„Chceme dál chodit do práce. Jsem ráda, že teď za vlády prezidenta Karzáje můžeme vycházet z domu do zaměstnání. Pokud se situace v zemi zhorší, ženy na to doplatí jako první. Zase nás zavřou doma,“ varuje švadlena Habiba Janová. Díky práci v továrně na šití vojenských uniforem si vydělá i 250 dolarů měsíčně, z takového příjmu dokáže uživit celou rodinu.
Po pádu Talibanu sice získaly afghánské ženy většinu základních práv. Mohou třeba studovat, volit nebo pracovat. I přesto ale zůstává Afghánistán pro ženy jedním z nejhorších míst na světě. I když ženy mají tato základní práva, nikdo nedohlíží na to, aby se dodržovala. A v zemi vládnou obavy, že se situace po odchodu mezinárodních vojsk ještě zhorší.
Návratu radikálů se bojí i podnikatelka Liza. V Kábulu si založila stavební firmu, která úspěšně získává státní zakázky a buduje školy a silnice i za peníze ze zahraniční pomoci. „Pokud se Taliban ujme vlády, zabijí mě, protože si budou myslet, že jsem špionka,“ obává se Liza.
