Zatímco Izrael se raduje z toho, že se desítky rukojmí vrátily z Pásma Gazy, jedna z žen události vnímá s jistou hořkostí. Dikla Šamrizová totiž ví, že její šestadvacetiletý syn Alon je stále držen jako rukojmí někde v palestinské oblasti. Ozbrojenci z teroristického hnutí Hamás ho 7. října odvlekli poté, co se zapojil do obrany kibucu Kfar Aza. Jeho přeživší obyvatelé nyní žijí v hotelu poblíž Tel Avivu.
Hráč basketbalu a fanoušek fotbalového týmu Macabi Tel Aviv měl během podzimu nastoupit na vysokou školu, vše ale dopadlo jinak. „Každý den, každý den na něj myslím. Pokaždé, když ráno vstávám, tak si říkám, že třeba tohle je ten den, kdy se vrátí. V noci to bývá horší. Vkrádají se myšlenky, že další den je za námi a on se nevrátil. Nejtěžší bývají pátky a soboty, o šabatu,“ vypráví Dikla.
Když do vesnice Kfar Aza vtrhli nájezdníci z Pásma Gazy, Alon si se svým bratrem Jonatanem stihl vyměnit posledních pár vzkazů. „Přicházejí k našemu pokoji,“ píše se v jedné ze zpráv. V té vůbec poslední poslal Alon svému bratrovi emotikon srdce.
Osudného 7. října teroristé zabili 62 obyvatel kibucu Kfar Aza, v zajetí se jich ocitlo osmnáct. Lidé, kteří přežili, nyní žijí v hotelu nedaleko Tel Avivu. Zatímco před dvěma měsíci měla Dikla velký dům v kvetoucí vesnici, nyní obývá hotelový pokoj o rozloze patnácti metrů čtverečních.
Vesnice mezitím leží v troskách, totéž se dá říci i o představách o světě. V kibucu Kfar Aza jeho obyvatelé totiž věřili v mír. „Většina z nás se domnívala, že problém je Hamás jako organizace, která utlačuje palestinské obyvatelstvo. Jenže my teď víme, že všechno je jinak. Ti, kdo pronikli do Kfar Aza, to nebyl jen Hamás. Byli jsme probuzeni z naivních snů,“ tvrdí matka uneseného syna.
Také další přeživší z Kfar Aza potvrzují, že palestinští civilisté se podíleli na rabování vesnice. „Když sem přišli, tak to nebyli jen ozbrojenci, ale i obyčejní Palestinci. Prostě naložili všechno z domů a odvezli si to do Gazy,“ uvádí obyvatelka kibucu Ori Landerová.
