Co se tehdy na letecké základně v americkém Lakehurstu stalo, je poměrně dobře zdokumentováno díky řadě očitých svědků a filmovému štábu, který přistání natáčel. V okamžiku, kdy se vzducholoď v malé výšce přibližovala ke kotevnímu stožáru, vyšlehl v zadní části trupu plamen. Požár rychle zachvátil záď stroje, který začal nekontrolovatelně klesat k zemi ocasem napřed. Ještě než Hindenburg dopadl na přistávací plochu, byl už celý v plamenech.
V ohni přišlo o život 13 cestujících, 22 členů posádky a jeden člen pozemního personálu. Jako zázrakem nehodu přežilo 62 osob, jež se v době nehody nacházely na palubě.
Přesná příčina neštěstí je dodnes předmětem dohadů. Jak už to u podobných katastrof bývá, objevila se záhy teorie o spiknutí, jehož cílem bylo ranit německou hrdost. Důkazy pro toto tvrzení však nejsou příliš přesvědčivé, což platí i pro hypotézu, že vzducholoď zapálil úder blesku. Jako nejpravděpodobnější viník se proto jeví výboj statické elektřiny mezi kostrou a obalem vzducholodi.
Neuvěřitelný komfort pro cestující - sprchy, promenáda i kuřácký salon
Obrovský stříbřitý doutník se k prvnímu testovacímu letu vznesl počátkem března 1936, načež byl slavnostně předán do služby u společnosti Deutsche Zeppelin-Reederei. Po úvodním turné po německé obloze, které mimochodem skvěle posloužilo nacistické propagandě, se Hindenburg koncem března 1936 vydal na svůj první transatlantický let.
Přestože kostru vzducholodi vyrobila společnost Luftschiffbau Zeppelin z mimořádně lehké slitiny hliníku, bylo třeba bezmála 200 000 metrů krychlových nosného plynu, aby se dvousettunový obr udržel ve vzduchu. Původně se počítalo s tím, že k tomuto účelu poslouží helium; kvůli americkému embargu ale musel být tento vzácný plyn nahrazen výbušným vodíkem.
Vzducholoď nesoucí jméno zesnulého říšského prezidenta Paula von Hindenburga překonávala svými parametry vše, co bylo do té doby v oblasti letecké techniky vyrobeno. V trupu o průměru 41 metrů byly ve dvou podlažích umístěny kabiny cestujících, kteří měli k dispozici mimo jiné sprchy, společnou jídelnu, promenádu a poněkud překvapivě i kuřácký salon.
