Moskva – Dlouhá a náročná kvalifikace čeká v sobotu Jana Kudličku, českou tyčkařskou naději na mistrovství světa v Moskvě. Limit splnilo 40 atletů a osmý muž z olympijských her v Londýně očekává, že v sektoru stráví až tři hodiny. A k tomu bude muset hodně brzy vstávat, což nemá rád, protože závod začíná v 10.15 místního času. Přesto věří, že s kvalifikačním limitem 570 cm nebude mít problém.
Kudličku čeká tyčkařský maraton v kvalifikaci
Tuto výšku totiž v letošní sezoně překonal čtyřikrát v hale a osmkrát pod otevřeným nebem. Při exhibiční Pražské tyčce dokonce skočil 583 cm a navíc se cítí velmi dobře. Proti němu ale hovoří brzký začátek, neboť se může projevit i dvouhodinový časový posun. „Snad se dobře vyspím, ale moc s tím nepočítám. Já jsem ráno vždycky vyřízenej," tvrdí.
Na startu si však věří, v posledních trénincích se mu dařilo. „Ale bude to těžké, bude nás strašně moc a soutěž bude nekonečná. Budu muset všechno skákat na první pokus a dát si vyšší základ,“ plánoval. Když postoupí do finále, rád by sáhl i po tvrdé tyči, s níž letos skočil při exhibici 583 cm. „Na té jsem ještě na stadionu neskákal, jestli se k ní dopracuji tady, tak by to nebylo špatné,“ prohlásil.
Čeští atleti si vyzkoušeli moskevský povrch
Atleti měli poslední možnost vyzkoušet si povrch stadionu v Lužnikách před startem samotných závodů. Čeští sportovci se ale připravovali hlavně na tréninkovém stadionu. „Já jsem tu byla už v roce 2006 na závodu juniorek. Jsem ráda, že jsem si trochu obnovila vzpomínky. Povrch je parádní,“ chválí česká mistryně v běhu na 100 metrů Kateřina Čechová.
Čechová se představí v neděli v rozběhu na 100 metrů. V ten samý den startuje na stodesítce překážek i její tréninkový partner ze skupiny Ludvíka Svobody Martin Mazáč. Ten má letos slibnou formu, na republikovém šampionátu v Táboře se poprvé dostal pod hranici 13,50 sekundy. „Cítím formu. Tu jsem cítil i v předchozích závodech, ale tam jsem vždycky něco pokazil. Takže očekávám, že to zase vyletí a mohlo by to být opět kolem 13,50,“ doufá Mazáč.
Čeští atleti testovali moskevská sportoviště (zdroj: ČT24)
Melich o medaili radši nehovoří, chce si dobře zazávodit
Dlouhé roky patřil Lukáš Melich do světové špičky, už před osmi lety atakoval osmdesátimetrovou hranici absolutní extratřídy, ale až letos je dvaatřicetiletý kladivář na vrcholu kariéry. A životní formu může zužitkovat v medaili ze své první z velké akce. V sobotu odpoledne ho čeká kvalifikace na mistrovství světa v Moskvě. Býval psychicky labilní, na úplně každém šampionátu, kam přijel, vypadl v kvalifikaci.
Až loni na nevydařeném mistrovství Evropy v Helsinkách se to zlomilo a výsledkem bylo šesté místo na olympiádě v Londýně. Melich loni angažoval psycholožku Zdeňku Sládečkovou a naučil se atletiku si užívat. „Jsem dobře připravený,“ řekl. Na jaře hodně závodil, ale poslední tři týdny strávil na soustředění v Nymburce. „Potrénoval jsem, byl jsem schovaný, v klidu. A taktika? Hodit co nejdál, nejhorší je něco očekávat. Já nečekám nic, chci si dobře zazávodit,“ řekl Melich.
Balner málem skončil, teď chce do finále MS
Byl zraněný, neměl výkonnost, dva roky nebyl na vrcholné akci a tyčkaři Michalu Balnerovi hrozil před sezonou vyhazov z Dukly Praha. Kariéru ale letos dokázal vzkřísit a v sobotu nastoupí do kvalifikace na mistrovství světa v Moskvě, odkud by se rád probojoval do finále. K tomu ale musí skočit limit 570 cm. Na halovém mistrovství světa v roce 2010 v Dauhá skončil šestý a nedlouho předtím si vytvořil osobní rekord 576 cm. Na ME v Barceloně týž rok sice nepostoupil z kvalifikace, ale v další halové sezoně opět překonal 570 cm.
Jenže přišel konec jeho rozletu. Na podzim 2011 si Balner odpykal měsíční trest za užití marihuany a v zimě na mítinku v Doněcku se mu zlomila tyč. Později se ukázalo, že jeho zranění palce z této nehody je daleko vážnější,než se zprvu zdálo. Balner musel na operaci, doktoři mu kost sdrátovali. Když už to vypadalo, že se dal dohromady, přišlo zranění lýtka a další zdravotní problémy. „Byl jsem si jistý, že ten český rekord posunu. Ale z vrcholu jsem spadnul na největší dno,“ vzpomínal dnes v Moskvě Balner.
„Začala se mi nabalovat další a další zranění, psychicky to šlo strašně dolů,“ vykládal. Na atletiku v té době zanevřel, věnoval se víc kamarádům, ostatním sportům, chodil po horách. „Před tři čtvrtě rokem jsem se dal do kupy, začal jsem makat, dřel jsem a posunulo se to zase nahoru. Snad tu ještě chvíli vydržím,“ věřil. Na vrcholné akci je po třech letech, ale nervozitu necítí. „Uvidíme zítra, ale jsem v pohodě, jako bych byl na domácím šampionátu. V klídečku. Snažím se si to užívat, jsem takový flegmatický typ. Spíš abych tam neusnul,“ usmíval se.