Premiér Andrej Babiš (ANO) v Římě jednal se svým italským protějškem Giuseppem Contem. Hlavním tématem byl boj proti nelegální migraci, který pomohl vynést současnou italskou vládu k moci. Obě strany kabinetu, Hnutí pěti hvězd a Liga, jsou přitom kvůli svým postojům označovány za populistické. Nejsou však zdaleka jediné s touto nálepkou. Už po zhroucení stranického systému takzvané první republiky v roce 1994 začalo období Silvia Berlusconiho ve vrcholné politice, které bylo taktéž charakteristické svými populistickými rysy.
Premiér Babiš v zemi evropských rebelů. Itálie je rájem populistů už celá desetiletí
Prakticky celé 20. století byl populismus v italské politice přítomen. Prvotním příkladem byla už Mussoliniho autoritativní vláda, která využívala populistické prvky v propagandě. Na tento režim do značné míry navazovala po druhé světové válce Fronta obyčejného člověka. V jejím čele stál Guglielmo Giannoni, jehož rétorika byla ostře zaměřená proti politickým elitám a stranám – sám Giannoni hovořil o tom, že parazitují na společnosti.
Nejen Fronta obyčejného člověka, ale i další hnutí v období takzvané první republiky posilovaly nespokojenost s demokracií jako takovou. V různých průzkumech demokracii negativně hodnotilo 70 až 90 procent občanů.
- Populismus vychází ze tří zdrojů:
– víra v moudrost běžných lidí (tiché většiny) před zkorumpovaným establishmentem
– autoritativní obdiv k charizmatickým osobnostem, kteří naplňují vůli tiché většiny
– důraz na xenofobní nacionalismus, který chápe lid jako kompaktní celek a státu dává za úkol vyloučit lidi z jiných zemí a kultur - Zdroj: Cas Mudde. 2007. Populist Radical Right Parties in Europe. Cambridge, UK; New York: Cambridge University Press.
Italský populismus na vzestupu
V období takzvané druhé republiky, tedy od roku 1994 dodnes, se tyto tendence prohlubovaly. Rozpadl se prvorepublikový zakonzervovaný stranický systém a sílila poptávka po nových politických stranách. V italské společnosti však zároveň zůstávalo hluboce zakořeněné antistranictví. K tomu se přidávala stále vysoká míra korupce a neefektivita státní správy.
obrázek
Všechny tyto faktory, společně s ekonomickými problémy, otevřely cestu k dlouhodobému úspěchu Silvia Berlusconiho. U něj a jeho strany Forza Italia je označení „populisté“ problematické. Ne všichni odborníci se shodují v tom, že se jedná o čistě populistické uskupení.
Shoda však panuje na silné personalizaci a snaze o nestranickost. V případě všech Berlusconiho projektů se vždy jednalo o aktivity úzce provázané právě s jeho osobou. Populistickými rysy jeho vlád bylo pohrdání ideologiemi, důraz na jednoduchá hesla a rozšiřování prvků přímé demokracie, tak aby lid vykonával svoji moc a ta nebyla limitována ani parlamentem, ani například soudy.
Nový italský populismus
V současné Itálii je zavedenou politickou stranou čerstvě přejmenovaná Liga. Vznikla v roce 1991 pod názvem Liga severu jako separatistická politická strana požadující odtržení od Itálie. Liga dokázala velmi dobře využít ekonomickou krizi v 90. letech, kdy se postavila proti modelu sociálního státu a získala si tím podporu živnostníků, řemeslníků či zemědělců.
Když v roce 1996 vstupovala Liga severu do Berlusconiho vlády, vzdala se programového bodu separatismu a spokojila se s prosazováním široké regionální autonomie. Dnes už také nezaměřuje svoji kritiku primárně na stát, ale orientuje se na Evropskou unii a její byrokracii. Současný lídr Ligy Matteo Salvini je znám svojí radikální rétorikou.
Matteo Salvini
Dalším ze zástupců italského populismu je Hnutí pěti hvězd, které vzniklo v roce 2009. Předcházely tomu takzvané meetupy, na nichž se on-line prostřednictvím sociálních sítí setkávali sympatizanti Beppeho Grilla, zakladatele hnutí a bývalého televizního komika. Od komentování běžných záležitostí se Grillo postupně posunul k tvrdé kritice politických stran a zejména Berlusconiho. Oněch pět hvězd bylo pět základních zájmů, mezi něž patřily dostupnost pitné vody, kvalita životního prostředí, rozvoj, doprava a právo na připojení k internetu.
