Peru patří mezi mezi nejoblíbenější destinace Jižní Ameriky. Turisty láká nádherná příroda stejně jako kultura místních obyvatel, potomků starodávné civilizace Inků. Právě po památkách Inků, jako je Machu Picchu či Nazca, touží návštěvníci Peru nejvíce: fotografie z této dovolené totiž patří mezi perly rodinných alb.
Peru
Rychlá navigace:
Geografické údaje
Měna, kurzy
Klimatické podmínky
Ceny
Clo, dovoz, vývoz
Časový posun
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Fotografování a filmování
Internet
Jazyky, dohovoření
Kriminalita
Kuchyně - jídlo a nápoje
Místní doprava a taxi
Nákupy a suvenýry
Oblečení, zavazadla
Opalování
Pláže a koupání
Pošta
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Restaurace, ceny, doporučení
Různé
Sportovní a plážové služby
Spropitné
Telefonování + roaming
Tísňová volání
Víza, vstupní formality
Zajímavá místa
Zábava, kultura, sport
Zastupitelské úřady
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Zvyklosti a obyčeje
Geografické údaje
Poloha: západ Jižní Ameriky při pobřeží Tichého oceánu, mezi Chile a Ekvádorem
Hlavní město: Lima (7 mil. obyvatel)
Jazyky: španělština, kečuánština (úřední jazyky), aymarština a další jazyky menšin
Náboženství: římsko katolické (95 %), protestanté (3 %), ostatní, šamanismus
Měna, kurzy
Měna: 1 Nuevo Sol (S/. - PEN) = 100 centimos
Aktuální kurz: 1 1PEN = 6,88 Kč (říjen 2006)
Měnou v Peru je „nuevo sol” (nový sol = PEN). V zemi běžně obíhá USD a je možné jím na mnoha místech i přímo platit. Směnárny a banky přijmou k výměně za soly bez problémů také Euro. Pro placení mimo velká města doporučujeme větší množství USD bankovek nižších hodnot (1, 5, 10, 20), protože je lze uschovat odděleně a směňovat postupně nebo jimi platit přímo. Někde berou i kreditní karty (VISA, Mastercard). Přibývá bankomatů fungujících 24 hodin denně a vydávajících jak soly, tak USD, přesto ale na ně zcela nespoléhejte. Návod k použití je také v angličtině.
Bankovky jsou vydány v hodnotě 200, 100, 50, 20 a 10 solů, mince v hodnotě 5, 2, 1 sol a 50, 20, 10, 5 a 1 centimů. Zpětná výměna solů je možná na letišti před odletem ze země, nikoliv však po návratu do ČR.
Spolehlivé jsou například banky Banco de Crédito a Banco latino. Jsou většinou otevřeny od pondělí do pátku od 9.00 do 17.00. Měnit peníze lze i v hotelích a v malých pouličních směnárnách (casa de cambio). Neměňte peníze na ulici, kursy se neliší a vyhnete se nebezpečí falešných bankovek.
Klimatické podmínky
Roční období jsou v Peru v zásadě dvě: léto, které trvá obvykle od října do dubna až května a je zároveň obdobím dešťů, a zima, která trvá přibližně od dubna do října a je zároveň obdobím sucha. Tři výrazně odlišné geografické oblasti, pobřežní poušť, vysokohorská náhorní rovina s velehorami a tropická nížina, mají svá výrazná specifika. Poušť při pobřeží Tichého oceánu má podnebí horké tropické, vlivem studeného Humboldtova proudu prakticky bez srážek. Klima v Kordillerách (zde zvaných Andy) a na náhorní rovině Altiplano (průměrně 4000 m n.m.) ovlivňuje nadmořská výška, takže i v létě panují studené až mrazivé noci. V tropických bazénech řek Amazonky a Madre de Dios je celoročně vlhko, horko a dusno, což odpovídá rovníkovému podnebí. Průměrné teploty v hlavním městě Lima jsou od 15 °C v srpnu do 22 °C v únoru. Výhodně položené druhé největší město země, Arequipa (2400 m n.m.), se chlubí celoročně optimálními teplotami v rozmezí 22 – 26 °C.
Ceny
Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit jak v jednotlivých městech, tak konkrétních obchodech.
pečivo (housky) 10 ks = PEN 1
máslo 1 kg = od PEN 5
jogurt 1 ks = PEN 2 – 5
kukuřice (zrna, balená obdobně jako rýže) 1 kg = PEN 1
ovoce (banány) 1 kg = od PEN 1,50
sendviče balené = od PEN 3,50
marmeláda 1 kg = PEN 7,50
vejce 6 ks = PEN 3
zmrzlina (nanuk) = od PEN 3
čaj maté de coca (krabice se sáčky 40 ks) = PEN 2
Cola, Fanta, Sprite 3 l = PEN 4,50
džus krabice 1 l = PEN 4
destilát Pisco (1 l, 40 %) = od PEN 30
pivo Cristal, Pilsen, Cusqueňa (plechovka) = PEN 2,80
pivo Cristal (láhev 0,7 l) = PEN 3,50
Red Bull (plechovka) = PEN 7
víno 0,7 l = od PEN 25
voda balená 0,5/2 l = od PEN 1,30/2,70
Clo, dovoz, vývoz
Zboží určené pro vlastní potřebu či spotřebu nebo jako dárky (do ceny cca 200 USD) lze dovážet volně. Za limit pro vlastní potřebu je považováno 200 ks cigaret nebo 50 ks doutníků nebo 250 g tabáku a 1 litr alkoholických nápojů. Bezcelní dovoz tabákových výrobků a alkoholu neplatí pro osoby mladší 17 let. Je zakázáno dovážet potraviny v surovém stavu.
Pro dovoz i vývoz zvířat a rostlin platí mezinárodní předpisy. Není povoleno vyvážet jakékoliv živočichy odchycené ve volné přírodě. Platí absolutní zákaz dovozu i vývozu drog. Koka je v Peru legální, ale do ČR je její dovoz zakázán, a to i ve formě sušených lístků nebo čaje (maté de coca). Vývoz originálních předmětů inckých i předinckých kultur (keramika, tkaniny, šperky…) bez zvláštního povolení vystaveného úřadem Instituto Nacional de Cultura je přísně zakázán.
Časový posun
V Peru platí GMT mínus 5 hodin, tedy proti ČR minus 6 hodin, v době letního času minus 7 hodin (Peru nezavádí letní čas).
Elektřina (proud, používání redukcí)
Soustava 220 V/60 Hz. V hotelích vyšší kategorie jsou evropské dvoukolíkové zásuvky, ale běžné jsou rovněž zásuvky na dva ploché hroty. Neuděláte chybu, když přibalíte adaptér.
Fotografování a filmování
Místní obyvatelé, včetně venkovanů dosud oblékaných v tradičních krojích, se většinou rádi fotografují, pokud je ovšem předem požádáte o dovolení. Za laskavost se očekává 1 sol. Ve většině muzeí se smí fotografovat za poplatek, zásadně však bez blesku a použití stativu. Pokud je fotografování v interiérech zakázáno, je to výrazně zveřejněno jednoznačnými piktogramy.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie, dostatečnou paměťovou kapacitu karet, případně dostatek klasických filmů, které v Peru sice koupíte, ale za vyšší cenu než doma a mimo značkové prodejny navíc v nezaručené kvalitě. Budete jich potřebovat rozhodně více, než byste očekávali.
Internet
Internetové kavárny se rychle rozšířily a jsou prakticky všude. Ve městech jich bývá i několik v jediné ulici, obvyklá cena je 1 sol za 60 minut. Většina kvalitních hotelů má internet k dispozici pro své hosty, běžně je 15 min za 0,5 USD, výjimečně zdarma.
Jazyky, dohovoření
V hotelích se dorozumíte anglicky, ale obyčejní lidé zejména na pobřeží mluví španělsky, Indiáni v horách okolo Cuzco kečuánsky, u jezera Titicaca aymarsky, v pralese rovněž jazykem guaraní. Základy španělštiny umí každý, protože se povinně vyučuje ve škole. Naučte se alespoň několik základních slovíček, kterými potěšíte, nebo se vám budou hodit:
sí/no (ano/ne)
por favor (prosím)
buenos días (dobrý den)
buenas tardes (dobré odpoledne)
buenas noches (nočes, dobrý večer, dobrou noc)
muchas gracias (mučas grásias, děkuji)
de nada (není zač)
hasta luego (asta luego, nashledanou)
soy Checo (soj čeko, jsem Čech)
la cuenta, por favor (kuenta, účet, prosím)
cuanto costa (kvánto kosta, kolik to stojí)
agua sin gas/con gas (voda neperlivá/perlivá)
cervesa (serveza, pivo)
tinto/blanco (červené/bílé víno)
cafe con leche (kafe kon leče, káva s mlékem)
puedo tomar una foto? (mohu udělat fotografii?)
cuánto cuesta? (kolik stojí?)
estampillas (známka na pohled)
quiero cambiar dinero (kiero kambiar, chci vyměnit peníze)
peligro (nebezpečí)
socorro (sokoro, pomoc)
baňo (WC)
Při smlouvání na tržištích se používají kalkulačky, číslům a úsměvu rozumí každý.
