Smlouva byla uzavřena na dvacet let s automatickým prodloužením o deset let pro státy, které ji rok před uplynutím nevypoví. Dokument, který oficiálně zajišťoval vzájemnou pomoc, dojde-li v Evropě k útoku na členský stát, byl ale ve skutečnosti mocenskopolitickým nástrojem SSSR. Sověti si prostřednictvím paktu zajistili výsadní postavení svých vojsk na území členských států.
Smlouva zahrnovala prncip nevměšování
Princip nevměšování se do vnitřních záležitostí členských zemí, jenž byl zakotven v preambuli smlouvy, porušili Sověti hned několiktrát. Poprvé se tak stalo v Maďarsku, a to jen pouhý rok od podepsání dokumentu. Další intervence sovětských vojsk zažilo Československo. V roce 1968 se v Praze objevilo hned 5 sovětských armád.
S nástupem Michaila Gorbačova na sovětskou politickou scénu přišly v druhé polovině 80. let zásadní změny. Ty měly velmi pozitivní dopad jak na rozvoj přátelských vztahů mezi Východem a Západem, tak na vzájemné vztahy mezi členskými státy. Důsledkem těchto změn bylo i podepsání historické americko-sovětské dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu v prosinci 1987.
Značná iniciativa na změnu charakteru a poslání Varšavské smlouvy byla vyvinuta v roce 1990 zejména ze strany Československa, Polska a Maďarska. Tyto státy požadovaly, aby byl kladen větší důraz na politickou spolupráci. Vojenský pakt byl definitivně zrušen 30. června 1991.