Tučňáky zabíjí malárie, jejich kolonie jsou vůči ní velmi zranitelné

Malárie napadá a zabíjí nejen člověka, ale také zvířata. I když je u řady druhů úmrtnost na toto onemocnění nízká, kolonie tučňáků postihuje velmi tvrdě a v řadě případů je může zcela zdecimovat. Tučňáci totiž nejsou malárii evolučně přizpůsobeni. Nasazení antimalarik je u nich navíc problematické.

Malárii způsobují paraziti z rodu Plasmodium. Napadají červené krvinky hostitele, rychle se množí a způsobují příznaky podobné chřipce, které mohou vést k dalším komplikacím a dokonce i ke smrti, pokud nejsou léčeny.

Roku 2020 se touto nemocí nakazilo asi 241 milionů lidí, kolem 600 tisíc na ni zemřelo. Drtivá většina z nich v Africe, kde je Plasmodium falciparum nejrozšířenější a kde podmínky nejvíc nahrávají šíření komárů, kteří jej přenášejí.

Existuje více než dvě stě druhů malárie, projevují se u savců, plazů i ptáků. Úmrtnost u nich bývá nízká. To ovšem platí jen u druhů, které jsou na parazity Plasmodium zvyklé a stýkají se s nimi ve volné přírodě desítky nebo celé stovky generací. Tučňáků se to ale netýká – protože žili mimo oblasti s malárií, neumí se na ni zatím adaptovat. Pokud tato nemoc zasáhne kolonii žijící někde „v zajetí“, může vyhynout až z osmdesáti procent.

Od komára k tučňákovi

První případ malárie pozorovaný u tučňáků v zajetí byl zaznamenán v londýnské zoologické zahradě už v roce 1926. Tehdy tak uhynul tučňák císařský. Od té doby se podobných případů objevilo mnohem víc; podle studie z roku 2014 zasáhla ptačí malárie 12,5 procenta zoologických zahrad na severní polokouli.

Tučňáci se mohou v zoo nakazit kvůli kombinaci dvou faktorů. Prvním je přítomnost nějakého druhu ptáka, který je s malárií natolik sžitý, že mu nezpůsobuje žádné problémy. Druhým faktorem jsou pak komáři, kteří jediní mohou parazity malárie přenášet mezi různými hostiteli.

Případy malárie u tučňáků žijících v zajetí jsou díky tomu obvykle sezonní a odpovídají době, kdy je koncentrace komárů nejvyšší – na severní polokouli je to od konce léta do začátku podzimu. Tučňáci, kteří dokáží vypuknutí nemoci přežít, bývají později vůči malárii odolnější, protože jejich imunitní systém už dokáže parazita lépe rozpoznat a bojovat s ním.

Nesnadné řešení

Proti malárii neexistuje zatím spolehlivé očkování. Předcházet jí pomocí antimalarik zase vyžaduje přesné načasování: pokud by se totiž léky nasadily příliš brzy, ptáci by zbytečně trpěli jejich vedlejšími účinky. A pokud jsou antimalarika nasazena pozdě, už nezaberou.

Tučňáci navíc špatně snášejí stres – a když jimi ošetřovateké manipulují (při podávání léků či odběrech krve), zvířata trpí. Někteří vědci dokonce tvrdí, že stres je příčinou úmrtí tučňáků častěji než samotná malárie.

Dalším řešením problému je ochránit ptáky před komáry, ať už sítěmi s velmi jemným pletivem, anebo tím, že v době, kdy je koncentrace moskytů největší, tučňáci nechodí ven.

V současné době několik týmů vědců po celém světě pracuje na kvalitnějších testech i lécích, které by neměly u tučňáků tak silné vedlejí účinky, případně by se daly podávat co nejméně invazivní cestou.