podniknou ofenzívu přibližně v stejné době, aby se předešlo přesunům německých sil z východní fronty na západní.
Sovětská tajná služba si pravděpodobně z obav před německou diverzí neodpustila dezinformační akci a přiměla anglickou delegaci k ubytování v sovětské rezidenci. Britská delegace se tak nemohla tajně radit s Američany a Stalin si od tohoto kroku sliboval prosazení vlastních požadavků pomocí zvláštních jednání s Roosveltem.
Dělení sfér vlivu po válce
Při dělení sfér vlinu, nedocházelo mezi mocnostmi k rozporům. Američané i Britové byli vůči Moskvě vstřícní. Státníci tak porušili i Atlantickou chartu, která zakazovala souhlasit s jakýmikoliv změnami v čase války bez souhlasu místního obyvatelstva. „V Teheránu padlo rozhodnutí, že ta země, která obsadí tu, kterou část Evropy bude odpovídat za její politický vývoj v budoucnosti,“ upozornil Nálevka.
Na konferenci se o Československu jednalo, protože v té době již byla připravována smlouva o přátelství a spojenectví, která byla podepsána představiteli naší exilové vlády a sovětskými státníky v prosinci 1943. „Stalin už tehdy počítal se zahrnutím Československa do své zájmové sféry,“ připomněl historik Nálevka.
Počátek Organizace spojených národů
Teheránská konference rovněž upevnila protihitlerovskou koalici a stala se přípravou ke konferenci v Dumbarton Oaks, která položila základy Organizace spojených národů. Delegace Sovětského svazu vyšla v Teheránu vstříc svým spojencům a přislíbila po porážce německé armády vyhlásit válku Japonsku.
Dalšími účastníky konference byli např.: za Sovětský svaz lidový komisař zahraničních věcí V. M. Motolov a maršál K. J. Vorošilov, náčelník štábu armády USA generál G. Marshall, za Velkou Británii ministr zahraničních věcí A. Eden, náčelník imperiálního generálního štábu generál A. Brooke a jiní.
