Pro karpatské území, ležící na česko-slovenské hranici, je typické časté prolínání obdělávaných políček, zahrad a luk. To vše ohraničené hustými lesy. Na loukách se dodnes objevují četné orchideje, na jaře sněženky a v létě lilie. Zdejší květnaté louky představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. V pohoří se někdy objevují i velké šelmy, například rys ostrovid nebo medvěd hnědý, který sem občas zabloudí ze Slovenska.
Česká část CHKO má délku 70 km, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 175 až 970 m. Nejvyšším bodem je Velká Javořina, dalšími vrcholy jsou například Velký Lopeník (911 m) či Průklesy (836 m). Území CHKO náleží k úmoří Černého moře a jeho největší část patří do povodí řeky Moravy. Menší severovýchodní část přísluší do povodí Váhu.
V CHKO je pět národních přírodních rezervací, například pralesovitý porost na severním svahu Velké Javořiny nebo čertoryjský komplex květnatých bělokarpatských luk s řadou chráněných a ohrožených rostlin a živočichů.
Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic. Do CHKO zasahuje více živých etnografických oblastí. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes je v Bílých Karpatech při oslavách různých svátků živá tradice lidových krojů, písní a tanců.
Chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Bílé Karpaty zřídilo ministerstvo kultury výnosem dne 3. listopadu 1980. Celková rozloha CHKO byla tehdy původně 715 kilometrů čtverečných, skutečná výměra je však v současnosti 746,6 kilometrů čtverečných. Rozkládá se na území Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska.
