TIP NA VÝLET: Za tajemstvím Pohádky máje

Oblast světlých listnatých lesů je protkána hustou sítí turistických značek. Trasa označená červeně vede od Podkomorské myslivny k brněnské přehradě, zelená značka z Obory k Masarykovu okruhu, žlutá vás zavede od Rakovce k vesnici Hvozdec a modrá turistická trasa začíná na hradě Veveří a končí v městské části Žebětín. V přírodním parku Podkomorské lesy se ukrývá také několik studánek. Mezi ty nejznámější patří Ríšova a Helenčina – studánky Mrštíkových hrdinů.

Helenčina Studánka

Studánka leží na křižovatce červené a zelené turistické značky pod Lipovým vrchem (478 m n.m.). Helenčin pramínek vyvěrá pod kamennou zdí na upraveném prostranství. Dříve byla studánka opatřena roubením z dubového dřeva. Později se dočkala kamenné klenby. Nad pramen vytvořil brněnský výtvarník Oldřich Martínek bronzový reliéf, který román o lásce pražského Ríši k neposkvrněné dceři místního hajného Helence připomíná.

Ríšova Studánka

Od Helenčiny studánky se k Ríšově dostanete za necelou hodinu pomalé chůze pomocí zeleného značení. Její okolí sice není tak upravené, zato o to romantičtější. Studánka je pramenem potoka Rakovce, který protéká Kočičím žlebem a vlévá se do Brněnské přehrady. Jeho voda ale už delší dobu není pitná.

Podkomorská myslivna

Na rozhraní mezi západním okrajem Podkomorských lesů a Boskovickou brázdou stojí Podkomorská myslivna, kde žila Helenka z Mrštíkova románu. Ve skutečnosti tam žila lesníkova dcera Helenka Nováčková, kterou se spisovatel nechal pro svoje dílo inspirovat. Místo se po vydání „Pohádky máje“ stalo vyhledávaným cílem mnoha turistů. Před myslivnou stojí  mramorová socha  Helenky od akademického sochaře Emila Hlavici. Donedávna býval v hájence památník Pohádky máje, který byl přesunut do Ostrovačic.

Vznik „Pohádky máje“

Snad nejvíce proslavil Ostrovačice spisovatel Vilém Mrštík svým románem „Pohádka máje“. Román pojednává o lásce mezi studentem Richardem, synovcem místního faráře, a mladičkou dcerou hajného na Podkomorské myslivně.

Před napsáním románu sepsal mladý Vilém Mrštík (20 let) povídku „Improvisace“, která byla uveřejněna v roce 1883 ve druhém ročníku almanachu moravské omladiny Zora. K uveřejnění díla použil Mrštík pseudonym V. Manfred Jimramovský. Již v této povídce nazývá sám sebe Richardem Muchou, postava Helenky se však prozatím neobjevuje. Naopak v ní vystupují postavy dvou dívek, Miluška (vlastním jménem Emilie Topinková) a Gavrila (vlastním jménem Cyrila Blažíčková). Obě dívky byly předlohou pro postavu Helenky. V roce 1891 se Mrštík k tomuto tématu vrátil a napsal samotný román.

Román je jen velmi částečně autobiografií autora, protože sám v něm vystupuje jako Ríša, naprostá většina děje je však pouze autorovou fantazií a možná i přáním. Podle svědectví Mrštíkových současníků měl, podobně jako postava Ríši, mnoho žáru k mladým děvčatům a vždycky k některé rychle vzplanul a vyznal jí lásku. Na druhou stranu byl však velmi zdvořilý a upřímný.

K románu inspirovala Mrštíka krása zdejší krajiny, kterou rád navštěvoval a i po té, co se rodina odstěhovala z Ostrovačic do Brna, rád se sem, zejména ve svých studentských letech, vracel a vzpomínal. S Ostrovačicemi jej pojilo také přátelství  s místním studentem Lambertem Valnohou. Jedna historka dokonce tvrdí, že „Improvisaci“ a dokonce ani „Pohádku máje“ nenapsal Mrštík, ale Valnoha. Ten však spáchal sebevraždu a svědkové, kteří tvrdili, že Valnoha psal román, jeho rukopis v jeho pokoji nenašli. Tak vznikla domněnka, že Mrštík jej Valnohovi ukradl. To je však pouhá smyšlenka, která se již nikdy nikomu nepodaří prokázat či vyvrátit.