Divadlo Na zábradlí strana 2 z 2

Nová inscenace v pražském Divadle Na zábradlí je umělecký malér. Dobrý snad leda k tomu, že ukazuje, kudy by se tato scéna neměla ubírat.

Něco musí být ve vzduchu, jinak si neumím vysvětlit dojem z posledních dvou, či vlastně tří premiér na renomovaných pražských divadelních scénách. Co mají společného nejnovější inscenace v Dejvickém divadle, v Divadle Na zábradlí a v Divadle Komedie?

Šedesáté výročí své existence oslavilo minulý měsíc pražské Divadlo Na zábradlí, jedna z nejdůležitějších scén českého divadelního života druhé poloviny minulého století – a i dnes scéna sledovaná a diskutovaná. Jenže když oslavy pominuly, zůstalo po nich téměř prázdno.

K vrcholícím oslavám šedesáti let Divadla Na zábradlí uvedl zdejší kmenový tvůrčí tým inscenaci Persony. Režisér Jan Mikulášek s dramaturgyní Dorou Viceníkovou v ní vycházejí z rozsáhlého díla Ingmara Bergmana, dalšího letošního jubilanta, od jehož narození v červenci uplynulo sto let.

Přesně před šedesáti lety uvedlo Divadlo Na zábradlí svoji vůbec první premiéru – Kdyby tisíc klarinetů. Na nevelké pražské scéně na Starém Městě pak dostávaly příležitost slavné osobnosti českého divadla. Své první hry tu uváděl třeba Václav Havel. Narozeniny slaví divadlo novou inscenací.

Sherlock Holmes. Jméno automaticky evokující brilantní mozek, schopný přesné analýzy i neomylné intuice. Co je to však za člověka, když nemá případ k řešení a takříkajíc „jenom je“? Po temných zákoutích Sherlockovy duše i mysli se ptají v nové inscenaci pražského Divadla Na zábradlí Podivuhodný případ pana Holmese.