Příbuzní obětí krvavého útoku ve škole v Beslanu v Severní Osetii, při kterém před 15 lety na začátku září zemřelo přes tři sta lidí, stále čekají na odpovědi na své otázky. Evropský soud pro lidská práva v Štrasburku před dvěma lety Rusku uložil vyplatit kompenzace za masakr a vyzval Moskvu, aby vyšetřila veškeré detaily krveprolití. Podle předsedkyně organizace Beslanské matky, která sdružuje příbuzné obětí, se tímto rozhodnutím ale nikdo neřídí.
Příbuzní obětí si 15leté výročí tragédie připomněli přímo v beslanské škole, kde se konala vzpomínková ceremonie. Místo zaplnili hračkami a svíčkami. Většina pozůstalých a svědků tehdějších událostí je dodnes přesvědčená, že za vysokým počtem obětí je chaotická osvobozovací akce ruských bezpečnostních sil. Tvrdí, že operace ruských jednotek byla zpackaná a vláda a soudy se snaží zakrýt skutečnou pravdu o jejich selhání.
Žalobci u evropského soudu proto obvinili ruský stát, že nedostatečně chránil bezpečnost obětí a že vyšetřování tragédie nebylo dostatečné. A štrasburský soud jim dal za pravdu. Souhlasil s tvrzením, že byla vážně porušena evropská konvence o ochraně lidských práv a základních svobod.
Chyby byly podle něj jak v plánování a provedení policejní operace, tak i ve vyšetřování. Rusko mělo podle soudu v první řadě útoku zabránit. Moskva dostala mimo jiné od soudu za úkol, aby udělala vše pro to, aby o tehdejším dění vyšla najevo celá pravda.
„Ani jedním z bodů tohoto rozsudku se bohužel nikdo neřídí, a to je velmi smutné,“ uvedla předsedkyně organizace Beslanské matky Susanna Dudijevová. „Stále se vracíme do té doby mezi 1. a 3. zářím 2004, protože tam zůstávají prázdná místa a my pořád máme otázky… Máme obavy, že nebylo učiněno vše, protože nedošlo na žádné objektivní vyšetřování,“ uvedla. Organizace proto bude opět žádat, aby vyšetřování beslanského útoku bylo obnoveno.
Útok trval tři dny, na konci byly stovky obětí
Skupina teroristů přepadla školu v Beslanu 1. září 2004 a vzala si jako rukojmí více než tisícovku lidí. Incident po třech dnech skončil úmrtím 334 lidí včetně více než 180 dětí, dalších více než 700 lidí bylo zraněno. Nejvíce obětí měly podle oficiálních zpráv na svědomí nálože odpálené teroristy, zřícená střecha a střelba teroristů.
Parlamentní vyšetřovací komise připustila, že operaci na záchranu rukojmích provázely chyby a nedostatky a že pochybili hlavně severoosetští policisté a bezpečnostní složky. Kritizovala také lži místních orgánů o skutečném počtu rukojmích. Odmítla ale přiznat odpovědnost ruských úřadů za vznik celé situace i za nepodařené osvobození školy.
„Požadavkem teroristů bylo, aby ruský prezident Vladimir Putin zastavil protiteroristickou operaci v Čečensku, což Kreml odmítl. Pak se už jen čekalo na to, co se stane a kdy se to stane,“ uvedl redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup.
V září 2004 byli odvoláni z funkce severoosetský ministr vnitra a šéf severoosetské Federální bezpečnostní služby (FSB). Tři policisté obvinění ze zanedbání povinnosti v souvislosti s masakrem byli omilostněni.
17. září 2004 internetový server kavkazcenter.com oznámil, že k odpovědnosti za útok se přihlásil obávaný čečenský polní velitel Šamil Basajev. Teroristické komando mělo tvořit deset čečenských mužů, dvě Čečenky, devět Ingušů, tři etničtí Rusové, dva Arabové a další Rusové z různých etnických skupin.
Basajev, který byl v roce 2006 zabit, v červenci 2005 svůj podíl na útoku v Beslanu popřel, aby vzápětí oznámil, že byl k útoku dotlačen ruskými tajnými službami. Plánoval totiž útok ve Vladikavkazu, o kterém tajné služby věděly. Při pokusu o únik se poté prý „náhodou“ ocitli v Beslanu.
Zadržet živého se podařilo pouze jediného teroristu, Nur-Pašu Kulajeva, který byl v květnu 2006 odsouzen k doživotí. Vzhledem k tomu, že ruská vláda vyhlásila moratorium na trest smrti, nemohl být odsouzen k hrdelnímu trestu.
Tragédie se stala námětem knih, písní a natočila se o ní řada filmů a dokumentů. Masakru je například věnována píseň Black Widow's Eyes (Oči černé vdovy) britské legendární skupiny The Who. Útoku se totiž zúčastnily i takzvané „černé vdovy“, příslušnice oddílu sebevražedných atentátnic, jejichž manželé nebo příbuzní zahynuli v bojích proti ruským jednotkám.