Kriminalita
Kriminalita, zejména pouliční, je vyšší v Limě a větších městech a hlavně tam, kde je pohromadě více lidí (vlaková i autobusová nádraží, městské autobusy, trhy, slavnosti). Šperky a cenné věci ponechte proto doma. Peru je navíc chudá země, proč provokovat. Pokušení představují i luxusnější hodinky. Hotovost rozdělte na několik částek a uschovejte je od sebe odděleně. Při placení mějte v peněžence jen malou část peněz, další peníze je nejlepší mít v uzamčeném zavazadle nebo v hotelovém trezoru. Osvědčily se například taštičky na krk, které se nosí pod oblečením apod. Pokud povezete dražší elektroniku (videokamery, digitální fotoaparáty), je vhodné ji před odjezdem připojistit. Nikdy neponechávejte bez dozoru osobní věci, hotovost, fotoaparáty, video techniku a osobní doklady.
Originální pas, imigrační lístek a letenku v Peru nenoste u sebe, ale uložte je do uzamčeného zavazadla nebo hotelového trezoru. Jestliže dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky kde je fotografie a osobní údaje), pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla.
V žádném případě nereagujte na žádosti neznámých osob o doručení zavazadel či jiných zásilek, třeba i upomínkových předmětů, mohly by vám být podstrčeny drogy.
Kdo se chce samostatně vypravit do hor, měl by předem kontaktovat speciální policejní záchranářskou jednotku v Yungay pro získání nezbytných informací. Veškeré případné záchranné práce jsou placenou službou účtovanou k tíži zachráněného, proto je nezbytné příslušné pojištění.
Kuchyně – jídlo a nápoje
Jídlo v mezinárodních hotelích je chutné a zdravotně nezávadné, speciality na místních tržištích však ochutnávejte s rozmyslem, zejména s ohledem na dostatečnou tepelnou úpravu a konkrétní hygienické podmínky. Na horách převládají jídla z masa a brambor, na pobřeží ryby a dary moře, v pralese banány, yamy (sladké brambory), rýže a ryby. Obecně oblíbené polévky jsou hustá zeleninová, kuřecí, asparagová, hlavní chod kuře, ryba nebo alpaka (druh lamy), za národní specialitu je považováno pečené peruánské morče (cui). Moučníky představují čokoládové dorty, studené palačinky se zmrzlinou, sladkosti z manjar blanco (sladkého kondenzovaného mléka), pudink a čerstvé ovoce (meloun, papája, piňa = ananas, tuna = plod kaktusu, palta = avokádo, platano = banán, naranja = pomeranč).
Národní nápoje jsou „pisco sour”, 40% pálenka z hroznového vína, kukuřičné pivo „chicha” (čiča, 3 – 7 %), hojně připravované podomácku (že je v nabídce poznáte podle červeného hadříku vystrčeného do ulice na dlouhé tyči: vskutku nepřehlédnutelná upoutávka) a „maté de coca”, čaj z lístků koky, účinný mj. při bolestech hlavy z vyšší nadmořské výšky. Místní piva (cerveza cuzqueňa nebo arequipeňa, Cristal a Pilsen) mají 5 %. Běžně jsou dostupné Coca Cola a Fanta v plechovkách i plastu, ale Peruánci se pyšní „svojí” jedovatě žlutou přeslazenou Inca Colou. Nesrovnatelně hodnotnější jsou džusy vymačkané z čerstvého ananasu, pomeranče, melounu, maracuji, guavy či papáje. Oblíbené jsou čaje (černý, ovocný, heřmánkový, anýzový a především již zmíněný maté de coca), méně se pije káva. Víno z dovozu je nesrovnatelně kvalitnější než místní peruánské, přestože v ceně není prakticky rozdíl.
Vybrané speciality
aji de gallina – kuře v chilli omáčce
anticuchos – špíz z jehněčích nebo kuřecích srdcí
asado con pure de papas – pečeně (obvykle hovězí) na česneku a bramborovou kaší ochucenou rovněž česnekem
bistec a la parilla – biftek na roštu
cevice / cevice de corvina – marinovaná ryba / mořský okoun marinovaný v citronu, chilli a cibuli, podává se studený s brambory
caldo de gallina – silný kuřecí vývar s brambory, vejci a cibulí
conchas a la parmesana – mušle s parmezánem
empanadas – pirohy plněné masem nebo sýrem
estofado – dušené maso, obvykle s rýží
chifles – smažené banánové lupínky, obdoba našich „brambůrek”
chicharrones – smažené vepřové kůže (jako škvarky), též velké sendviče s cibulí, brambory a majonézou
chicharrón de marisco / de pollo – smažené mořské plody / kousky kuřete
chuleta de cerdo – vepřový řízek
lomo saltado – steak nebo maso nakrájené na kostky osmažené s cibulí, rajčaty a paprikou, jako příloha rýže (con arroz) a brambory (papas)
pachamanca – maso se zeleninou pečené v jámě v zemi na rozpálených kamenech
paiche, zungaro – velké sladkovodní ryby (nabídka v pralese)
palta rellena / papa rellena – avokádo / brambora plněné zeleninou nebo směsí mletého masa a vajec
papas a la Huancaina – brambory zapečené v pikantní sýrové omáčce
pechuga a la parilla – platýz na roštu
pescado a la chorillana – smažená nebo grilovaná ryba přelitá omáčkou z cibule, rajčat a chilli
pollo a la brassa – grilované kuře
salchipapas – hranolky s kolečky salámu polité kečupem, hořčicí nebo jinou pikantní omáčkou
sopa a la Criolla – kořeněná hovězí polévka s bramborami, nudlemi, zeleninou a vejci
Místí doprava a taxi
Vnitrostátní letecká doprava
Místní letiště jsou prakticky ve všech větších městech, spojení jsou vzhledem k rozlehlosti země častá a ceny letenek rozumné. Větší lokální dopravce je např. Lan Peru nebo Aero Condor. Povinná je mezinárodní odletová taxa 30,25 USD, místní odletové taxy činí 3,05 – 6,25 USD a lze je platit i v solech.
V Ica a zejména v Nazca jsou místní letiště specializovaná na vyhlídkové lety nad nazkanskými obrazci, tajemnými geoglyfy předinckých kultur, přisuzovaných někdy dokonce mimozemským civilizacím. Letadla jsou třímístná až dvanáctimístná, cena letenky asi 60 – 80 USD podle délky letu, typu letadla, počtu pasažérů, sezóny a aktuální ceny speciálního leteckého benzínu.
Autobusová doprava a metro
Peruánské autobusy řady soukromých společností (Ormeňo, Cruz del Sur, Expreso Sudamericano a další) vás dopraví téměř kamkoliv a jezdí i na dlouhé vzdálenosti, včetně do Chile. Cena jízdenky se odvíjí od konkrétní vzdálenosti, kvality servisu na palubě (podávání jídel, WC, video, klimatizace). „Caleteros” jsou zastávkové a tudíž pomalé: dražší rychlíkové jsou označeny „Direct”. Pokud jedete daleko, kupte si jízdenku a místenku v předprodeji. Informace o cenách a jízdní řády mají solidní společnosti vyvěšeny na autobusových nádražích, kde mívají i kancelář. Trasa Lima – Arequipa trvá 12 – 14 hodin, cena podle úrovně služeb a dopravce činí od 20 do 80 solů, trasa Lima – Puno (jezero Titicaca) – Desaguadero (hranice s Bolívií) asi 18 hodin, cena asi 130 solů. Převažují noční spoje, hlídejte si příruční zavazadlo. Na velké zavazadlo dostanete obvykle úschovní (přepravní) lístek.
Je dobré vědět, že šetřit na dálkové dopravě se nevyplatí, protože nízkých cen dosahují levnější dopravci většinou na úkor technického stavu vozidel. Velcí a zavedení přepravci jsou navíc vždy pojištěni na cestovní rizika včetně případných náhrad pasažérům.
Městská doprava
Městské autobusy „mikro” fungují ve velkých městech, pojmou 20 – 40 osob, zastávky nebývají označené. Řidiči je třeba dát vědět, že chcete nastoupit nebo vystoupit. Platí se při vystupování u řidiče, nebo častěji jeho pomocníka.
Železniční doprava
Peruánská Národní železniční společnost ENAFER (Empresa Nacional de Ferrocarriles) se po mnoho let se pyšnila dvěma nejvýše položenými železnicemi světa: Cuzco – Huancayo (stanice Ticlio 4784 m n.m., četné tunely a mosty) a Cuzco – Puno (sedlo La Raya, 4335 m n.m., světové rozvodí mezi Pacifikem a Atlantikem). O tento výškový rekord ji v srpnu 2006 připravila nově otevřená železnice mezi tibetskou Lhasou a čínským Golmudem, o délce 1142 km, s nejvyšším bodem 5072 m n.m.
Protože trať Arequipa – Puno byla v roce 2002 zrušena, funguje pro osobní dopravu pouze výše zmíněná trať Cuzco – Puno a úvraťová úzkokolejka z Cuzco do Pueblo Machu Picchu, pravidelně poškozovaná zemními sesuvy. Většina turistů proto nastupuje až v Ollantaytambo. Kdo jde na čtyřdenní „stezku Inků” (Inca trail, výhradně s místním průvodcem a za poplatek přibližně 100,- USD), vystoupí na „kilometro 88” s visutým mostem přes divokou Urubambu, ostatní pokračují do Pueblo Machu Picchu (dříve Agua Calientes), odkud mikrobusy zdolávají prašné serpentiny ke vchodu do archeologického areálu. Turistický vlak provozuje britská společnost Orient Expres, čemuž odpovídá kvalita služeb. Místní využívají spojení, výstižně označovaného „tren indian”.
