Megalodoni byli největší parybou, která kdy žila. Měřili až 15 metrů, možná dokonce až 20 metrů. Přesto přibližně před 2,6 milionu let vyhynuli. Až doposud bylo vyhynutí těchto obřích žraloků pro vědce záhadou, teorií bylo mnoho, ale chyběly důkazy.
Nová studie vědců z Curychu ale poprvé naznačuje, kde mohl být opravdový problém – všechno to souvisí s masovým vymíráním. Hromadné vymírání je událost, během níž rychle klesá různorodost životních forem na Zemi. Tedy rychlost vymírání jednotlivých druhů v daném období převýší rychlost vzniku nových druhů.
V průběhu dějin Země se jich odehrálo několik, vědci se neshodují na tom, kolik jich bylo, známe jich v současnosti kolem dvaceti. Pět až osm hromadných vymírání je považováno za opravdu velké. Tím nejznámějším je křídové, kdy před 65 miliony lety vymřelo 85 procent druhů zvířat – a vlastně všechny druhy dinosaurů. Ještě větší bylo vymírání před 252 miliony lety způsobené sopečnou aktivitou, kdy z povrchu Země zmizelo 96 procent všech druhů.
Menších vymírání bylo více, jedno z nich nastalo na přelomu pliocénu a pleistocénu v době před přibližně 2,6 milionu let. Vědci věděli, že bylo poměrně rozsáhlé, ale zatím nebyli schopní kvantifikovat, jak moc. Nyní experti z Curychu popsali, jak toto vymírání probíhalo, co bylo jeho příčinou a jak vypadaly jeho následky.
Změna klimatu změnila všechno
Přechod mezi oběma geologickými epochami doprovázela prudká změna klimatu, kdy se planeta rychle ochladila. Snížily se hladiny oceánů a moře se stala chladnějšími. Podle této nové studie to stačilo k tomu, aby vymřela velká část především větších mořských tvorů. Autoři práce odhadují, že v této době vyhynula asi třetina mořské megafauny.
Nejvíce byli postiženi mořští savci; v té době jich zmizelo přes 55 procent, intenzivní pokles diverzity zaznamenaly také mořské želvy (úbytek 43 procent) i mořští ptáci (35 procent). Překvapivé je, že žraloci se této výrazné změně dokázali přizpůsobit velice dobře – vymřelo jich „pouhých“ 9 procent druhů. Ale mezi nimi byli právě i megalodoni.
Občas se o nich na internetu dočtete, že možná ještě žijí – na toto téma dokonce vzniklo i několik dokumentárních filmů. Reálně je to však zcela nemožné, megalodoni vyhynuli před 2,6 milionu let a na Zemi po nich zbyly jen fosílie. Teorií o jejich vyhynutí bylo více:
- kolaps potravního řetězce,
- ochlazení oceánů,
- konkurence lépe přizpůsobených predátorů.
Autoři švýcarské studie tvrdí, že zásadním problémem, jemuž se megalodoni nedokázali přizpůsobit, byl úbytek biodiverzity kolem pobřeží způsobený ústupem mořské hladiny. Vymírání velkého počtu zvířat v oblastech u pobřeží, kde na energii nároční megalodoni lovili, způsobil nedostatek potravy a velká specializovaná zvířata na to nedokázala dostatečně rychle reagovat. Popsali to v článku zveřejněném v odborném časopise Nature Ecology & Evolution.
Současně v jeho závěru upozornili, že změny klimatu mívají na oceány rychlý a masivní dopad; také lidmi způsobené změny klimatu by se tedy neměly podceňovat. Jejich vliv by mohl být podobně zásadní, jako měla v minulosti příroda.
V současnosti zatím vědci nepozorují, že by žraloky klimatická změna ohrožovala. Mnohem větším problémem je pro ně člověk. Na vině je především intenzivní lov. Kvůli ploutvím nebo játrům jsou rybáři schopni pozabíjet miliony těchto paryb ročně. Zmrzačený žralok přitom umírá na platu korálů dlouho, buď se udusí, nebo vyhladoví.
Žraločí ploutve se stávají zlatým hřebem například opulentní hostiny v Číně. Miska polévky ze žraločích ploutví se v Asii prodává v přepočtu až za 1 500 korun. Spousta zemí takové praktiky odsuzuje. Ve Spojených státech již platí zákaz lovu žraloků kvůli ploutvím, teď navíc jednotlivé státy přijímají zákony zakazující dovoz ploutví a výrobků z nich.
