Kalmar peruánský je v hlubinách oceánů jedním z nejsilnějších predátorů. Tento bezobratlý lovec může měřit až metr a půl, žije v hloubce pod 450 metrů pod hladinou. Nový výzkum ukázal, jak precizní je komunikace kalmarů v oceánských hlubinách. Vědci přirovnávají jejich signalizaci k „jazyku“.
Kalmaři v mořských hlubinách využívají složitý „jazyk“ založený na světelných signálech
Tato velmi inteligentní zvířata sice žijí v téměř úplně tmě, přesto se dokážou pohybovat velmi koordinovaně ve skupině. Přitom se vyhýbají srážkám i pokusům, že by se více kusů vrhlo na jednu kořist.
Vědci nikdy neviděli, že by se srazili nebo se k potravě pokoušelo dostat ve zmatku více kalmarů najednou. Nebylo však jasné, jak to dokážou.
Tito tvorové mají kůži plnou bioluminescenčních orgánů. Využívají je k tomu, aby vysílali výboje červeného a bílého světla. Mořští biologové už delší dobu spekulovali, že tato světla kalmaři využívají pro skupinovou komunikaci, ale nedokázali popsat, jak by to mělo fungovat.
Kalmar peruánský
Nyní se jim to podařilo, popsali to v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences. Vědci tvrdí, že komunikační schopnost kalmarů je neobyčejná; dokážou si neobvyklým způsobem předávat značně komplexní zprávy. Je to podle nich vysvětlením, jak dokážou nejen kalmaři, ale zřejmě i další druhy hlavonožců fungovat v hlubinách jako hejna. Většina jiných tvorů, kteří se v tomto prostředí vyskytují, jsou právě kvůli nemožnosti komunikace individualisté.
Světelná signalizace v hlubinách
Mořští biologové tvrdí, že kalmaři jsou schopni vyměňovat si informace o predátorech, blízkosti potravy i to, kdo se nasytí jako první. Autoři práce Benjamin Burford a Bruce Robison zatím nedokázali tento vizuální „jazyk“ rozluštit, jen prokázali, že kalmaři mají kapacitu na takovou komunikaci a také že tomu odpovídá některé jejich chování.
„Před tímto výzkumem jsme věděli, že mnoho tvorů v hlubinách oceánů používá orgány vytvářející světlo, aby se navzájem rozeznali nebo aby přilákali partnery,“ uvedli autoři výzkumu pro web Gizmodo. „V těchto případech to byly ale jen velmi jednoduché informace, jako je druh zvířete nebo jeho pohlaví. Ale po roce 2000 jsme díky dálkově ovládaným miniponorkám začali poznávat, že někteří hlavonožci žijící v hlubinách mají velkou schopnost měnit pigmenty na svém těle díky specializovaným buňkám,“ dodal vědec.