Před asi čtvrt miliardou let, když naší planetě vládli plazi, žil v oceánech drobný predátor s unikátním způsobem lovu. Měl krátký ocas a vznášel se těsně u dna, kde pátral po kořisti. Doposud neznámý druh teď popsali čínští paleontologové.
Tento tvor je známý jen ze dvou koster, které byly objevené na jihovýchodě Číny. Vědci ho zařadili mezi takzvané nothosaury, ale ve spoustě znaků se od nich liší. Zatímco nothosauři měli drobnou hlavu, dlouhý krk a protáhlý ocas, nově objevený druh měl ocas krátký a ještě navíc plochý.
„Naše analýza dvou dobře dochovaných koster odhalila plaza s krátkým tělem, hustými kostmi a velmi krátkým zploštělým ocasem. Dlouhý ocas se v přírodě využívá k rychlému pohybu ve vodě, ale nový druh se zřejmě spíše vznášel nade dnem mělkých moří a ocasem spíše udržoval rovnováhu – to mu pomáhalo uchovávat si energii, zatímco tam pátral po kořisti,“ uvedli čínští vědci z Akademie věd v Pekingu.
Tvor dostal jméno Brevicaudosaurus jiyangshanensis. Tato latinská a řecká slova označují „ještěra s krátkým ocasem“, který byl nalezený v Ťi-jang-šanu.
Co o něm víme?
Paleontologie připomíná skládání puzzle, kterému většina dílků chybí. Také v tomto případě dokázali vědci z několika náznaků vytvořit značně plastický obrázek chování pravěkého plaza.
Predátor měřil asi 60 centimetrů, z jeho kostry vědci odvodili spoustu dalších zajímavých detailů o způsobu jeho života. Jeho přední končetiny byly lépe vyvinuté než ty zadní – to naznačuje, že hrály důležitější roli v jeho schopnosti plavat. Přitom byly ale kratší než u jiných vodních plazů, z čehož zase vyplývá, že nemohly být schopné vyvinout větší sílu potřebnou například pro rychlé plavání.
Většina jeho kostí byla silná a velmi hustá, Brevicaudosaurus proto musel mít značně robustní vzhled. To mu sice bránilo plavat rychle a obratně, ale přitom byl ve vodě značně stabilní.
Umožňovaly mu vznášet se nade dnem mělkých moří, aniž s ním jen tak něco pohnulo, anebo aniž by na to spotřeboval větší množství energie. Paleontologové věří, že tato stavba těla mu dokonce umožňovala chodit po dně a hledat tam potravu.
Z hustých žeber se zase dá odvodit, že plaz měl velké plíce – mohl tak vydržet pod vodou delší dobu, aniž by se musel vynořovat. Pod vodou zřejmě dobře slyšel, naznačuje to tvar a rozměry jedné z kostí, kterou měl ve středním uchu.
