Washington - Balónové létání má dlouhou historii a řadu milníků - především v posledním čtvrtstoletí, kdy pokročil technický vývoj. První posádku, která se balónem vznesla do vzduchu, tvořili kohout, ovce a kachna. Potom přišli na řadu lidé. Mezi první vzduchoplavce patřili bratři Jacques Etienne a Joseph Montgolfierové. O první přelet Severní Ameriky horkovzdušným balónem bez zastávky se zasloužili Mexie Andersen se synem. Jejich trasa vedla z městečka Fort Baker v Kalifornii do Matane v Quebeku. První balón byl k nebi vypušťen už za vlády Ludvíka XVI. Byl plněný horkým vzduchem. Jakmile se ale prozradil princip letu horkovzdušného balónu, vědce z Akademie věd v Paříži ihned napadlo, že výhodnější bude použít ke stoupání vodík.
Dnešní horkovzdušný balón se s těmi původními ale nedá srovnávat. Je vyroben z nylonové textilie odolné proti vysokým teplotám, koše jsou pletené z proutí. Hořákem ohřívaný vzduch v obalu malého sportovního balónu o objemu 2.200 m3 unese třísetkilový balón, tříčlennou posádku a palivo - propan v ocelových lahvích postačující na dvě hodiny letu.
Kurs a rychlost letu balónu určuje směr a síla větru. Vítr má v rozdílných výškových hladinách rozdílný směr, stoupáním nebo klesáním do příznivé vrstvy pilot balón řídí. Pro ballooning je ideální rychlost větru do pěti metrů za vteřinu. Tyto podmínky splňuje obvykle ranní a podvečerní klidné počasí. Balóny nelétají v poledne letních dnů, kdy pálící slunce způsobuje termické vertikální proudění se silnými větrnými poryvy.
Balón létá ve výšce korun stromů nebo může nastoupat do několikakilometrové výše. Světový výškový rekord je téměř 17 kilometrů. Hodina ve vzduchu s přeletem lokality rozlohy velkoměsta v délce 20 kilometrů je typickým příkladem běžného balónového letu.
