Že stromy žijí déle než lidé, se obecně ví. Jedním z přeborníků v dlouhověkosti je jinan dvoulaločný známý také jako ginkgo biloba, který se dožívá až tří tisíc let. Vědci nyní popsali, jak je to možné – poprvé našli mechanismus, který umožňuje stromu žít delší dobu, než jakou trvají celé civilizace.
Nový výzkum poskytl první genetické důkazy pro něco, co vědci předpokládali už delší dobu: „Nesmrtelnost je pro rostliny normální stav,“ popsal pro vědecký časopis Science Howard Thomas, biolog z Aberystwythské univerzity.
Přírodovědci pro tento výzkum odebrali vzorky ze 34 starých a přitom zdravých jinanů ve dvou čínských provinciích – stromům to nijak neublížilo. Detailní analýza ukázala, že na stromech se nijak neprojevuje stárnutí.
Letokruhy jinanů prokazují, že rychlost růstu se ani po staletích nijak nezpomalovala; naopak někdy dokonce docházelo k jeho zrychlování. Navíc se se stárnutím stromu nijak nezhoršovala velikost listí, schopnost fotosyntézy ani další známky zdravotního stavu.
Důkazy v kmenech, listech i genech
Vědci zkoumali také změny na genetické úrovni, a to u stromů ve věku od tří do 667 let. Zjistili, že výsledky se značně liší podle toho, zda jde o geny odebrané z kmene, nebo listí. Zatímco u listí se jasně projevovaly genetické změny spojené s umíráním, u kmenů se nic podobného nenašlo. Podle práce zveřejněné v odborném časopise PNAS je tedy nepravděpodobné, že by tyto stromy umíraly stárnutím a věkem.
Našly se ale i důkazy o tom, že stromy změny času zaznamenávají. Starší stromy měly například nižší úroveň jednoho růstového hormonu a naopak vyšší úroveň jiného hormonu, který růst omezuje. Jinany starší než dvě stě let měly také méně aktivních genů spojených s dělením buněk. Zjednodušeně řečeno: starší stromy nevytvářejí nové dřevo tak snadno jako stromy mladší.
Podle autorů tohoto výzkumu je možné, že po dostatečném množství tisíců let by tyto změny vedly k natolik nedostatečné obnově buněk, že by strom opravdu zemřel věkem – ale vědci na žádné takové jinany nenarazili. Stromy umírají vlivem nehod, jako jsou útoky škůdců, údery blesku nebo sucha.
Strom se brání i ve stáří
Když ale vědci zkoumali, jestli se stárnutím slábne obrana stromů vůči těmto stresovým faktorům, také se jim nic takového nepodařilo najít. Staré stromy se pokoušejí bránit proti škůdcům se stejnou intenzitou a energií jako ty v rozpuku mládí. Právě díky tomu mohou přežívat a růst tak dlouhou dobu, klidně celá tisíciletí.
Za hlavního nepřítele stromů tak platí pravděpodobnost. Čím delší dobu rostou a žijí, tím více stoupá pravděpodobnost, že se jim přihodí nějaká jinak nepravděpodobná nehoda – typicky například úder blesku, tisícileté sucho nebo něco jiného.
Vědci budou jinany zkoumat i dále; nyní se zaměří na to, aby odhalili, jak moc jsou tyto mechanismy dlouhověkosti funkční i u jiných druhů stromů. Zatím se domnívají, že tato pravidla a tyto systémy ručí za dlouhověkost i ostatních stromů. Klíčové podle biologů bude pochopit, proč se některé druhy stromů, které mají jen krátkou délku života, těmito pravidly neřídí.
