Brno - Další z veřejných debat na nejožehavější téma Brna – přestavbu železničního uzlu –uspořádali včera architekti Vysokého učení technického. Akce byla výjimečná. Poprvé se totiž za jednou katedrou na akademické půdě sešli jak obhájci odsunutého nádraží, tak ti, kteří je chtějí zachovat v centru. Od dob brněnského referenda, které sice nebylo platné, ale i tak se v něm téměř 68 tisíc Brňanů vyjádřilo „pro rekonstrukci železniční trati ve stávající poloze“, spolu totiž spíše bojují. A nesmiřitelnosti se nevyhnuli ani tentokrát, byť mohli problematiku oprostit od „nánosu mediálního klišé, marketingového make-upu a vrátit ji k odborné debatě“, jak si přáli mladí akademici. Jejich počin je ale přesto pozoruhodný, i když se žádné řešení opět nenašlo. Konečně ale po letech ostýchavého mlčení chtějí do dění z „nezávislé akademické půdy“ v Brně alespoň částečně zasáhnout. A budou pokračovat.
Brněnské nádraží „narazilo“ na tvrdé hlavy zastánců i odpůrců odsunu
Měl to být pokus o nalezení nejlepšího řešení pro město. Tím se však zamýšlená debata s následnou diskuzí nad osudem železničního uzlu v Brně nestala. Důvod? Letitá zatvrzelost a neochota jedněch najít kompromis s druhými. Zastánci i odpůrci přesunu brněnského nádraží neustoupili ze svých tezí ani o píď a žádný z nich se nepokusil ani náznakem o hledání shody. Jediné, co bylo na včerejší akci opravdu překvapující, byl obrovský zájem veřejnosti – především pak té studentské. Nepočítali s ním ani sami pořadatelé. Lidí přišlo tolik, že hned na začátku museli přesunout její konání z malé auly fakulty architektury do velké.
Pro ty, kteří se dosud neměli možnost s problematikou, která Brno tíží desítky let, seznámit, byla hned na úvod prospěšná terminologická procházka architekta Davida Mikuláška. Krátce a pregnantně vysvětlil pojmy a pojmenoval instituce a jejich kompetence při přestavbě železničního uzlu. Další z architektů Petr Pelčák přinesl zajímavé historické souvislosti území „zájmu“ a vyjmenoval klíčová data idey odsunu nádraží z centra. Po něm přišel ke slovu architekt Jaroslav Dokoupil, jehož firma vytváří pro Brno územní plán a je na odsunu nádraží a rozvoji takzvaného Jižního centra „osobně zainteresován“. Podle jeho slov ho nejvíce trápí, proč není spolu s Brnem a dalšími institucemi schopný vysvětlit veřejnosti jednoznačně prospěšnost přestavby železničního uzlu v odsunuté poloze. Odpovědět na vlastní otázku ale nedokázal. To, co už pravidelní návštěvníci debat o nádraží slyšeli tolikrát za všechny obhájce „levnějšího odsunu“, uzavřel náměstek brněnského primátora Robert Kotzian (ODS). A neselhal ani tentokrát, když si ve své prezentaci na závěr neodpustil pojmenovat viníky blokování velkolepých plánů města – zelené iniciativy – které neumí nic jiného, než podrážet vizionářům nohy. Kdo očekával, že se včerejší debata bude nést pouze v odborném duchu, musel být v daný okamžik zklamán.
Otázky, na něž měli odpovědět přednášející
1. Jaký vliv má zajištění vedení dvou evropských multimodálních (sever-jih, východ-západ) železničních koridorů Brnem na řešení nádraží? (je vedení těchto koridorů pro Brno důležité a z jakého důvodu, je možné jejich vedení v současné situaci atp.)
2. Které z existujících řešení je nejvýhodnější pro urbanismus města?
(z hlediska plochy kolejišť, z hlediska limitů a bariér intenzivního rozvoje čtvrtí vnitřního města – Štýřice, Zábrdovice, Trnitá, z hlediska negativních dopadů na zastavěné území)
3. Jaké jsou hlavní cíle lidí dojíždějících do města z regionu a základní rozvojové směry města? (odkud a kam míří lidé využívající nádraží, jak a proč tuto lokalitu rozvíjet)
4. Jak velké nádraží Brno potřebuje? (s ohledem na výhledové možnosti a potřeby dopravy)
Moderátorovi akce pak nezbylo než korigovat další řečníky, aby se podobných emotivních výstupů zdrželi. Jenže to už nešlo. Architekt Ivan Lejčar společně s Tomášem Alterem z koalice občanských iniciativ Nádraží v centru sice své předřečníky nepřirovnávali k aktérům filmových scén a snažili se popsat technická a strategická specifika Brna na mapě evropské železniční dopravy, nakonec ale sklouzli k vyvracení „mýtů“ prezentovaných zastánci odsunutého nádraží. Odborná debata se tak opět stala jen sebeobranou zastánců nádraží v centru. Notoricky známá argumentace nepřekvapila. Přesto mohl zaujmout slajd fotografií světových měst, kde podle slov architekta Lejčara „by nikoho nenapadlo odsouvat nádraží z centra města“. Železnice vedoucí centrem měst jejich rozvoji nebrání. Berlín, Bern, Hamburg, Kolín, Basilej…
Pokus odpovědět na všechny čtyři otázky organizátorů neměl kvůli časovému skluzu předposlední přednášející, architekt Karel Havliš z domovské fakulty. I on přitom jen zopakoval důvěrně známý názor zachování stávající polohy funkčního nádraží, který se svými studenty navrhl poprvé už v roce 2006. Pokus o objektivní posouzení „brněnského problému“, i když s opatrností, přineslo snad jen vystoupení slovenského dopravního odborníka Ľudovíta Augustína. Jasně však upozornil na fakt, že by brněnská neschopnost najít „nejlepší řešení“ mohla městu odstřihnout šanci zůstat na trase železničních koridorů. Návrhy „znepřátelených táborů“ se mu líbí oba, je však přesvědčen, že oba jsou pro potřeby Brna naddimenzované.
Popisovat následující diskuzi k tématu by bylo jen opakováním toho, co už bylo mnohokrát napsáno. Otázky z ní byly směřovány jak k dopravnímu řešení jednotlivých variant, tak k využití jednotlivých ploch nové čtvrti Jižní centrum. A opakovaly se samozřejmě i emotivní a vypjaté příspěvky, které od odborné debaty sklouzávaly k širším celospolečenským otázkám.