Proces kolem odchodu Velké Británie z EU bude podle bývalého premiéra Petra Pitharta (KDU-ČSL) nesmírně složitý a za dva roky se podle něj dá zvládnout jen obtížně. Uvedl to v Interview ČT24. Na druhou stranu by ale tato „bolestivá demontáž“ vztahů s Velkou Británií mohla probudit proevropské hlasy v dalších evropských zemích. Pithart připomínal předvolební průzkumy ve Francii, prezidentské volby v Rakousku či nedávné volby v Nizozemsku. „Já si myslím, že se Evropané začínají vzpamatovávat, že začínají střízlivět,“ uvedl v rozhovoru Pithart. Ptala se Zuzana Tvarůžková.
Petr Pithart: Evropané se začínají vzpamatovávat, brexit ještě proevropské hlasy posílí
Interview ČT24 s Petrem Pithartem (zdroj: ČT24)
Tento týden ve středu bude spuštěn brexit a celý proces kolem něho. Jakou naději dáváte tomu, že se evropským lídrům podaří se s tím vyrovnat tak, aby to nepoškodilo občany Evropské unie a dejme tomu i ekonomiku?
Už se začíná tušit, že ta demontáž bude neobyčejně složitá. Že vyvstanou problémy, o kterých se vůbec netuší, protože je to naprosto bezprecedentní proces. Ale když už se to děje a nedá se to zastavit, tak doufám, že to alespoň bude varování pro ostatní, aby nenásledovali nešťastné Brity, kteří toho litují, ale už je pozdě. Lid rozhodl – a ten je třeba respektovat. Bude to strašně těžké, jsou na to dva roky, ale já bych si nevsadil, že se to za dva roky zvládne.
Kritika EU provázela i volby v Nizozemsku, kde nakonec zvítězil Mark Rutte, poraženým byl Geert Wilders. Přesto zůstává ve vysoké politické hře. Je podle vás možné si říct: Ještě že nevyhrál, nebo to je málo?
Tak kdybychom mluvili jen o Nizozemsku, tak by člověk musel zůstat velice bdělý. Ale ani ve Francii to nevypadá, že Marine LePenová bude slavit vítězství. I volby v Rakousku dopadly dobře, já si myslím, že se Evropané začínají vzpamatovávat, že začínají střízlivět. Až se před nimi bude odehrávat ta složitá bolestivá demontáž vztahů s Británií, tak já si myslím, že to ještě proevropské hlasy posílí.
Geert Wilders a Mark Rutte
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v Římě uznal: Nejsme v nejlepší formě. Vy ovšem patříte spíš mezi jeho kritiky kvůli jeho minulosti. I to třeba důvěru v Unii oslabuje?
No určitě. Ty persony, které představují vlastní Brusel – radu, komisi ‒ to se, myslím, nepovedlo. Paní ministryně zahraničí (Federica) Mogheriniová: já se tak snažím, abych si zapamatoval jednu její myšlenku, jednu její zajímavou větu. Nic – ta dáma prostě ze sebe ještě nic nevydala.
Juncker, to je prostě docela ošklivá minulost ministra financí Lucemburska. Země, která si pěstovala cesty k daňovým rájům. A to má být člověk, který má udělat pořádek v bankovnictví a vůbec ve finančnictví. Ale důležitější jsou unijní lídři.
obrázek
O víkendu proběhl v Římě neformální summit, kde si 27 vrcholných představitelů po 60 letech připomnělo podpis smluv, které vytvořily základy EU. Politici ale v římském usnesení ignorují, že je EU vystavena jak globálním, tak domácím výzvám, těm dynamickým změnám. Zmiňují v podstatě všechny kapitoly. Jak si myslíte, že se s tím Evropa vyrovnává?
Kdybych měl možnost jim poradit, tak bych jim řekl to, co je vlastně esencí politiky: umět rozdělit agendu na důležité, méně důležité a nedůležité věci. Dneska by se Unie měla soustředit na několik málo agend a to ostatní pustit k vodě.
Mnohé z úředníků poslat na dovolenou, aby přestali chrlit další a další směrnice. To samozřejmě lidi musí znepokojovat a některé to i uráží, když ve světě plném krizí najedou přijde směrnice o vysavačích.
Můžete ty zásadní agendy pojmenovat?
Je to pořád ten hlavní evropský vynález, že se bohatší regiony dělí s těmi chudšími, protože to je ten základ míru, nejen sociálního. Jistě sem patří také otázky bezpečnosti a neustále omílaná ochrana vnějších hranic. Ale to se dobře řekne, ale těžko udělá. Je otázka, jestli to vůbec je možné, když si představíme jih Evropy. Musí se na tom pracovat a udělat více než dosud, ale představa, že to půjde rychle a že to bude neprodyšná hranice, to prostě není možné.
Účastníci římského summitu
Musí se působit a pracovat i tam, odkud ti lidé přicházejí. I na tom je dohoda, ale stojí to strašné peníze. Budeme asi všichni muset dát víc, když to myslíme vážně s tou bezpečností.
Česká vláda vykreslovala jako úspěch snahu zamezit zavádění kvót do praxe. Jak se na to díváte vy?
Úplně jinak, my jsme té situaci vůbec neporozuměli. Ty kvóty, to byl vskutku velice nemotorný a neobratný pokus – to bylo volání o pomoc. Vidíte, že se všichni hrnou k nám – co máme dělat. To nezvládneme – pojďte se o to podělit.
A někoho napadlo, že to spočítá, což tedy byla s prominutím blbost, protože to bylo spočítáno na jednotku. A to vůbec nemohlo fungovat.
Unijní kvóty pro přerozdělení běženců
Ale my jsme neslyšeli to volání o pomoc, o solidaritu. A řekli jsme nikdo, nikdo, což se nám svým způsobem povedlo.
Ovšem já si myslím, že si to budou Evropané pamatovat. Když bylo zle a potřebovali, aby všichni přispěli alespoň svou troškou do mlýna, tak my jsme se stavěli na zadní. Dokonce jsme po dlouhé době dali dohromady Visegrádskou skupinu.
Často z našeho regionu protestuje Polsko, teď to bylo kvůli volbě Donalda Tuska šéfem Evropské rady. Do jaké míry to byl spor využitý k vnitropolitickým bitvám?
No to se mi zdálo naprosto neuvěřitelné. To přece po prvním středoškolském kurzu „Co to je EU?“ musím vědět, že ty lidi, které vysílám do bruselského aparátu – a to je i předseda Komise – tam přestávají být Poláky nebo Čechy, to musí prostě zapomenout. A Poláci si mysleli, že Tusk je jejich člověk a že o něm rozhodují, tak jak by rozhodovali hlasováním v polském Sejmu. To prostě do toho vůbec nepatří, že je Polák.
(celý rozhovor na videu)