Sběrné taxi
Sběrné taxi „collectivo” je přibližně desetimístné, po trase se pomocník řidiče vyklání z vozu a vykřikuje názvy zastávek, kterými se bude projíždět. Platí se rovněž při vystupování, obvykle 1 sol. Pokud collectivo vyjíždí ze stanoviště do vzdálenějšího cíle, je to obvykle až poté, co je z hlediska řidiče vozidlo dostatečně zaplněné. Objemná zavazadla cestují na střeše (kufr či batoh pro tento případ opatřete vodotěsným a protiprašným obalem a nedávejte dovnitř nic rozbitného).
Lodní doprava
Peru má celkem 8808 km vnitrozemských vodních cest, z čehož 8600 km připadá na Amazonku a její splavné přítoky. Významnými přístavy jsou Pucallpa na Ucayali a Iquitos na Amazonce (plavba mezi nimi trvá cca 5 dní) a Puerto Maldonado na dalším veletoku, Madre de Dios. Bližší informace získáte na místě, místní cestovní kanceláře se o klienty přetahují. Z Puno na jezeře Titicaca (3800 m n.m.) plují motorové čluny k plovoucím ostrovům Los Uros, na ostrovy Taquila a Amantani, nebo, pokud nejsou velké vlny, katamaránem společnosti Transturin až do Bolívie. Turistickou atrakcí jsou totorové čluny ze skřípiny jezerní, jejichž příď zdobí posvátná puma.
Nákupy a suvenýry
Spolehlivým hitem jsou lehké, hebké a hřejivé svetry z vlny lamy alpaky, s tradičními nebo již moderními motivy (v širokém výběru po celém Peru), exotická ponča všech barev a tvarů, ručně pletené čepice, šály, rukavice a ponožky s vyplétanými obrázky, trička s motivem (kondor, lístek koky, trasa incké stezky, lama, kolibřík), ručně vytvářená keramika s předinckou i inckou tematikou (včetně kvalitních replik originální nazkanské keramiky), ozdobně vyřezávané dýně, stříbrné i kamenné šperky, kamenné lamy a další figurky zvířat pro Peru typických nebo posvátných, obřadní nože „tumi”, drobná pletená zvířátka, korále a náramky z tropických plodů a semen, různě kvalitní obrazy místních umělců. Pokud se vám něco líbí, kupte to hned, na stejný kousek už obvykle nenarazíte.
Při nakupování na tržištích se běžně smlouvá, a to často až na třetinu původně požadované ceny. V kamenných obchodech ve městech jsou ceny fixní.
Oblečení zavazadla
Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do tohoto odbavovaného zavazadla uložte rovněž všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které není povoleno vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například láhev s vodou či léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení na poznávací zájezd by mělo být příjemné a praktické, nejlépe z přírodních materiálů, pohodlné a prodyšné, kalhoty dlouhé i krátké, košile s dlouhým i krátkým rukávem, lehká nepromokavá větrovka, teplý svetr si koupíte na místě. Obuv by měla být sportovní, lehká (botasky s profilovanou podrážkou), na přezutí pevnější sandály. Nezapomeňte kosmetiku s vyšším ochranným faktorem, brýle proti slunci, opalovací krém (minimálně faktor 16), plavky, deštník a také náhradní brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, večer oceníte repelenty proti komárům.
Opalování
Přestože cílem poznávacího zájezdu do Peru není opálení, sluníčku se nevyhnete. Nepodceňujte ho zejména ve vyšších nadmořských výškách, kde je „řidší vzduch”: na Machu Picchu, Altiplanu, na jezeře Titicaca, v Tiahuanacu. A samozřejmě na tichomořském pobřeží, v laguně Huacachino, na poloostrově Paracas i při výletu na Islas Ballestas. Nezbytné jsou sluneční brýle, pokrývka hlavy a dostatek tekutin. Opalovacím krémem nešetřete, i pokud se vám bude zdát pošmourno.
Pláže a koupání
Tichomořské pobřeží Peru není optimální destinací pro koupání v moři. Oceán je studený díky Humboldtovu proudu a vlny spíše velké, ideální pro windurfing. Voda bývá zkalená zvířeným pískem, nebo dokonce znečistěná například odpadem z rybích konzerváren. Koupání je možné v hotelových bazénech nebo v termálních léčivých pramenech. Oblíbené jsou například prameny v La Calera nedaleko Chívay.
Pošta
Kvalitních pohlednic v ceně 1 sol je velký výběr. Známka do Evropy stojí 6 solů a nejlepší je koupit je zároveň s pohledy, protože ne všude mají na jejich prodej licenci. Pošty i poštovní schránky existují, ale pohodlné, rychlé a spolehlivé je odeslání pohledů prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta obvykle 14 dní.
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Půjčoven aut ve městech je dostatek, včetně renomovaných mezinárodních (Avis, Hertz). Mimo velká města mají půjčovny jen místní firmy. Zájemce musí být starší 25 let, mít mezinárodní řidičský průkaz a kreditní kartu. Obvykle je požadována záloha (deposit) a platí se za odjeté kilometry. Vůz se vrací s plnou nádrží, podrobně si prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, zejména proti krádeži a nehodě. „Tow truck service” je služba zahrnující mj. odtah vozidla. Bývá možné vrátit auto i v jiném městě a funguje i služba přistavení auta na letišti. Doporučujeme zapůjčení auta zároveň s řidičem: přes vyšší náklady je nespornou výhodou jeho místní znalost území a zlozvyků dravých peruánských řidičů. Parkujte pokud možno na hlídaných parkovištích.
Z oficiálních 70 tisíc km silnic je pouze desetina asfaltových. Zejména silnice ve vnitrozemí jsou ve špatném stavu a v období dešťů od prosince do března mohou být neprůjezdné kvůli záplavám a sesuvům půdy. Do pralesa se s půjčeným autem nepouštějte vůbec, pokud nemáte zkušenosti z extrémních expedic. Na panamerické dálnici vybavené čerpacími stanicemi a sporadicky i odpočívadly (grifos, s minimarkety a WC) se platí mýtné za odjeté úseky, asi 1 USD na padesát kilometrů. Provoz na ní je hektický zejména v noci, kdy jezdí velké trucky a dálkové noční autobusy. Počet křížků podle její krajnice je varující.
Dopravní značení a ukazatele jsou jen na hlavních tazích. Na čerpadlech se platí výhradně v hotovosti a cena pohonných hmot stoupá se vzdáleností od pobřeží. Dopravní značky omezující rychlost jsou ojedinělé.
Restaurace, ceny, doporučení
Hotelové restaurace nabízejí jídla místní i mezinárodní kuchyně: snídaně, oběd i večeře bývá různě bohatý bufet, s výběrem teplých i studených jídel. Pokud je večeře servírovaná, je možné jako hlavní jídlo zvolit rybu, kuře nebo maso, často z lamy. Nápoje, s výjimkou kávy nebo čaje z koky (maté de coca), nejsou v ceně večeře a platí se zvlášť.
Mimo hotely je zejména podél silnic nepřeberné množství restaurací, barů a taveren různé úrovně, otevřených mnohde i 24 hodin denně, vždy však porovnejte hygienický standard s naším. Pokud hlad převáží nad pudem sebezáchovy, ujistěte se, že máte dostatek desinfekčních a protiprůjmových léků. V klasických restauracích je dobrým znamením hodně hostů: využijte šanci ochutnat místní speciality za rozumné ceny. Slabinou bývá dlouhé čekání na jídlo, neprofesionální obsluha a někdy i zmatky v účtech za konzumaci. Pokud chcete platit každý za sebe, je třeba to říci už při objednávce.
Nejlepší je nechat si konkrétní restauraci doporučit od hotelové recepce, místního průvodce nebo jiného cizince – turisty. Kromě peruánských restaurací nabízejí svá národní jídla i podniky italské, čínské, francouzské či McDonald.
Orientační ceny v restauraci
polévka = od PEN 7
grilované kuře = od PEN 6/10
večeře (menu, podle kvality podniku) = od PEN 15/30
Ceny jídel zahrnují obvykle i brambory/hranolky a přílohovou zeleninu.
campari, piňa colada, screw driver, cuba libre (rum s kolou) = PEN 8/16
daugiri de limón = PEN 12
místní pivo 0,6 l = od PEN 4/6
nealko = od PEN 3/4
pisco sour = PEN 10
Různé
Češi v Peru.
Jaroslav Soukup (1902 Příbram – 1989 Lima). Salesián a katolický kněz, profesor botaniky, sbíral názvy rostlin v originálních indiánských nářečích. Objevil mnoho nových druhů a též vyučoval na universitě v Limě. Josef Šafařík (1906 Hostivice – 1987 Piura). Soukupův kolega a přítel, rovněž salesián, zakladatel školství v Peru, působil v Piuře a Arequipě. Otto Placht (*1962). Malíř přírody, který několik let žil v Peru, v amazonské džungli na území kmene Šipibó („Malí opičí lidé”) na řece Ucayali. V Praze měl úspěšnou výstavu svých obrazů. Samuel Fritz (1654 Trutnov – 1725). Jezuita, autor nejstarší dosud nepřekonané mapy Amazonky, kterou zřejmě jako první Evropan splul po celé délce toku. Za pramen označil řeku Maraňon, vytékající z jezera Lauricocha, což platilo až do roku 2000. PhDr. Olga Vilímková (*1960). Profesorka francouzštiny, autorka knížky „Učitelkou v Peru”, v níž popisuje osobní zkušenosti z odlehlé horské vesničky, kde učila kečuánské děti. Založila Nadační fond Inka, který si klade za cíl pomoci nadaným chudým dětem vystudovat.
