Brno - Čistý rejstřík trestů, to je jeden z nejčastějších požadavků zaměstnavatelů. Kvůli prohřeškům z minulosti tak mají mnozí lidé problém sehnat práci. Mnohdy jde přitom o prohřešky, nad kterými v této souvislosti zůstává rozum stát. Třeba vyhýbání se vojně v 70. letech, jímž chtěl muž vyjádřit svůj odpor vůči minulému režimu. Dnes ho kvůli tomu nechtějí ani jako pomocníka ve stavebnictví. Podle ombudsmana by zaměstnavatelé měli nejdříve vyhodnotit závažnost provinění, než uchazeče odmítnou.
Chtěli by pracovat, ale kvůli své minulosti nemůžou. To je případ také Karla Landoriho z Brna, který před více než čtyřiceti lety odmítl nastoupit na vojnu. „Rozhodl jsem se prostě, že nepůjdu. Volali mi z vojenské správy a já jsem jim řekl, že tady máme přece sovětskou armádu, tak ať si to hlídají sami,“ vzpomíná muž. Kvůli revoltě ho soud chtěl poslat na deset let za mříže. „U vojenských psychiatrů jsem ze sebe schválně dělal blázna. To se mi částečně povedlo, ale odpovědnost mi nechali,“ říká Karel Landori.
Ve vězení nakonec strávil pouze rok a po návratu domů na vojnu skutečně nastoupil. „Nemohl jsem to tam vydržet, tak jsem po prvním měsíci utekl. Po třech týdnech mě chytili a zase mě zavřeli, dostal jsem šestnáct měsíců. Potom mě znovu volali na vojnu, ale to už mi známý psychiatr napsal, že opravdu nejsem schopný,“ vypráví pan Landori. Vojně se tak sice vyhnul, ale s důsledky se potýká dodnes.
„Za komunismu nebylo potřeba žádných potvrzení, když jsem se hlásil do práce. Jenomže po převratu už po mně najednou všichni výpisy z rejstříku požadovali. Nečekal jsem, že by to po tak dlouhé době mohl být problém, “ tvrdí muž.
V posledním zaměstnání jeho dávný prohřešek konzultovali se svým právníkem a když zjistili, o co se jedná, přimhouřili oči. Po čtyřech letech však o místo přišel a dnes ho všichni odmítají.
Požadavek bezúhonnosti je v mnoha případech neadekvátní
Lidé po výkonu trestu se velice těžce zařazují zpět do běžného života – a to i přesto, že se nejedná o závažné trestné činy. Pokud není trestní bezúhonnost požadována v inzerátech, dojde na ni řeč při pohovoru. Zaměstnavatelé si většinou ani neověří, jaká je povaha a závažnost činu, pro který uchazeče odmítnou. Do jednoho pytle tak házejí třeba vojenské dezertéry se zloději a násilníky.
Stejný problém často řeší i neplatiči alimentů. Například Ladislav Kobeda přišel o práci a nebyl proto schopný platit bývalé partnerce na jejich společného potomka. Žena na něj podala trestní oznámení. Jenomže právě kvůli záznamu v trestním rejstříku si teď pan Kobeda není schopný najít jiné zaměstnání, aby mohl začít na dítě opět řádně platit. „Je to začarovaný kruh. Hledám, kde se dá. Nechtějí mě ani na manuální práce, kde nevyžadují žádnou kvalifikaci,“ povzdechl si nezaměstnaný.
„Jedná-li se o práci, kde bezúhonnost není vyžadována přímo ze zákona, měl by zaměstnavatel zvážit, zda je požadavek na předložení výpisu trestů opravdu nezbytný. V neopodstatněných případech se totiž může jednat i o porušení zákona na ochranu osobních údajů,“ řekla mluvčí ombudsmana Iva Hrazdílková.
Po uplynutí lhůty je možné žádat o vymazání trestu
Ombudsman také upozorňuje odsouzené, aby si hlídali dobu, kdy je možné požádat soud o vymazání trestu z rejstříku trestů. Že je něco takového možné, zjistil třeba Karel Landori teprve před několika měsíci. Dávno tak už mohl pracovat, aniž by se se zástupci firmy musel při nástupu do zaměstnání dohadovat, zda je či není nebezpečný zločinec.
„Společnosti by mělo záležet na tom, aby lidé, kteří se vrací z výkonu trestu, zaměstnání našli, protože se tím jistí, proti možné recidivě,“ dodala Hrazdílková.
