Všechny indiánské kmeny byly vysídleny během 15 měsíců. Některé se podvolily síle federálních vojsk, jiné se postavily na odpor. Jen odhad říká, že během střetů zemřela čtvrtina domorodých Američanů.
Jako hlavní cíl přesídlení sloužila Oklahoma. Směřovaly sem tisíce indiánů. V současnosti žije ve vyhrazených rezervacích přes milion indiánů. Největší osadou o ploše 65 000 km2 v Arizoně, Novém Mexiku a Utahu je osada patřící Navahům.
O vysídlení indiánů se postaral zákon
Spojené státy od počátku 19. století začaly vytlačovat původní obyvatelstvo na západ od Missouri a jako náhradu jim nabízely půdu za řekou. Pokud indiáni nechtěli svá území opustit, použila vláda sílu. Výsledkem byly dlouholeté boje o domovskou půdu.
Roku 1830 schválil Kongres zákon o odsunu indiánů, podle kterého mohly být kmeny ze své domoviny vystěhovány do rezervací vzdálených tisíce kilometrů. Byla jim nabídnuta náhrada v podobě každoroční renty, která se ovšem vyplácela zřídka.
Prezident Andrew Jackson podepsal zákon o vysídlení indiánů 26. května 1830. Zákon měl silnou podporu Jihu, zdejší státy totiž chtěly obsadit půdu, kterou obývalo pět domorodých indiánských kmenů. Spory s indiány byly nejvyhrocenější v tehdejším největším americkém státě v Georgii, kde žili Čerokiové. Zákon je kontroverzní především v tom, že i když indiáni dohodu o vysídlení formálně podepsali dobrovolně, byl na ně ovšem vyvíjen obrovský nátlak.
