Za necelý týden přerostla hranice země a stala se jedním z hlavních témat světové politiky. Venezuelská krize znovu rozdělila velmoci na východ a západ: Spojené státy a s odstupem i Evropská unie brání opozici. Rusko a další velcí hráči stojí na straně autoritářského režimu. Oba tábory sice mluví o vůli lidu, v pozadí ale stojí silné hospodářské zájmy.
Z krize hledá cestu celý svět – v OSN i na sociálních sítích. A každý z hlasitých aktérů má o co bojovat. Pro Donalda Trumpa by pád Madurova režimu znamenal dosud největší diplomatické vítězství. V obraně Juana Guaidóa tak dále přitvrzuje. V pondělí proto americké úřady oznámily, že na venezuelskou státní ropnou společnost PDVSA, z jejíchž zisků má prospěch Madurova vláda, uvalily sankce, které Maduro a také Rusko odsoudili.
Podpora snah o svržení režimu je podle odborníků zkouškou, jestli dnešní Spojené státy dokážou na svou stranu obrátit celou Jižní Ameriku. Vlád, na jejichž počínání nemají na tomto kontinentu velký vliv, je totiž více.
Změna režimu by mohla uvolnit prostor pro investice. Americké firmy by se nově mohly zapojit i do těžby bohatých zásob ropy. Na uvolnění obchodu se Západem by ale tratili dosavadní Madurovi partneři – Rusko a Čína.
Moskva má v zemi co chránit. Spolu se státním ropným gigantem půjčila Caracasu 17 miliard dolarů. Rosněft má podíly v těžařských společnostech po celé zemi a s Ruskem jsou propojené i tamní banky. Za peníze půjčené z Moskvy navíc Venezuela od ruských firem nakupuje zbraně i bojové letouny. A vojenských výhod mělo přibývat.
Utužování vazeb mezi oběma režimy loni potvrdily i ruské bombardéry, které koncem roku přistály na letišti Simóna Bolívara.
Erdogan se staví proti změně režimu
Napětí v Caracasu znovu rozšířilo i škálu témat, ve kterých si Moskva rozumí s Ankarou. Prezident Erdogan Madura shodou okolností podpořil přímo z Ruska. Sám má stále čerstvou zkušenost z pokusu o vojenský převrat proti němu samému.
„Ani z pohledu Turecka nejde jen o politické partnerství, ale zároveň i o obchod. Odsud míří za oceán například potravinová pomoc nebo léky, opačným směrem mimo jiné zlato určené k rafinaci. Takové množství, že se o věc zajímá americká administrativa a prověřuje, zda tím turecká vláda nepomáhá Nicolasi Madurovi obcházet sankce,“ hlásí Václav Černohorský, zpravodaj ČT v Istanbulu.
I čínští komunisté puč proti spřízněnému režimu sledují s nelibostí. Odmítají vměšování Spojených států a západní Evropy. „O záležitostech Venezuely může rozhodovat jedině venezuelský lid,“ uvedl Keng Šuang, mluvčí čínského ministerstva zahraničí.
Právě Číně dluží Venezuela vůbec nejvíc: za deset let si půjčila 50 miliard dolarů. A není sama: podobně jako v Africe také v Latinské Americe pumpuje Čína peníze do železnic, přehrad i elektráren. Posiluje tak ekonomický vliv napříč světadíly – a o politické převraty příliš nestojí.
Je reálné, aby se Maduro dohodl s opozicí?
Řada západních a latinskoamerických států už hlavního představitele opozice Guaidóa jako hlavu státu uznala. Španělsko, Británie, Francie a další země jsou připraveny tak v dohledné době učinit. Hispanista Traian Urban z pražské Metropolitní univerzity upozorňuje, že uznání Venezuely ze strany Spojených států nebylo konzultováno s evropskými spojenci.
„Evropané byli velmi překvapeni a začala taková ta velmi plochá vyjádření, že by se něco mělo změnit a tak dále, až vlastně v pondělí se vyjádřili sjednoceným hlasem, že by opravdu měla nastat určitá změna, která by dovedla Venezuelu k demokracii, protože ta situace je víceméně neudržitelná,“ podotknul Urban.
Podle jeho mínění je pro budoucí vývoj v zemi možných několik scénářů. „Buď bude chtít Maduro vydržet u moci a bude mít tu podporu, nebo dokonce zasáhnou Spojené státy americké, nebo i ostatní aktéři, kteří už se na to nebudou moci dívat. Anebo dojde k dohodě mezi opozicí a současnou garniturou, což se ale jeví jako nejméně pravděpodobné,“ uzavřel hispanista.
