Británie zažila v úterý první den největší stávky na železnici za posledních třicet let. Protestující chtějí zejména vyšší mzdy a také zachovat pracovní místa. V provozu byla jen zhruba pětina všech vlaků. V mnoha oblastech spojení nefungovalo vůbec. Ke čtyřiceti tisícům zaměstnanců se připojili i pracovníci londýnského metra. Další protesty naplánovali odboráři ze svazu RMT na čtvrtek a sobotu.
„Jsem trochu naštvaný, protože jsem si celou cestu naplánoval tak, že využiji cestování vlakem. Musím se přizpůsobit a je to docela těžké,“ řekl k situaci Vincent, Francouz na dovolené ve Velké Británii. Obyvatel Londýna Sam Nixon pak očekával, že do práce dorazí o několik hodin později.
Současnou vlnu stávek přirovnávají někteří k sedmdesátým létům minulého století. Masivní protesty hlavně z konce desetiletí vešly tehdy do povědomí jako „zima nespokojenosti“. Nyní odboráři hrozí, že se situace může opakovat. Jen by tentokrát čekalo Brity „léto nespokojenosti“.
„Některým našim zaměstnancům se mzda nezvýšila třetí rok v řadě. Vláda dohodu může buď usnadnit, nebo ji blokovat. V současnosti ji blokuje,“ uvedl generální tajemník odborového svazu RMT Mick Lynch.
Požadavky železničářů jsou jasné: zvýšit mzdy svých zaměstnanců až o sedm procent. To je podle odborů nárůst, který reflektuje vyšší životní náklady způsobené inflací. Její míra se v Británii blíží deseti procentům.
„K těmto rozhovorům jsme přistoupili se smyslem pro kreativitu a představivost. Jsem odhodlán najít cestu vpřed, ale nedokážu ji vyjednat sám. Myslím, že jsme udělali vše, co jsme mohli. Vidím cestu, kterou bychom dohody mohli dosáhnout, ale vyžaduje to kroky na obou stranách,“ vysvětloval člen vedení Network Rail Tim Shoveller.
Ani jedna ze stran však ustoupit nechce. A vláda naopak žádá, aby dráhy své roční náklady snížily o v přepočtu víc než 57 miliard korun. To by vedlo k propouštění a zmrazování platů. Kabinet navíc hodlá co nejdřív upravit zákon tak, aby museli železničáři v době stávky zajistit aspoň minimální služby.
„Je to zbytečné, rozhovory stále probíhají. (…) Zdá se, že odbory jsou odhodlány vyhlásit válku za každou cenu. Myslím, že je to velmi smutná situace,“ řekl britský ministr dopravy Grant Shapps.
Dojde na řešení z minulosti?
Podobně ke krizi v sedmdesátých letech přistoupila i tehdejší konzervativní premiérka Margaret Thatcherová. Omezila sílu odborů a ztížila možnost vyhlásit stávku. Od té doby je v odborech asi o polovinu zaměstnanců méně a stejně tak ubylo i stávek.
„Tím, že si prosadili stávky na železnici, jen odrazují lidi, kteří musejí do práce dojíždět a kteří nakonec ta pracovní místa v železniční dopravě podporují,“ reagoval současný předseda britské vlády Boris Johnson. „Dopadá to na firmy a komunity po celé zemi,“ dodal. Opozice vládu kritizuje, že se odmítá zapojit do jednání a přispět k vyřešení sporu. Podle ministrů je to ale věc odborářů a zaměstnavatelů.
Léto nespokojenosti by se ale v Británii nemuselo tentokrát týkat jen železnic, k dráhám se totiž přidalo i londýnské metro, které zůstalo z větší části zavřené. A problémy řeší i britské aerolinie. V době pandemie covidu-19 propustily tisíce pracovníků a nyní nezvládají opětovný nárůst poptávky. Kvůli vysokým životním nákladům v souvislosti s rychlým růstem cen potravin a pohonných hmot začínají o protestech přemýšlet i lékaři, učitelé, popeláři nebo advokáti.
