Slunce mívalo dvojče. Skupina astrofyziků přišla s odvážnou hypotézou o Oortově oblaku

V nové studii, která vyšla v odborném časopise The Astrophysical Journal Letters, vědci naznačují, že Slunce mohlo mít dvojče. Existence druhé hvězdy by vysvětlovala nepoměrně vysoké množství hmoty, která se nachází v takzvaném Oortově oblaku – čili mračnu prachu na kraji Sluneční soustavy.

Vizualizace dvojhvězdy
Zdroj: ESO/ FLickr Commons

Oortův oblak je vůbec nejvzdálenějším objektem ve Sluneční soustavě. Jde vlastně o kouli prostoru, která jako skořápka obklopuje celý náš hvězdný systém. Jeho vnitřní hranice začíná ve vzdálenosti asi tisíce astronomických jednotek od Slunce (přitom jedna astronomická jednotka odpovídá vzdálenosti Země od Slunce), vnější hranice se nachází asi 100 tisíc astronomických jednotek daleko.

Celý oblak je plný kamení, ledu a další hmoty, která zde zbyla jako pozůstatek vzniku Sluneční soustavy. Podle astrofyziků je tohoto materiálu tolik, že neodpovídá modelům popisujícím vznik celé soustavy. Nová studie naznačuje, že by se to dalo vysvětlit právě tím, že Slunce původně existovalo jako dvouhvězda.

Podle Aviho Loeba a Amira Siraie, kteří s tímto nápadem přišli, zatím věda nenabídla žádné uspokojivé vysvětlení pro existenci toho, jak Oortovo mračno vzniklo. Jejich vysvětlení je elegantní: Slunce a druhá hvězda by fungovaly jako jaksi gravitační síť, která by zachytila objekty, které vznikaly během zrození těchto hvězd.

Dvojčata z hvězdné porodnice

Obě hvězdy se podle teorie zrodily v oblaku ionizovaného plynu, jemuž se přezdívá „hvězdná porodnice“ – jeho zbytky se později působením silných hvězdných vichrů a gravitačních sil rozpadly. Dvojče Slunce pak bylo gravitačními silami odtaženo velmi daleko.

„Oblíbená teorie spojuje vznik Oortova oblaku se zbytky po vzniku Sluneční soustavy,“ uvedl Loeb. „Objekty v této oblasti by měly být rozptýlené planetami po obrovských vzdálenostech. Jenže tento model má problémy s pozorovaným množstvím objektů a tvarem oblaku. Náš model to řeší,“ doplnil.

Aby model fungoval, muselo by by být druhé Slunce opravdu téměř dvojčetem – leželo by od toho „našeho“ ve vzdálenosti asi tisíce astronomických jednotek a mělo by hmotnost podobnou naší hvězdě.

Jako „dvojčata“ se rodí v podobném prostředí velké množství hvězd, vzdálí se od sebe teprve později působením jiných hvězd v porodnici. Autoři studie spekulují, že druhá hvězda ze dvojice může stále ještě existovat, a to prakticky kdekoliv v Mléčné dráze.