Od roku 1862 patřila scéna Stavovského divadla pouze německému souboru a jeho název se změnil na Královské zemské německé divadlo. Od roku 1920 až do roku 1948 bylo opět s názvem Stavovské divadlo scénou Národního divadla. V roce 1948 bylo přejmenováno na Tylovo divadlo a posléze po rozsáhlé osmileté rekonstrukci se mu v roce 1990 vrátil historický název Stavovské divadlo.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let prošlo divadlo zásadní přestavbou. Ta představovala kompletní rekonstrukci a zbudování podzemního podlaží. Během rekonstrukce došlo k zásadní změně barevnosti interiéru. Klasická bílo-zlato-červená kombinace barev byla změněna na bílo-zlato-modrou. Během rekonstrukce bylo vytvořeno i moderní otočné jeviště.
Původní jeviště je Stavovského divadla z pohledu diváka, sedícího v hledišti, poměrně hluboké a nachází se na stejné úrovni jako Ovocný trh, ze kterého lze i přímo na jeviště vstoupit zadním vchodem. Dvě nejdůležitější lóže jsou císařská a prezidentská. Císařská se nachází přímo naproti jevišti a nabízí ten nejlepší možný výhled. Prezidentská lóže je napravo od jeviště a výhled z ní je nevalný. Přesto lístek do ní zakoupit nelze, protože je neustále rezervována pro prezidenta a jeho hosty.
Otevřený den ve Stavovském divadle
Dnes je Stavovské divadlo druhou scénou Národního divadla. Vedle činoherního souboru zde působí také opera Národního divadla, která zde provozuje až na výjimky především mozartovský repertoár. Na scéně Stavovského divadla působilo od dob jejího vzniku několik zakladatelských generací českých divadelníků. Od průkopníků bratří Thámů, J. N. Štěpánka až ke Klicperovi, J. K.Tylovi, J. J. Kolárovi a dalším.
