Poslední televizní střet rakouských prezidentských kandidátů se chvílemi vymykal kontrole. Nacionalista Norbert Hofer obviňoval svého soupeře, že byl komunista a špion, zatímco exšéf Zelených Van der Bellen nazval kandidáta Svobodných podlým lhářem.
Bez servítek. Hofer s Van der Bellenem si v posledním duelu nadávali do lhářů a špionů
Zpravodaj ČT: Hofer mírní svůj euroskepticismus (zdroj: ČT24)
Šance obou kandidátů jsou před nedělními volbami takřka vyrovnané, televizní debata byla jejich poslední příležitostí, jak zabojovat o poslední hlasy dosud nerozhodnutých Rakušanů. Oba politici zjevně po roční kampani ztratili trpělivost a šli do útoku.
V agresivním duchu se nesl především počátek debaty, kdy Van der Bellen kritizoval Hoferovu stranickou kolegyni Ursulu Stenzelovou. Ta nařkla zesnulého otce bývalého předsedy Zelených, že inklinoval k nacismu.
Padesát týdnů volební kampaně je extrémní číslo. Rakušané se těší, že bude v neděli po všem, ať se stane prezidentem kterýkoli z nich.
Hofer naopak Van der Bellena obvinil z toho, že byl spolupracovníkem tajné služby bývalé NDR Stasi. Tvrdil také, že byl komunistou. Nezávislý kandidát obě obvinění označil za „směšná“. „Znovu lžete! Tohle je za dlouhou dobu nejpodlejší věc, co jsem zažil,“ podotkl.
Moderátorka veřejnoprávní televize ORF se snažila přinutit kandidáty soustředit se na své plány, oba ale brzy opět citovali sporné výroky svého soupeře, místo aby řešili své politické vize.
Řeč nakonec padla i na překvapivý výsledek amerických prezidentských voleb. O Hoferovi se často mluví jako o možném budoucím „rakouském Trumpovi“, i když se muži svým vystupováním značně liší. Hofer si myslí, že se Spojené státy za Trumpa budou vyvíjet pozitivním směrem.
Van der Bellen v této souvislosti zdůraznil, že Evropané se musí semknout a stát si za svými hodnotami a zájmy. Exšéf Zelených ale podotkl, že Unie se musí změnit, aby byla do budoucna akceschopnější.
Hofer trval na nutnosti vystoupit z EU v případě, pokud by do ní vstoupilo Turecko nebo pokud by směřovala k federalizaci.
Rakušané jsou z dění poměrně unavení, už to trochu považují i za vtip. Kandidáti nepřicházejí s ničím jiným. Asi jediná jiná věc, než byla v květnu, je přístup kandidátů k Unii. Hofer slavil brexit, ale od té doby z protievropské rétoriky dost ubral, protože Rakušané se bojí odklonu od Unie.
GALERIE
Rakousko
Oba kandidáti zopakovali také své protichůdné pozice v otázce migrace. Zatímco Van der Bellen zastává k běžencům mírnější postoj, Hofer mluví o uzavření hranic před ekonomickými migranty. Žádosti o azyl by nechal vyřizovat v „bezpečných místech“, ještě mimo Rakousko.
Dvojice se neshodla ani na přístupu k občanům, kteří se připojili k radikálům z Islámského státu v Sýrii a Iráku a následně se vrátili zpět do vlasti. Hofer by je okamžitě zbavil občanství, Van der Bellen to nepovažuje za vhodný postup.
Narodil se 2. března 1971 ve Vorau, vystudoval Vysokou školu leteckých technologií v Eisenstadtu. V letech 1991 až 1994 pracoval jako systémový inženýr v letecké společnosti Lauda Air. V letech 1996–2007 byl tajemníkem Svobodné strany Rakouska (FPÖ) pro Burgenland, v letech 2006–2015 mluvčím pro otázky energetiky a životního prostředí pro FPÖ v Národní radě. Některé jeho postoje k energetice jsou blízké straně Zelených. Od roku 2017 působil ve vládě svobodných a lidovců jako ministr dopravy. Je ženatý a má čtyři děti.
Norbert Hofer
O budoucím prezidentovi bude moci rozhodovat 4. prosince 6,4 milionu oprávněných rakouských voličů. V květnu vyhrál volby Van der Bellen o pouhých 31 tisíc hlasů, výsledek druhého kola ale zrušil ústavní soud kvůli nesrovnalostem v korespondenčním hlasování.
„Podle všeho je už drtivá většina Rakušanů rozhodnutá, pro koho bude hlasovat. Podle všeho to bude stejný kandidát jako v květnu. Televizní debata nebo ostřeji vyjádřený názor ale mohou mít dopad, kandidáti bojují o každého voliče,“ upozornil zpravodaj ČT Lukáš Mathé.
Finanční expert a lídr rakouské ekologické strany v letech 1997–2008. Od roku 2012 zasedá ve Vídeňské obecní radě. V letech 1994–2012 byl poslancem Národní rady za Zelené, se kterými již dříve spolupracoval jako nezávislý odborník. Vedení strany převzal v roce 1997 a o dva roky později se stal i vedoucím jejich poslaneckého klubu v Národní radě. Narodil se 18. ledna 1944 ve Vídni, jeho matka byla původem Estonka, otec Rus s nizozemskými kořeny. Mládí strávil v Tyrolsku, vystudoval ekonomii na univerzitě v Innsbrucku, kde později působil i jako odborný asistent a mimořádný profesor. V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem národohospodářství na Vídeňské univerzitě. K Zeleným vstoupil v roce 1992.
Rakouští prezidentští kandidáti