Benátky - Pohled na noční oblohu a touha proniknout až do hlubin vesmíru fascinovaly lidstvo od nepaměti. Dávné civilizace si musely vystačit jen s lidským okem, postupně ale vědci přicházeli s jednoduchými přístroji, které jejich bádání ulehčily. Pozornost vzbudil profesor z italské Padovy Galileo Galilei, který přišel s vlastním dalekohledem. Jeho první testování nastalo 25. srpna 1609 ve zvonici svatého Marka v Benátkách. Ačkoliv měl mít Galileo konkurenta, dopomohly mu k prvenství hvězdného pozorovatele jeho četné publikace. Na počest Galileova objevu byl rok 2009 z rozhodnutí OSN vyhlášen Mezinárodním astronomickým rokem.
Objev dalekohledu odhalil mnoho do té doby neznámých jevů
Nějakou dobu předtím se Galileo doslechl o existenci jakýchsi „pátracích skel“ - přibližovadel sestavených ze dvou čoček na koncích trubice. Dalo se jimi prý dobře zvětšit kohouta na městské věži. Nápad jej zaujal, a vědec se tedy pustil do výroby vlastního přístroje. Dalekohled, který na tehdejší dobu neměl konkurenci, byl asi metr a čtvrt dlouhý. Oproti dřívějším Galileovým přístrojům, které zvětšovaly třikrát či pětkrát, zvětšoval tento až třicetkrát.
Díky dalekohledu se Galileovi podařilo odhalit celou řadu do té doby neznámých jevů. Ať už se jednalo o krátery na Měsíci, sluneční skvrny, fáze Venuše, podstatu Mléčné dráhy i některých hvězdokup, „podivný“ tvar Saturnu (jeho prstenec) či čtveřici Jupiterových satelitů - Io, Europu, Ganymeda a Kallisto. Ty se posléze staly jedním z argumentů pro heliocentrický systém, který už dlouho ležel v žaludku církvi. Galileovy poznatky ale těžko prorážely i u tehdejších učenců.
Jeho publikace mu pomohly k prvenství v hvězdném pozorování
Dalekohledy se stále zdokonalovaly: po Galileově přístroji z roku 1609 to byl Keplerův dalekohled, fungující opět na principu čoček, v roce 1671 přišel zrcadlový model Isaaca Newtona. Rostly i jejich rozměry - zatímco Galileův měl objektiv o průměru zhruba pěti centimetrů, už o několik desetiletí později (kolem roku 1650), měly dalekohledy průměr 15 až 20 centimetrů. Ještě více se zvětšovala jejich zrcadla, v 18. století měla například přes metr. Současné největší teleskopy mají zrcadla o průměru kolem deseti metrů.
S jistotou se přesně neví, zda byl Galileo opravdu první, koho napadlo obrátit dalekohled k obloze. Protože však svá pozorování o Měsíci jako první publikoval, bylo mu prvenství přiznáno. Útlý spisek Hvězdný posel mu vyšel v roce 1610 v Benátkách. Kniha posléze doputovala až na císařský dvůr Rudolfa II. do Prahy, kde na ni napsal odpověď Galileův vrstevník, německý astronom Johannes Kepler (kniha se jmenovala Rozprava s hvězdným poslem).
Galileo měl konkurenta, který však nepublikoval
Letos v lednu prezentovala britská Královská astronomická společnost ve svém časopise studii o nálezu dokumentů, které mají dokládat britské astronomické prvenství v pozorování Měsíce. Šampionem se měl stát jistý šlechtic Thomas Harriot, který si údajně v roce 1609 pořídil z Holandska „přístroj na přibližování dálky“ a namířil jej na oběžnici. O několik měsíců tak měl Galilea předběhnout. Harriot byl však movitý, vědu dělal jen pro radost a nepublikoval.