Etnické složení
Téměř 45 % obyvatel Peru jsou původní jihoameričtí Indiáni, 37 % mesticové (míšenci Španělů a Indiánek), 15 % je bílých a 3 % tvoří „ostatní“ (afričané, Číňané, Japonci). Asi 40 % obyvatel žije při pobřeží Tichého oceánu, ostatní obývají zejména náhorní Altiplano, odkud však před extrémními životními podmínkami utíkají do měst. V Limě, Arequipě, Trujillu a Cuzco dnes žije téměř třetina všech obyvatel. Opakem je Amazonie, kde na rozloze 60 % území Peru žije pouhých 5 % obyvatel. Původní pralesní etnika (například kmeny Asháninka, Amarekeri, Aguaruna, Cashibo, Conibo, Ahipibo, Machiguengue a další) jsou nejen nepočetná, ale navíc je z tradičních území vytlačují ropné společnosti, zlatokopové, těžaři dřeva a kokainová mafie. Dnes se však již organizují (např. CONEP je Koalice domorodých národností peruánské Amazonie), chrání je zvláštní zákony a mají své zástupce v parlamentu. Bohužel asi 15 % peruánské populace, zejména starších lidí, je negramotných. Školní docházka je dnes povinná, v odlehlých horách a v pralese však silně problematická. Učitelů je nedostatek. Peru je chudá země (HDP na osobu v přepočtu na paritu kupní síly činí 5900 USD), 54 % celkové populace je pod hranicí chudoby. Pomůžete, když místním dětem přivezete sešity, notýsky, tužky, pastelky či propisovačky, které jsou drahé a potřebují je do školy. Žebráky ale s výjimkou velkých měst neuvidíte.
Drogy
„Maté de coca” je čaj z lístků keře kokainovníku pravého (Erythroxylon coca, rudodřev koka), buď sáčkový nebo z celých usušených lístků. V Peru není považován za drogu, ale za lék, stimulans a potravinu. Indiáni listí žvýkají společně s kouskem páleného vápna nebo popele a používají ho při bolestech hlavy, žaludku, proti pocitům žízně, hladu a chladu. Lístky obsahují bílkoviny, vápník, fosfor, železo, beta karoten, vitamíny B1 a B2, niacin a kyselinu askorbovou. Lístky i čaj lze koupit doslova všude, v hotelích je nabízen jako „welcome drink” a na recepcích je neomezeně zdarma k dispozici horký v termosech, protože turistům účinně pomáhá snižovat případnou nevolnost z nezvyklých nadmořských výšek. Do České republiky se nesmí dovážet ani jako dárkové čajové balení.
Přes úsilí peruánské vlády omezit pěstební plochy, najít náhradní plodiny a vymyslet jiné využití (čaj, zubní pasty, krémy) se 97 % vypěstovaného listí koky přemění na kokain. Z Peru pochází celých 32 % světové produkce kokainu.
Literatura
Kromě čtivých knih Václava Šolce vyšly v češtině například zajímavé tituly „Inkové, národ Slunce” (Carmen Bernandová, 1994), „Peru, historie a kultura Inků a dalších andských civilizací” (Marie Longhenová a Walter Alva, 1999), „Bílá skála” (H. Thomson, 2002), „Učitelkou v Peru” (Olga Vilímková, 2003) a „Dějiny dobytí Peru” (W. Prescott, 2006).
Říše Inků
Rovněž nazývána Tahuantinsuyu, Říše Čtyř Sluncí, Čtyři části světa nebo Země čtyř světových stran. Peru s ní bývá ztotožňováno, ještě před Inky však na tomto území prosperovala řada zajímavých kultur (Moche, Chimu, Chan Chan, Chavín, Nazka, Paracas, Chincha), po nichž rovněž zůstaly monumentální památky, zachované díky výjimečně příhodným přírodním podmínkám.
Inkové, etnická skupina, která přišla asi v letech 1200 - 1250 od jezera Titicaca do oblasti Cuzco, postupně vybudovali největší stát starověké jižní Ameriky, impérium, jež v 15. – 16. století ovládalo dnešní území Peru, část Ekvádoru, Bolívie, severozápad Argentiny a severní Chile. Tato území získal Inka Pachacutec ("Přetvořitel světa”, 1438-1471), jeho syn Tupak Inka (1471-1493) pak dobyl pralesy východní Bolívie, Inka Huayna Capac (1493-1527) obsadil Ekvádor. Boje o následnictví mezi třináctým Inkou Atahualpou, který zabil svého nevlastního bratra Huascara, legitimního následníka trůnu (1527-1532), využili Španělé v čele s Pizarrem, kteří Atahualpu zajali a popravili (1533). Kdysi mocná Říše Inků byla rozvrácena.Génius Inků. Od jiných kultur i poražených nepřátel dokázali převzít to nejlepší. Rovněž byli vynikajícími organizátory: rozlehlé a etnicky nesourodé území ovládali mj. zavedením povinného používání jazyka kečua a nuceným přesídlováním celých skupin obyvatel. Do nově získaných území vysílali kolonisty (mitimaes), kteří pozitivně ovlivňovali své okolí. Nepodceňovali význam komunikace: stavěli dokonalé cesty značené milníky a zpevněné opěrnými terasami, s mosty a visutými lávkami přes strže, v příkrých stoupáních s kamennými schody, s odpočivadly (tambo) a na strategických místech s vojenskými pevnostmi (pucara). Přenos informací i zboží zajišťovali štafetovým způsobem běžci (chasquís), kteří byli vždy připraveni. Veškeré informace, statistické a zřejmě i historické údaje byly zaznamenány prostřednictvím systému provázků (kipu), jiné písmo Inkové neznali. Význam měly například velikost uzlíků a barvy (žlutá = zlato, bílá = stříbro ap.). Inkové také neznali železo, pluh ani rádlo a nepoužívali kolo.
Společnost byla důsledně hiearchizovaná. Hodnost Inky byla dědičná, ale následníka panovník vybíral osobně ze svých synů podle jeho schopností. Manželkou Inky byla jeho sestra, což chránilo zachování dynastie, kromě ní však měl Inka ještě další manželky. Polygamie umožňovala navazovat pevná spojenectví s místními náčelníky. V celé říši byl předepsaný kult Slunce, s největším svátkem Inti Raymi (zimní slunovrat). „Panny Slunce” (accly) byly vybírány v útlém věku z nejkrásnějších dívek, vychovávány odděleně a určeny ke službě v chrámech nebo pro Inku. Ženitba byla povinná, ale konkrétní sňatek byl podmíněn souhlasem panovníka. Páry spolu většinou žily po nějakou dobu „na zkoušku”.
Základní jednotkou společnosti byla komunita (ayllu, obec, širší rodina). Členové ayllu společně obdělávali vymezenou půdu, úroda se dělila na třetiny pro Inku, pro kult Slunce a pro potřeby komunity. Kromě zemědělského tributu (povinných dodávek úrody) odvádělo ayllu textilní tribut ve formě utkaných látek. Tribut zajišťoval oběh majetku po celé říši. Hlavním zákonem bylo „nebuď líný, nelži a nekraď“. „Mita” byla povinná služba na pracích veřejného zájmu, stavbách zavlažovacích kanálů a silnic, těžba v dolech, vojenská služba, předávání zpráv (běžci chasquí) a podobně, práci se nevyhnul nikdo. Každá věková skupina měla vymezeny své pracovní úkoly a povinnosti, včetně dětí, starců či postižených.
Ekonomika incké říše byla postavena na zemědělství, Inkové vybudovali složitý systém teras a zavlažovacích kanálů (sloužících dodnes), neváhali změnit tok řek či prorazit skály. Hlavními plodinami byly brambory, kinoa (druh merlíku), fazole, kukuřice a koka. Brambory rostoucí i 4000 m n.m. se naučili konzervovat dehydratací (sušením na slunci a vymražením). Kukuřice byla určitým způsobem posvátná, protože ji dle legendy získala první „Coja“ (žena a sestra Inky). Vyrábí se z ní pivo „chicha“. V pralese roste Erythroxylon coca, keřík poskytující drogu koku, zahánějící hlad, žízeň, únavu i výškovou nemoc. Za vlády Inků směli lístky žvýkat jen příslušníci elity. Lístky koky se dodnes obětují bohům a používají například k věštění. Inkové domestikovali lamy, alpaky, psy, morčata a kachny. Velkou cenu měly ručně tkané látky z vikuní vlny se složitými vzory, zlato, mořské lastury, ale také peří papoušků ara, zboží z nitra nebezpečného amazonského pralesa. Inkové neznali peníze, typické plodiny z jednotlivých oblastí a veškeré zboží se po celém území říše vyměňovalo na povinných trzích.