Programově hnutí prosazuje pravolevá témata. Kritizuje Evropskou unii a vše, co je s ní spjato (hlubší integrace, euro a podobně), věnuje se problematice imigrace, vymezuje se vůči konzumnímu způsobu života a kritizuje velké nadnárodní korporace. Dnes je typickou populistickou stranou protestu, která má podporu napříč sociálními vrstvami, regionálně je její podpora výraznější zejména na jihu země. Současným představitelem hnutí je 32letý právník Luigi Di Maio, jenž uskupení dodává dříve chybějící vážnost.
Luigi Di Maio
Volby euroskeptické strany ovládly
Vyústěním zmíněných trendů a událostí se staly parlamentní volby na začátku března 2018. V nich zvítězila středopravá koalice Ligy, Vzhůru Itálie bývalého premiéra Silvia Berlusconiho a dvou menších stran. Hnutí pěti hvězd kandidovalo samostatně, což je v italském prostředí výjimečné, a nebýt koalic, získalo hnutí nejvíce hlasů ze všech politických stran. Podporu hnutí vyjádřilo téměř 11 milionů Italů, přibližně o dva miliony lidí více než v předchozích volbách v roce 2013.
Oproti předvolebním průzkumům ve volbách ztratila levicová Demokratická strana bývalého premiéra Mattea Renziho. Naopak povyskočily právě Liga a Hnutí pěti hvězd. Na výsledky voleb reagovala média, politici i finanční trhy. Deník Financial Times psal o vítězství „stran proti establishmentu“. Šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová na Twitteru uvedla, že „Evropská unie bude mít krušný večer“. A evropská měna po ohlášení předběžných výsledků okamžitě oslabila.
Vítězové voleb v kampani vsadili na změnu svého obrazu na veřejnosti. Hnutí pěti hvězd dlouho bojovalo s pověstí skupiny nekvalifikovaných aktivistů z internetového prostředí. Před volbami proto začalo úspěšně rekrutovat kandidáty z italské třídy vzdělaných a zkušených profesionálů. Liga zase téměř úplně opustila svoji útočnou rétoriku proti chudšímu italskému jihu. Vyhlášen byl boj proti migraci, který této původně separatistické straně severu pomohl získat hlasy i mezi jižanským obyvatelstvem.
I nadále však platí, že Liga pomyslně obsadila především sever Itálie, zatímco Hnutí pěti hvězd bodovalo na jihu. Vyšší procento podpory získala Liga v mimoměstských regionech, méně naopak uspěla v oblastech s vyšší úrovní vzdělání obyvatel. Hnutí pěti hvězd našlo více příznivců na místech s vyšší úrovní kriminality a nižší předpokládanou délkou dožití. Hnutí také výrazněji sbíralo hlasy v obvodech, kde stoupl počet lidí ohrožených chudobou.
Vládní koalice složena a Liga rychle posiluje
Po volbách naplno odstartovaly debaty o složení nové vlády. Americký deník The Washington Post varoval, že předseda Ligy Matteo Salvini by mohl být v západní Evropě „prvním krajně pravicovým lídrem od roku 1945“. Zprvu zdánlivě beznadějná politická jednání vyústila právě ve spolupráci Ligy a Hnutí pěti hvězd.
Návrh na první vládu ovšem italský prezident Sergio Mattarella odmítl, protože nesouhlasil se jmenováním euroskeptika Paola Savony do pozice ministra financí. Po ústupku prezidentovi už ale obě strany napodruhé se svým vládním projektem uspěly a na začátku června kabinet vedený nestraníkem Giuseppem Contem složil přísahu. Matteo Salvini se stal ministrem vnitra, Luigi Di Maio usedl na pozici ministra hospodářského rozvoje a práce.
Italská vláda se brzy po svém jmenování pustila do razantního plnění svých předvolebních slibů. Řím například odmítl nadále bezvýhradně přijímat ve svých přístavech lodě s nelegálními migranty. Poslední výhružkou předsedy Hnutí pěti hvězd dokonce bylo, že v případě neochoty ostatních států pomoci Itálii přestane Řím přispívat do společného evropského rozpočtu.
Zatímco podobná prohlášení budí v Evropské unii rozpaky, oběma stranám vládní koalice přináší mezi tamními voliči politické body. Ty proto nemusí mít obavu z případných předčasných voleb, které v Itálii nejsou výjimkou – naopak by v nich ještě posílily svoji vládní většinu. Hnutí pěti hvězd ve volebních průzkumech konstantně podporuje přibližně 30 procent Italů, což je číslo podobné březnovému volebnímu výsledku. Výrazně však získává Liga – zatímco ve volbách získala o něco více než 17 procent, aktuální průzkumy straně Mattea Salviniho přisuzují až 30 procent.