Ještě před 50 lety, kdy rakouský Innsbruck hostil olympiádu, toto město za hranicemi prakticky nikdo neznal. Dnes je považováno za centrum Alp. Olympijský oheň tam zahořel celkem třikrát. A každé Hry město nějak změnily.
Innsbruck - město olympiád
Město v podhůří Alp u řeky Inn je dnes oblíbeným cílem lyžařů. Nabízí historii, kulturu a sport. Jako centrum sportovců se ale proslavil až díky Olympijským hrám. Ty město poprvé hostilo přesně před půl stoletím.
„V roce 1964 byli všichni nadšení, že tu budeme mít olympiádu. Byl to konec těžké doby. Skončila válka, 10 let nás okupovala francouzská armáda, která odešla v roce 1955, a najednou se celý svět dozvěděl, že je to tu krásné, s překrásnými horami a že jsme schopni zorganizovat zimní Olympijské hry,“ vzpomíná průvodkyně Elizabeth Grassmayr.
Areál Bergisel v Innsbrucku
Hry totiž město zásadně změnily. Vznikly nové ulice, sportoviště, silnice i celé vesnice. „Rok 1964 byl pro Innsbruck velmi speciální datum. Bylo to pár let po druhé světové válce. Byl tady nedostatek bytů a díky olympiádě se jich postavilo přes 800. A ty byly po skončení olympiády k dispozici běžným lidem. Právě tím se bytová situace zlepšila,“ vysvětluje místostarosta Innsbrucku Christoph Kaufmann.
Byla to přitom olympiáda s několika prvenstvími – poprvé zahořel na zimních Hrách oheň přinesený z Olympie, poprvé hry zahájil ceremoniál na jiném místě než na zimním stadionu, počet diváků poprvé překonal milion a poprvé rozhodovaly setiny sekundy.
Už před 50 lety se na svazích obklopujících město lyžovalo, pro olympiádu to však bylo málo. Na původním Patcherkofelu jeli muži sjezd, pro zbytek alpských disciplín ale Rakušani vybudovali středisko úplně nové – Axamer Lizum, ležící 20 minut cesty z centra města.
Rok před olympiádou pak Innsbruck zapadal sněhem a pořadatelé se báli, jak budou uklízet sníh ze sportovišť. V roce 1964 ale nechtělo zasněžit a na pomoc musela přijet dokonce armáda. „Tehdy jsme skutečně neměli žádný sníh. Dnes můžeme sníh vyrobit technický, ale tenkrát nic takového neexistovalo. Takže jsme ho museli navozit z okolních vysokých hor a údolí. To samé bylo s materiálem pro bobovou dráhu,“ říká dobrovolník na olympiádě 1964 Christoph Grassmayr.
GALERIE
Skokanský můstek Bergisel v Innsbrucku
Rakouská armáda navozila 20 tisíc ledových cihel z hor do údolí a k tomu 40 tisíc kubíků sněhu na holé stráně, aby měli lyžaři po čem jezdit. Byla to hrozná zima, jakou Innsbruck nepamatoval. Sněžit začalo až poslední dny olympiády.
I přesto, že jde i místní středisko s dobou a staví nové lanovky, historická atmosféra mu zůstává. Třeba díky známé lanovce nebo hotelu Olympia, ve kterém bydlel samotný perský šáh. Na kterého tady vzpomínají jako na toho, který odjel bez zaplacení. Prý si myslel, že byl hostem.
Skokanský můstek, jeden ze symbolů Innsbrucku
Například skokanský můstek se však za ty roky zásadně změnil. Dnešní podobu mu dala známá britská architektka íránského původu Zaha Hadid. A jak se asi skokani cítí na startu, si můžou díky ní lidé vyzkoušet pohledem z místní kavárny. Právě odtud je krásný rozhled na celý Innsbruck.
Christoph Kaufmann, místostarosta Innsbrucku
„Právě díky olympiádě se Innsbruck proslavil ve světě a stal se - dalo by se říci - srdcem Alp. Dnes má 140 tisíc obyvatel a zároveň víc než 7 milionů turistů. To už napovídá, jak je cestovní ruch pro nás důležitý. Podstatné je, že tu dodnes díky tomu pořádáme velké sportovní akce.“
Další olympiádu už ale místní nechtějí. I když olympijský oheň tu před dvěma lety hořel už potřetí. Tenkrát Innsbruck pořádal první Olympijské hry mládeže. V roce 2006 ale v referendu obyvatelé pořádání další olympiády odmítli. I když pamětníci byli spíše pro.
11 minut
Objektiv: Innsbruck