Náboženské představy a posmrtný život. Předmětem uctívání byla „huaca“, za kterou byly považovány například hvězdy, hromy, blesky či obecně pozoruhodné přírodní jevy. Huaca může být cokoliv neobvyklého čili posvátného: vrchol hory, řeka či pramen, nápadná skála, divný kámen, narození dvojčat. Někteří Indiáni dodnes rozumí „řeči huak“, předpovídají budoucnost a vykládají přírodní znamení. Mnozí jsou léčitelé, znalci léčivých bylin, šamani a čarodějové (brujos).
Inkové věřili v posmrtný život a proto pro ně bylo důležité uchování těla zemřelého, aby se duše měla kam vrátit. Mumie obyčejných lidí byly uloženy do výklenků skal a jeskyní, mumie vládců dál obývaly každá svůj palác: nový Inka si postavil nový. Při slavnostech byly mumie oblečeny do skvostných látek a ozdobené šperky vyneseny na čestná místa, odkud se účastnily obřadů a bylo jim nabízeno jídlo i pití.
Jako nejvyšší bůh byl uctíván Viracocha, který se vynořil z jezera Titicaca, stvořil vesmír, nebe, zemi, hvězdy, a také první lidi z hliněných figur. Rovněž bylo uctíváno Slunce, na němž závisí život na Zemi. Jako obětiny Inkové používali lístky koky, chichu, ze zvířat lamu. Výjimečně se k usmíření bohů, zejména rozhněvaných Apu (sídlících na vrcholech hor, často sopek) obětovaly děti, všestranně dokonalé a předem vybrané. Příkladem může být nedávno objevená „Juanita“, incká dívenka nalezená na vrcholu sopky Ampato Nevado, poté co ji z ledového hrobu uvolnil horký výron plynů ze sopky Sabancaya. Dnes odpočívá ve speciálním boxu v muzeu v Arequipě.
Spropitné
Místní průvodci a řidiči očekávají spropitné, v případě organizovaných zájezdů obvykle hromadně prostřednictvím průvodce doprovázejícího skupinu. Hotelovým nosičům se dává 1 sol za zavazadlo, pozornost byste měli ponechat i pokojské. V restauraci bývá obsluha připočítána k ceně, ale spropitným neurazíte (5 % zaplacené částky). Za fotografování místních obyvatel, po jejich předchozím svolení, se očekává 1 sol nebo malý dárek (tužka, propisovačka).
Telefonování + roaming
Téměř všude jsou kanceláře společnosti Telefónica del Perú (kde hovor vytočí) a mezinárodní telefonní budky, která fungují na kartu (tarjeta telefonica). Kartu lze koupit v obchodě, lékárně, téměř všude, v různých hodnotách. Pozor! Telefonní společnosti jsou dvě konkurenční, Telefónica a Telepoint, a jejich karty nejsou kompatibilní. S konkrétní kartou musíte do konkrétní budky: vytočí se číslo napsané na kartě, operátorce se řekne PIN získaný setřením příslušného políčka a poté lze telefonovat.
Mobilní operátoři v Peru fungují na frekvenci 1900 MHz, je třeba mít třípásmový mobil. Eurotel a O2 mají v Peru smluvního partnera, Vodafone dosud ne. Problémem zůstává hustota pokrytí signálem, který je v podstatě jen ve městech. Před cestou si ověřte, zda máte aktivován roaming a informujte se na ceny podle vámi používaného tarifu.Předvolba do mezinárodní sítě je v Peru 00. Předvolba do ČR: 420. Předvolba z ČR do Peru: +51.Pro jednoduché a bezplatné volání z většiny zemí světa do České republiky si v každé pobočce Čedoku můžete zakoupit mezinárodní telefonní kartu X.
Tísňová volání
Policie: 105
hasiči: 166
rychlá lékařská pomoc: 705000
červený kříž: 482005
SOS zelený kříž: 750447
policie: 475 2995, 2250220, 2250402
spojení na zastupitelský úřad: viz příslušnou kapitolu.
pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775
Víza, vstupní formality
Občané ČR musí mít do Peru cestovní pas s platností minimálně ještě 6 měsíců po návratu. Vízová povinnost pro turistický pobyt kratší tří měsíců byla zrušena. Na hranicích je třeba vyplnit imigrační kartu, jejíž druhou část orazítkovanou pasovým úředníkem je třeba opět předložit při výstupu ze země. Její ztráta se trestá citelnou pokutou a může i zkomplikovat odjezd či odlet. Pozor také na povinný letištní poplatek při odletu 30,25 USD, bez jehož zaplacení není odlet umožněn. Je třeba si ponechat odpovídající finanční rezervu.
Zajímavá místa
Altiplano
Vysokohorská náhorní plošina mezi Černou a Bílou Kordillerou, přezdívaná „Tibet Nového světa“. Chladná pustina (odborně „puna“) je domovem především lam, alpak, vikuní a guanako, vzácněji lišek a viskačí (druh příbuzný činčile). V nadmořské výšce 4000 m n.m. se na věčně zmrzlé půdě rozkládá chráněné území Aguadas Blancas, mokřady, jež jsou útočištěm mnoha druhů tažných ptáků včetně legendárních andských hus. Ze sedla Alta Patapampa (4950 m n.m.) se naskýtá kruhový rozhled na sopky Chachani (6057 m n.m.), Pichu Picchu (5664 m n.m.), Coropuna (6425 m. n.m.), Ampato Nevado (6318 m n.m.), Sabancaya (6288 m. n.m., kečujsky Ohnivý jazyk) a Hualca Hualca (6025 m n.m.). Roste tu jen tráva „iču“ (rod Festuca), nízké kaktusy a podivná polštářovitá, jako kámen tvrdá „yaretta“ (rod Azorella). Leží zde také významné sedlo La Raya ve výšce 4335 m n.m., na silnici z Cuzco do Puno, světové rozvodí mezi Atlantickým a Tichým oceánem. Zatímco údolí Vilcanoty - Urubamby patří do povodí Amazonky a tedy k Atlantiku, jezerní pánev Titicaca je odvodňována do Pacifiku. Prochází tudy třetí nejvýše položená železniční trať světa a Indiánky z okolních i vzdálených vesnic zde prodávají měkké a hřejivé svetry z alpaky.
Amazonka
Nejdelší veletok světa o délce 7025 km, o průtoku 220 tisíc m3/s (asi 20 % říčních vod světa), s přítoky, z nichž 17 je delších než 1600 km. Pramení na jihu Peru v Cordillera de Chilla, celková rozloha povodí činí asi 7 miliónů km2. Její nejdůležitější zdrojnicí je Apurímac, soutokem s Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Maraňonem začíná Río Amazonas. Na hranicích Peru a Brazílie je šíře jejího řečiště 3 kilometry, na středním toku 5 - 10 kilometrů a říční delta je široká 250 - 300 kilometrů. Průměrná hloubka řeky je 50, někde i 70 metrů. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy na černé, s rozpuštěnými kyselými složkami humusu, a bílé, zakalené žlutými jílovitými zvětralinami. Několik přítoků je zbarveno zeleně. Mořský příliv, v ústí řeky o výšce až 5 metrů, je znatelný ještě 800 kilometrů proti proudu. První splul Amazonku z Ekvádoru až po ústí Francisco de Orellana v roce 1541-1542. Její okolí obklopuje neprostupný tropický prales, v němž většina živočichů musí umět plavat nebo šplhat. Zvířata neuvidíte, protože bujná vegetace je tak hustá, že se v ní většina živočichů dokonale ukryje. Je tu celoročně horko a vlhko, teploty 23 - 30°C, srážky přibližně 2600 mm ročně. Východiskem výprav do pralesa je město Iquitos, kam se lze dostat lodí nebo letadlem.
Záhada pramene Amazonky. Jeho polohu významně upřesnila expedice „Hatun Mayu„ (Velká řeka) přírodovědecké fakulty University Karlovy spolu s peruánským Institutem Panamericano de Geografía e Historia, jejíž členové změřili v létě 2000 s využitím GPS a dalších moderních metod délku, průtok, nadmořskou výšku pramene a velikost povodí čtyř toků, jejichž soutokem vzniká řeka Lloqueta, hlavní zdrojnice Apurímac a tudíž Amazonky. Ve výsledku označili za hlavní „pramen“ Amazonky souhrnně všechny čtyři říčky, stékající ze severního úpatí pohoří Cordillera de Chila. Jsou to Carhuasanta (pramen ve výši 5238 m n.m.), Apacheta, Ccaccansa a Sillanque.
Arequipa
Druhé největší a pro mnohé nejkrásnější město v Peru (od roku 2000 na listině světového dědictví UNESCO), 2359 m n.m., je bezprostředně obklopené sopkami El Misti (5822 m n.m.), Chachani (6057 m n.m.) a Pichu Picchu (5664 m n.m.). O něco vzdálenější jsou Ampato Nevado (6318 m n.m.), Sabancaya (6288 m n.m.) a Nocarani (5900 m n.m.). Původních staveb z bílého sopečného tufu (sillaru) z roku 1540 se zachovalo málo, protože město leží v seismicky aktivní oblasti a větší zemětřesení nejsou výjimkou. Katedrála na náměstí Plaza de Armas (1656) byla poškozena opakovaně, naposledy v roce 2001. Protější kostel Compaňía i nedaleký Santo Domingo mají portály zdobené v unikátním mesticko - barokním stylu. Fantastickou barokní fasádu má Iglesia San Augustin s osmibokou kaplí, která zázračně přestála všechna zemětřesení dík speciálnímu zaklenutí. Vyhledávaný je rovněž klášter Santa Catalina ze 16. století, kdysi nejprestižnější církevní stavba v Peru a výmluvná ukázka španělské koloniální architektury. Cenné exponáty má Archeologické museum University Santa Maria, včetně tělíčka incké dívenky, obětované na vrcholu Ampato Nevado (Juanita, 1995).
