Levitující obrazy zapomenuté malířky zvou na okraj společnosti

„Jsou to ženy, na jejichž tělech a vráskách můžeme vidět obtížný život,“ popsala jedno z děl spoluautorka výstavy Martina Pachmanová. Ač sama malířka byla dcerou ze zámožné rodiny a její otec byl lékárníkem, její sociální cítění ji táhlo do světa chudých. „Ukazuje svůj zájem o lidskou postavu nikoliv z perspektivy kanonické krásy, ale vlastně ošklivosti,“ připustila Pachmanová.

Vlasta Vostřebalová byla manželkou básníka a literárního historika židovského původu Otokara Fischera. Při rozchodu ji ale partner obvinil, že je psychicky narušená. Útěchu a klid proto hledala v sociálně angažovaném umění. Ve dvacátých letech se stala jednou z prvních členek nově vzniklé KSČ, kde mohla politicky uplatnit své levicové smýšlení. Pozdější normalizace jí ale v padesátých letech přidělila nálepku komunistické malířky, ačkoliv její snové obrazy levitujících postav odkazují spíše k tzv. magickému realismu.

Kouzelně-mystické zobrazení světa chudoby, ošklivosti i odcizení zúročila Vlasta Vostřebalová Fischerová také ve svých kresbách. Jako samouk se vrhla i na architekturu. Sama si navrhla minimalistickou vilku v pražském Motole, kde dodnes žijí její potomci. „Architektonické řešení vtahuje diváka do prostoru snu a fantazie, do její zajímavé magické poetiky,“ popsala své dojmy druhá spoluautorka brněnské výstavy Michala Frank Barnová.

Levitující postavy v díle prvorepublikové malířky daly vzniknout výstavě v Moravské galerii, na níž „levitují“ i samotné obrazy. Plátna jsou totiž volně zavěšená v prostoru a neomezují se pouze na ploché stěny galerie. Zájemci o tíživé sociální dílo Vlasty Vostřebalové Fischerové se mohou do Pražákova paláce v Brně vydat až do 23. února příštího roku, poté se výstava přesouvá do hlavního města.