Vynález dalekohledu je spjat se jménem Galileo Galilei

Benátky - Pohled na noční oblohu a touha proniknout až do hlubin vesmíru fascinovaly lidstvo od nepaměti. Dávné civilizace si musely vystačit jen s lidským okem, postupně ale vědci přicházeli s jednoduchými přístroji, které jejich bádání ulehčily. Pozornost vzbudil profesor z italské Padovy Galileo Galilei, který přišel s vlastním dalekohledem. Jeho první testování nastalo 25. srpna 1609 ve zvonici svatého Marka v Benátkách. Ačkoliv měl mít Galileo konkurenta, dopomohly mu k prvenství hvězdného pozorovatele jeho četné publikace. Na počest Galileova objevu byl rok 2009 z rozhodnutí OSN vyhlášen Mezinárodním astronomickým rokem.

Objev dalekohledu odhalil mnoho do té doby neznámých jevů

Nějakou dobu předtím se Galileo doslechl o existenci jakýchsi „pátracích skel“ - přibližovadel sestavených ze dvou čoček na koncích trubice. Dalo se jimi prý dobře zvětšit kohouta na městské věži. Nápad jej zaujal, a vědec se tedy pustil do výroby vlastního přístroje. Dalekohled, který na tehdejší dobu neměl konkurenci, byl asi metr a čtvrt dlouhý. Oproti dřívějším Galileovým přístrojům, které zvětšovaly třikrát či pětkrát, zvětšoval tento až třicetkrát.

Video Jiří Grygar ve Studiu 6
video

Jiří Grygar ve Studiu 6

Díky dalekohledu se Galileovi podařilo odhalit celou řadu do té doby neznámých jevů. Ať už se jednalo o krátery na Měsíci, sluneční skvrny, fáze Venuše, podstatu Mléčné dráhy i některých hvězdokup, „podivný“ tvar Saturnu (jeho prstenec) či čtveřici Jupiterových satelitů - Io, Europu, Ganymeda a Kallisto. Ty se posléze staly jedním z argumentů pro heliocentrický systém, který už dlouho ležel v žaludku církvi. Galileovy poznatky ale těžko prorážely i u tehdejších učenců.

Jeho publikace mu pomohly k prvenství v hvězdném pozorování

Dalekohledy se stále zdokonalovaly: po Galileově přístroji z roku 1609 to byl Keplerův dalekohled, fungující opět na principu čoček, v roce 1671 přišel zrcadlový model Isaaca Newtona. Rostly i jejich rozměry - zatímco Galileův měl objektiv o průměru zhruba pěti centimetrů, už o několik desetiletí později (kolem roku 1650), měly dalekohledy průměr 15 až 20 centimetrů. Ještě více se zvětšovala jejich zrcadla, v 18. století měla například přes metr. Současné největší teleskopy mají zrcadla o průměru kolem deseti metrů.

S jistotou se přesně neví, zda byl Galileo opravdu první, koho napadlo obrátit dalekohled k obloze. Protože však svá pozorování o Měsíci jako první publikoval, bylo mu prvenství přiznáno. Útlý spisek Hvězdný posel mu vyšel v roce 1610 v Benátkách. Kniha posléze doputovala až na císařský dvůr Rudolfa II. do Prahy, kde na ni napsal odpověď Galileův vrstevník, německý astronom Johannes Kepler (kniha se jmenovala Rozprava s hvězdným poslem).

Galileo měl konkurenta, který však nepublikoval

Letos v lednu prezentovala britská Královská astronomická společnost ve svém časopise studii o nálezu dokumentů, které mají dokládat britské astronomické prvenství v pozorování Měsíce. Šampionem se měl stát jistý šlechtic Thomas Harriot, který si údajně v roce 1609 pořídil z Holandska „přístroj na přibližování dálky“ a namířil jej na oběžnici. O několik měsíců tak měl Galilea předběhnout. Harriot byl však movitý, vědu dělal jen pro radost a nepublikoval.

Ondřejovský dalekohled
Ondřejovský dalekohled