Cuzco
Nezaměnitelné město založené legendární dvojicí Manco Capakem a Mamou Ocllo, bylo hlavním městem říše Inků, kteří je nazývali „pupkem světa„. V centru města, ve výšce 3326 m n.m. jsou kostely a domy s andaluskými vyřezávanými balkony postaveny na inckých základech, sestavených jako obří puzzle z kamenných, dokonale opracovaných kvádrů. Před Inky, kteří sem dorazili od jezera Titicaca ve 13. století, tu žily kultury Killki, Lucre a Huari (Wari), a tak je toto místo nejdéle souvisle osídlené v obou Amerikách. Impozantní sochu na kamenném sloupu má „Přetvořitel světa“ Inka Pachacutec, který roku 1438 porazil Chanky a město z gruntu přestavěl: zatrubnil říčky Sapphi a Tullumayo, vztyčil Chrám Slunce Coricancha a vybudoval zemědělské terasy se zavlažovacími kanály. Půdorys města má tvar pumy, hlavu tvořila pevnost Sacsayhuaman, zuby její hradby. Pizarro později město vydrancoval a incké paláce byly zbořeny. Na centrálním náměstí Plaza de Armas stojí katedrála (1559), propojená s kostely Iglesía Jesus María (1733) a Iglesía El Triunfo (1536), v němž je pohřben historik říše Inků, Garcilaso de la Vega (16. stol.). Důležitý je chrám sv. Dominika, dříve incká Coricancha, jejíž zdi byly pokryty pláty čistého zlata, se zlatou zahradou vytvořenou umělci z podrobené říše Chimú. Komplex sloužil i astronomickým účelům a zahrnoval chrámy Měsíce a Duhy. V koloniálním období vznikla v Cuzcu „cuzkeňská malířská škola", kdy indiánští malíři inspirovaní zároveň španělskou kulturou i peruánskou přírodou vytvářeli unikátní díla, dnes k vidění v interiérech četných kostelů a klášterů. Převládajícím etnikem v Cuzco a okolí jsou Kečuové. Centrum je lokalitou chráněnou UNESCO.
Dalšími významnými archeologickými lokalitami v okolí jsou Sacsayhuaman, Quenco, Puca Pucara a Tambo Machay. Zbytky pevnosti Sacsayhuaman (Spokojený sokol) dnes představují tři patra půlkilometrových valů, sestavených z kyklopských dokonale opracovaných kamenných bloků. Dle legendy jsou v podzemí spojeny s Cuskem tajnými chodbami. Každoročně v červnu se tu odehrává slavnost Inti Raymi (slunovrat), na niž se dostaví Indiáni z celého Peru. Quenco (Labyrint) je mohutná skála pod cestou, s rytinami zvířat pro Inky posvátných (kondor, puma, lama, had, žába), provrtaná tunely a jeskyněmi. Symbolizuje incký vesmír, nebe, zemi i podsvětí a odehrávaly se tu různé obřady. Puca Pucara (Červená pevnost) byla strážní pevnůstkou na cestě od Valle Sagrado de los Incas (Posvátného údolí Inků). Tambo Machay (Inkova lázeň) byla určena k rituálnímu omývání Inky před důležitými obřady: silná vyvěračka byla podchycena do soustavy kamenných žlabů pod zdí s dokonale vypracovanými lichoběžníkovými výklenky.
Ica
Město obklopené vinicemi a s četnými bodegas, v nichž můžete ochutnat peruánskou pálenku „pisco", destilovanou z bílých hroznů. Museo Regional Marie Reiche, jež se zabývala měřením záhadných linií a jejich interpretací, se pyšní modely geoglyfů, sbírkami originální Nazkanské keramiky, unikátních paracaských textilií, trepanovaných lebek, předměty kultury Chincha a zachovanými kipu. Vyhledávaným letoviskem nedaleko Ica je laguna Huacachino s mírně radioaktivní vodou s léčivými účinky, obklopená několik set metrů vysokými písečnými dunami. V poslední době přibyly ke koupání, šlapadlům a lodičkám nové prvky zábavy: sandboarding (jízda na prkně po písku) a vyjížďky do pouště bizarním terénním autem s kovovou ochrannou konstrukcí. Písek je rozpálený tak, že bosi se určitě neprojdete.
Inca trail, „Stezka Inků“
Nejznámější trek Jižní Ameriky vede národním parkem Sanctuario Historico de Machu Picchu ke klenotu světového kulturního dědictví, zříceninám Machu Picchu. O nádhernou trasu andskou scénerií je takový zájem, že jsou nutné rezervace po internetu, povinný je doprovod místního průvodce a poplatek činí cca 100 USD. Vybavení (stany, spací pytle, věci na vaření, jídlo) nosí zájemcům místní nosiči, obdobně jako šerpové v Himalájích. Největším úskalím cesty je nadmořská výška, kdy sedlo Warmi Wanusca (kečuánsky „Sedlo mrtvé ženy“) dosahuje 4199 m n.m. a sedlo Dvou jezer 4000 m n.m. Větší jezírko Chaquaquacha napájí menší jezírko podzemní cestou. Limitující je nedostatek kyslíku a hrozící výšková nemoc (soroče), pokud nejste řádně aklimatizováni. Krajina je však téměř neskutečná a vegetace úžasná, od záplavy bromélií a orchidejí až po vysokohorskou step. Většina stezky je vyskládaná z plochých kamenů, jsou zde tisíce schodů a také tunely. Tábořiště a pravidla pohybu jsou pevně určena.
Začátku stezky dominuje velehora Salcantay (6.271 m n.m.), sídlo Apu (bohů) a postupně se prochází řadou pevností: Runcuraqay nad údolím Pacamayo (kečuánsky Východ Slunce) připomíná vajíčko, Sayacmarca (Dominantní město) byla vybudována už kmenem Collů, největších nepřátel Inků, z rozlehlé Phuyupatamarca (Město nad mraky", 3750 m n.m.) je vidět vrchol Huyana Picchu a zříceniny pevností Intipata a Wiňaywayna (Věčně mladý) s dokonalým amfiteátrem teras. Ze sedla Intipunku (Brána Slunce) se sestupuje na vlastní Machu Picchu.
Kaňon Colca
Po kaňonu Cotohuasí (Peru, objeven v roce 1981, hloubka 3400 metrů, délka 100 km, upřesňující měření bude provádět expedice National Geografic v roce 2007) je kaňon Colca považován za druhý nejhlubší kaňon světa. Celé údolí je dlouhé cca 200 km, z toho zhruba 100 km má charakter kaňonu. Žije zde na 30 tisíc lidí v 18 vesnicích, z nichž některé jsou vskutku odříznuté od světa. I turisté si povšimnou rozdílů v tradičních krojích: ženy skupiny Collahuas (Aymarové) nosí klobouky s plochou střechou, ty vdané s kotilionem po straně, ženy skupiny Cabanas (Kečuové) se pyšní klobouky s kulatou střechou, nejsložitěji vyšívanými a nejdražšími v celém Peru. Velmi zajímavé jsou zejména vesnice Maca, Yangue, Coporache a Cabanaconde. Na milionech hektarů generacemi budovaných teras a terásek již předinckého původu pěstují domorodci kinoju (druh merlíku), fazole, brambory a opuncie (pro sklizeň červce nopálového, poskytujícího barvivo purpur). Dodnes se tu těží stříbro a měď, ale turisty přitahuje Cruz del Condor, místo, kde nad kaňonem plachtí majestátní kondoři, hnízdící v nepřístupných stěnách. V nedalekém malém informačním centru je model údolí s informacemi o mezinárodním irigačním projektu, kdy se voda z oblasti Cuzco vede až do pobřežní pouště. Východiskem do kaňonu Colca je Chívay (3580 m n.m.), městečko ležící asi 150 km severně od Arequipy, s malebným tržištěm a několika hotely. V nedaleké osadě La Calera jsou horké mírně sirné léčivé prameny (70 °C) podchyceny do bazénu termálního koupaliště.
Lima
Hlavní město Peru, založené roku 1535 Pizarrem na řece Rimac, původním jménem Ciudad de los Reyes (Město králů, podle data založení na Den Tří králů) nemá dobré klima: od dubna do prosince je zakryto mlhou a trápí ho smog. Rovněž koloniální půvab starého centra (na listině světového dědictví UNESCO) s opravenými a barevně vyvedenými fasádami je zastíněn nekontrolovaným přílivem obyvatel z venkova, takže udávaný počet 7 miliónů obyvatel je jen odhadem. Střed města a relativně luxusní čtvrti San Isidro, Barranco a Miraflores jsou obklopeny prstencem slumů bez elektřiny, kanalizace a vody, nazývanými „ciudades jóvenes" (mladá města).
Centrem města je Plaza Mayor s budovami z poloviny 16. století: katedrálou (s ostatky Pizarra), arcibiskupským a presidentským palácem a radnicí. Pěší zóna vede na náměstí Plaza de San Martín, na Paseo de la República stojí monumentální soudní palác. K zajímavým stavbám patří klášter San Francisco s katakombami, františkánský Convento de los Descalzos, kaple Santuario de Santa Rosa de Lima (první svatá na západní polokouli, patronka Limy a Ameriky vůbec), kostel Santo Domingo (1540) a chrám La Merced. Cenná muzea jsou tři: Národní (archeologické, antropologické a historické), Etnografické muzeum a Museum národa (Museo de la Nación, s modely vybraných lokalit včetně Machu Picchu). Soukromé a původem exponátů poněkud kontroverzní je Muzeum zlata (Museo de Oro). K oceánu vede Avenida Larco, na pobřeží jsou na několika místech vyhlášené restaurace.
Machu Picchu
Nejslavnější archeologická lokalita Jižní Ameriky (na seznamu světového dědictví UNESCO), pro Indiány posvátné a turistům dech beroucí místo, které pro svět objevil v červenci roku 1911 Hiram Bingham, když hledal „ztracené město Inků“, tajemnou Vilcabambu (teprve nedávno objevenou a nazvanou Espiritu Pampa). Na skalním ostrohu obklíčeném řekou byly ve výšce 2340 m n.m. z husté džungle vysvobozeny unikátní rozvaliny dodnes záhadného inckého města, které snad mohly být soukromou residencí slavného Pachacuteca. Obdivuhodná je nejen poloha na horském sedle s panoramatem řady vrcholů včetně působivého Huayna Picchu, ale zejména stavby: Chrám Slunce, Intihuatana (Místo, ke kterému se připoutává Slunce), Chrám Kondora, Posvátná skála, Královská hrobka, Chrám se třemi okny a další, propojené vzájemně schodišti a více než sto patry dokonale vystavěných kamenných teras. Překvapivé pohledy nabízí vycházka k mostu Inků nebo k bráně Slunce (Inti Punku), od níž sestupuje Stezka Inků. Dodnes nevíme, proč a za jakých okolností bylo „neviditelné“ a zjevně posvátné Machu Picchu opuštěno. Východiskem k lokalitě je Pueblo Machu Picchu (2040 m n.m.), osada dříve nazývaná Aguas Calientes, konečná stanice turistického vlaku, kde se přesedá na mikrobusy, stoupající pak prašnými serpentinami vzhůru k ruinám Machu Picchu. Rozlehlé indiánské tržiště s velkým výběrem suvenýrů.
Madre de Dios
Řeka s nádherným jménem „Matka bohů" protéká téměř nedotčeným nížinným pralesem, do něhož je prakticky jediným rozumným východiskem letiště v osadě Puerto Maldonado. Městečko vzniklé původně díky těžbě zlata, kaučuku a sběru para ořechů, dnes prosperuje díky vzrůstajícímu turistickému ruchu. Do pralesa zvolte cestu s cestovní kanceláří, s ubytováním zajištěným ve stylových eko-lodžích, zásobovaných pitnou vodou a vybavených moskytiérami: sami se nikam nedostanete a bez domorodého průvodce nic neuvidíte, pokud vůbec vyváznete se zdravou kůží. Nejcennější je biosférická rezervace Manú, kde je zaznamenáno na 20 tisíc druhů rostlin (z toho 5 tisíc druhů kvetoucích), 1200 druhů motýlů, 100 druhů ptáků, 200 druhů savců a neznámý počet druhů plazů, obojživelníků a hmyzu.
Nazca
Městečko 600 m n.m. asi 450 km jižně od Limy se pyšní pozůstatky staré Nazkanské kultury z doby 200 - 800 n.l., kterou dokládají nálezy nádob s rostlinnými a zvířecími motivy. Nedaleko je pohřebiště Cemeterio de Chauchilla s mumiemi, bohužel značně poškozené vykradači hrobů, hacqueros. Do podzemí předinckých i inckých akvaduktů klikatících se pod zemí ze 100 km vzdálených hor (!) lze nahlédnout „oky“, šnekovitými závrty, na jejichž dně je přístup k pitné vodě. Nejznámější lokalita je Cantaloc.
Nazkanské obrazce (světové dědictví UNESCO) představují jednu z největších záhad Jižní Ameriky. Některé měří až 200 metrů a žádný z nich, kromě linií a trapezoidů, se neopakuje. Obrazy opice, pavouka, velryby, kondora, kolibříka, ale i rukou, stromu nebo „astronauta“ byly vytvořeny odebráním svrchní zoxidované a proto tmavé vrstvy kamenů, takže vynikl světlý podklad. Od roku 1946 do své smrti v roce 1998 je zkoumala německá matematička Maria Reiche, ale jejich účel je dodnes nejasný. Sloužily snad jako zemědělský kalendář, k rituálním účelům, nebo zde byly přistávací dráhy mimozemšťanů? Z vyhlídkové věže při panamerické dálnici, která nevědomky přeťala jeden z obrazců, Ještěrku, je vidět jen zlomek kreseb, při vycházce do pampy není na zemi vidět nic. Zato nezapomenutelný pohled na jednu ze záhad lidských dějin se naskýtá z ptačí perspektivy, při pohledu z malého letadla. V době vzniku geoglyfů však letadla neexistovala: komu tedy byly určeny a kdo je tak dokonale vyměřil a rozhodl, že budou zobrazena právě tato a nikoli jiná zvířata? A co sbíhající se linie? Jsou to přistávací dráhy, nebo tajné informace o podzemních zdrojích vody?
Ollantaytambo
Pevnost Ollantaytambo měla střežit údolí Urubamby před vpádem pralesních kmenů, které Inkové nikdy zcela neovládli, pravděpodobně byla sídlem někoho z Inkovy rodiny a byl zde shromažďován tribut z širokého okolí. Legenda praví, že jméno je odvozeno od generála Ollantaye, který, byť prostého původu, se zamiloval do dcery Inky Pachacuteca, princezny Cusi Coyllur, a chtěl se odtud Inkovi postavit na odpor. Naproti na strmé skále, kde neustále profukuje vítr, byly vybudovány sýpky a do skály vytesán profil stvořitele Virakoči. Pevnost na strategickém místě a v mimořádně úrodném údolí nebyla kvůli vpádu Španělů už nikdy dokončena. Městečko se sochou generála Ollantaye je zastávkou na trase autobusů i vlaků mířících k Machu Picchu.
Paracas, Islas Ballestas
Tichý oceán obklopující poloostrov Paracas patří k biologicky nejbohatším vodám světa. Mísí se zde chladné vody Humboldtova proudu s teplým Kalifornským proudem: výsledkem je obrovské množství planktonu, jenž je základem složitého a druhově rozmanitého potravního řetězce. Proto národní park Paracas zahrnuje vedle pouštních a polopouštních ekosystémů i pobřeží a významnou část oceánu. Přestože Islas Ballestas, ostrovy z červené žuly, mořským příbojem rozbité do bizardních tvarů včetně jeskyní, nejsou součástí chráněného území (protože se na nich vždy jednou za několik let těží guano, ptačí trus), je na ně vstup přísně zakázán. Jsou osídleny početnými koloniemi mořských ptáků, zejména pelikánů, terejů, rybáků, racků a čtyř druhů kormoránů, rovněž lvounů a vzácných tučňáků Humboldtových, občas se objeví delfíni a velryby: ty všechny mohou turisté pozorovat jenom ze člunů a pouze dopoledne. Ze člunů je také nejlépe vidět zvláštní obrazec nazývaný El Candelabro (Svícen, Trojzubec). O účelu obřího geoglyfu (128 m výšky, 74 m šířky) se dodnes odborníci dohadují.
Zdejší předincká kultura nazvaná dle lokality „Paracas“ (kečuánsky Zlatý déšť, Písečný déšť nebo Pršící písek) vzkvétala v letech 2000 - 500 př. n. l. Zajímavou expozici má Museo de Sitio Julio Tello, přičemž nejcennější jsou ručně tkané, neuvěřitelně husté textilie, dokonce nepropouštějící vzduch. Nedaleko je nekropole etnika Cabezas Largas (Dlouhé lebky), kdy tato zjevná deformace měla na první pohled odlišit významné jedince od ostatní společnosti.
Pisac
Indiánská vesnice s proslulým nedělním tržištěm. Ještě zajímavější je vysoko nad ní ve stráni položená incká pevnost Pisac (Koroptev, 3800 m n.m.), s fantastickým rozhledem, s nesčetnými schodišti, terasami a akvadukty. Na skále připomínající visutý balkón jsou do půlkruhu seřazeny stavby v několika patrech nad sebou. V horní části zřícenin se nalézá Chrám Slunce, jehož architektura se může směle měřit se stavbami na Machu Picchu. Největší lichoběžníková okna, vynález Inků, se nacházejí právě v Pisacu. Zde začíná také posvátné údolí Vilcamaya (posvátná řeka, též Vilcanota), část údolí řeky Vilcanota - Urubamba mezi dvěma původními inckými pevnostmi Pisac a Ollantaytambo. Úroda z tohoto údolí, zejména kukuřice s velkými, bílými a sladkými zrny, byla určena výhradně pro Inku a jeho rodinu.
Puno
Španěly založené město, které vyrostlo kolem stříbrného dolu otevřeného roku 1657 a významný bod na „stříbrné stezce“ z dalších dolů v nedalekém bolívijském Potosí, leží na svazích těsně u jezera Titicaca (3800 - 4000 m n.m.). Město má patrně svůj zenit za sebou, a přestože je zde universita, postupně se vylidňuje. Dominantou jsou dva rekreační areály, schodiště s kondorem a obří socha posvátné pumy, s vyhlídkou na jezero. Pozor na horskou nemoc, aklimatizace je důležitá.
Sillustani
Poloostrov nad jezerem Umayo je doslova posetý zvláštními věžovitými stavbami, nazývanými „chullpas". Jedná se o kruhové hrobky sestavené z precizně opracovaných kamenů, ukrývajících pohřební komoru, jiné věže připomínají spíše vosí hnízdo. Jsou až 5000 let staré, pravděpodobně z dob kultury Collů: časově nejmladší věže postavili Inkové, kteří původní stavby napodobili a zdokonalili. Velmi působivá je 12 metrů vysoká Ještěrčí věž, pojmenovaná podle reliéfu ještěrky na stěně. Všudypřítomné Indiánky tu prodávají nejlevnější a nejteplejší svetry z celého Peru. Nedaleko je rezervace maličkých vikuní.
Titicaca
Světoznámé jezero o rozloze cca 8560 km2, od roku 1978 národní přírodní rezervace, leží ve výšce 3810 m n.m. Zhruba dvě třetiny jezera náležejí Peru, jedna třetina Bolívii. Průměrná hloubka je 284 metrů, maximální 304 metrů, povrchová teplota vody 14 °C, obsah soli 5 promile, vysoký obsah minerálů, takže jezero nezamrzá. Žije v něm 14 druhů ryb, 18 druhů obojživelníků a hnízdí přes 60 druhů ptáků. V jezeře je několik ostrovů, na peruánské straně jsou nejznámější Amantani a Taquile, na bolívijské Isla del Sol, oblíbený posvátný ostrov Inků, a Isla de Luna (Ostrov Slunce a Ostrov Měsíce). Do jezera vtéká asi 25 říček, z toho 6 větších, ale vytéká jediná, výstižně nazvaná Desaguadero (Odvodňovací), vlévající se do bezodtokého jezera Poopo v Bolívii. Na mostě přes Desaguadero je stejnojmenný hraniční přechod do Bolívie a je odtud možné navštívit předincké památky kultury Tiahuanaco (lokalita UNESCO). V okolí jezera žijí převážně Aymarové, v aymarštině znamená Titicaca „Skála Pumy“. Pro Indiány je jezero posvátné, protože se z jeho vod vynořil bůh Kon Tiki Virakocha, Stvořitel vesmíru, země, nebe i lidí. V okolí jezera jsou četné památky předinckých civilizací. Po jezeře plují moderní katamarány i tradiční, byť notně inovované, čluny z totory, jako jedna z atrakcí pro turisty.
Zajímavé a už nepočetné etnikum „Los Uros„ - lidí, kteří sami sebe nazývají “Kot Suň" (Lidé černé krve) a kteří byli pravděpodobně již v dávné minulosti vytlačeni z pevniny a našli své útočiště doslova na vodách jezera. Ze svazků jezerní skřípiny totora, připomínající rákos, si postavili plovoucí ostrovy, čluny i chatrče a živili se vodními ptáky a rybami. Dnes si přilepšují prodejem rukodělných výrobků turistům. Ostrovů a ostrůvků je asi třicet a najdete na nich misijní stanici, základní školu i solární panely. Plavba na totorovém člunu je jedinečným zážitkem.
Zábava, kultura, sport
V Peru se žádný návštěvník určitě nudit nebude. Během večeře nebo po ní hotely často organizují hudební nebo taneční vystoupení většinou místních skupin, které úrovní vždy příjemně překvapí.
Pro sportovně založené klienty je možný organizovaný treking například legendární Stezkou Inků, výhradně však s místním průvodcem a za poplatek. Relativně snadný je výstup na sopku Misti, naopak horolezecké zkušenosti vyžadují například Sabancaya, Ampato Nevado či oblast Huascarán, všechny dostupné výhradně s místním horským vůdcem. Stále oblíbenější je rafting na řece Colca v kaňonu Colca, opět pouze s místními specialisty. Na pobřeží se objevuje windsurfing a paragliding.
Zastupitelské úřady
Velvyslanectví ČR v Peru (Embajada de la República Checa)
Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima 27, Peru
Tel.: 0051-1-2643374, 2643381, fax: 0051-1-2641708
e mail: lima@embassy.mzv.cz
Velvyslanectví Peru v Praze
Muchova 9, 160 00 Praha 6 - Dejvice
Tel.: 224316210
Provozní hodiny: pondělí - pátek 9.00 - 17.00
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Obecně platí, že každý cestovatel by měl mít pro pobyt v Peru sjednáno pojištění zdravotních výloh. Součástí zájezdu CK Čedok je pojištění u České pojišťovny, jeho rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu. Lékařská péče je v Peru relativně dobrá, což platí o městech (vcelku však připadá 1 lékař na 10 000 obyvatel a většina místních se svěří v prvé řadě šamanovi). V případě ošetření v nemocnici si nechte vystavit lékařskou zprávu s diagnózou. Počítejte s tím, že budete platit na místě v hotovosti, uschovejte si proto originály účtů a receptů pro pozdější jednání s Českou a vaší zdravotní pojišťovnou.
Lékárny se nacházejí především ve městech a jsou označeny zeleným křížem v bílém poli. Veškeré léky (i předepsané lékařem) se platí v hotovosti. Indiáni nakupují osvědčená přírodní léčiva na tržištích.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform, Ercefuryl), případně antibiotika předepsaná lékařem (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Žádné zvláštní očkování, pokud nemíříte do pralesa, není vyžadováno. Doporučuje se očkování proti oběma žloutenkám, břišnímu tyfu, žluté zimnici a tetanu. Proti komárům je vhodné přibalit účinný repelent, oblékat se do dlouhých kalhot, košil s dlouhým rukávem a nosit ponožky. Hladit zvířata není rozumné, mohla by mít vzteklinu. O případném užívání antimalarik se vždy poraďte s obvodním i odborným lékařem.
Nedoporučujeme pít vodu z vodovodu, je běžně nepoživatelná a riskujete cestovní průjem. Všude je k dostání voda balená.Též v restauracích doporučujeme vždy vyžadovat uzavřenou balenou vodu a nikdy nepít vodu servírovanou v karafách.
Výšková nemoc (soroche) hrozí při rychlých přesunech do velké nadmořské výšky, zejména pokud jste nikdy nebyli ve vysokých horách. Projevuje se bolením hlavy, závratěmi, nevolností, nespavostí, dušností. Nejlepší obranou je postupná aklimatizace (zejména spaní v nižší nadmořské výšce než jste se konkrétního dne pohybovali) a dostatečné pití tekutin (voda a především čaj z koky). V hotelích, které využívá Čedok a na turisticky frekventovaných lokalitách jsou k dispozici přenosné kyslíkové přístroje pro vážné případy. Pokud je to možné, je žádoucí vrátit se do nižší nadmořské výšky.
Nepodceňujte sluneční záření, zejména ve vyšších nadmořských výškách, přestože se zdá zataženo. Používejte opalovací krémy s vyšším faktorem (minimálně 16), pokrývku hlavy, sluneční brýle a lůj na rty.
Zemětřesení. Malé otřesy jsou v Peru každodenní, protože země leží na styku dvou zemských desek, a pravděpodobně je vůbec nezaregistrujete. Při větších otřesech nestůjte zejména v oknech, na mostech a pod dráty elektrického napětí. Vulkanická činnost je sporadická, momentálně je viditelně aktivní pouze sopka Ubinas (5672 m n.m.), ležící mimo turistické trasy.
Zvyklosti a obyčeje
Hudba. Andští Indiáni mají smysl pro hudbu a rytmus vrozenou, hraje se všude, samozřejmě zejména o svátcích, svatbách a pohřbech, ale i jen tak pro radost. Po světě šíří andskou hudbu Indiáni, v tradičních pončech na ulicích evropských metropolí nepřehlédnutelní. Hudebními nástroji jsou bambusová Panova flétna, okaríny, flétny quena, lastury, chřestidla vyrobená z tykví naplněných semeny a různé bubínky. Melodie a rytmus jsou nezaměnitelné. Kdo nikdy neslyšel například „El condor pasa"?
Náboženství. Vzhledem k historické španělské kolonizaci země je 95 % obyvatel římskými katolíky a Peru má snad nejvíce svatých ze všech zemí amerického kontinentu, zároveň však zde má prakticky každé významnější světové náboženství své vyznavače. Katolické náboženství je ve škole standardním vyučovacím předmětem. Mnozí Indiáni zachovávají nadále staré tradice: dochází k náboženskému synkretismu, kdy se křesťanství prolíná s pohanskými zvyky. Samozřejmostí denního života je přírodní léčitelství i „čarodějnictví“. Velkou autoritu zejména na venkově mají „queros„ (obdoba „rady starších“). Se šamanismem a tradičními obřady se například v Cuzco může setkat i turista. Šaman obětuje „Pačamamě“ (Pachamama), tedy bohyni Matce Země. Obětiny, které musí být spáleny, sestávají z andských obilnin, květin, lístků koky, ústřižků látek a osobních věcí. Každý účastník obřadu vysílá svoji modlitbu či prosbu, a také dobrou energii vůči rodině a přátelům. První kapky nápoje a sousta jídla se vždy nabízejí Pačamamě.
Autor: Čedok