V úterý skončila vládní krize kolem ministra kultury. Po několikaměsíčním odvolávání Antonína Staňka a několika dalších týdnech vyjednávání o tom, kdo nastoupí na jeho místo, je jasno. Novým ministrem se stal sociální demokrat Lubomír Zaorálek. A o prvním kroku má jasno. Chce se vložit do vyjednávání o státním rozpočtu. Proč je to důležité a proč by měl, i když mu na to zbývají tři dny?
Komentář: Proč potřebuje ministr Zaorálek vyjednávat o rozpočtu
Situace na ministerstvu kultury byla v dosavadní politické praxi jedinečná. Prezident Miloš Zeman ke konci července odvolal z ministerského křesla Antonína Staňka (ČSSD), tak jak požadovala jeho vlastní politická strana prostřednictvím premiéra Andreje Babiše (ANO).
Nikdo však nebyl novým ministrem jmenován. Kandidáta sociální demokracie Michala Šmardu (ČSSD) prezident odmítal navzdory tomu, že ČSSD na jeho nominaci trvala. Od 1. srpna byl tak řízením resortu pověřen ekonomický náměstek René Schreier.
Právě to, že ministerstvo řídil pouze náměstek, je oním specifikem. Poprvé v historii České republiky v čele ministerstva nestál čen vlády, což bylo v rozporou s takzvaným kompetenčním zákonem. Na to upozorňovali mnozí komentátoři i ústavní právníci. Premiér na to však reagoval slovy, že během vládních prázdnin není třeba ministerstvo řídit.
- Zřízení ústředních orgánů státní správy
§ 1
V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:
(…)
4. Ministerstvo kultury
Ministerstvo to bez ministra – zdá se – opravdu přežilo i bez politického řízení. Přesto bylo však načasování velmi nešťastné. Navzdory vládním prázdninám se totiž odehrávala jednání o podobě státního rozpočtu. Jednotliví členové kabinetu se scházeli s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) a snažili se ji přesvědčit, aby ministerstvo navýšilo rozpočty jejich resortů.
Za resort kultury nejednal člen kabinetu, ale ekonomický náměstek Schreier. A podařilo se mu vyjednat 440 milionů korun navíc.
Politická zodpovědnost
Zde se však dotýkáme toho nejpalčivějšího problému. Nejde totiž jen o to, zda byl porušován kompetenční zákon. Mnohem důležitější je otázka politické zodpovědnosti. Právě proto je třeba, aby byl v čele ministerstva člen vlády. Ta má důvěru poslanecké sněmovny, od níž odvíjí svoji moc, ekonomický náměstek však žádnou politickou zodpovědností nedisponuje.
Politická zodpovědnost je pro politika tím, co může velmi rychle ukončit jeho kariéru. Známe mnoho případů, kdy ministr přijal politickou odpovědnost za dění na resortu a musel se odporoučet. Současně je ale také tím, na čem každý politik nebo i politická strana staví svoji budoucnost.
Nový ministr kultury se minulý týden vyjádřil jasně: „Já jsem o tom dnes (v pátek) mluvil s panem Hamáčkem. Vím, že v některých těch věcech se tam postoupilo, ale vymínil jsem si, že v případě ministerstva kultury ta jednání neuzavíráme.“
Pokud chce ministr Zaorálek do budoucna uspět a získat voličskou podporu, musí se do jednání o rozpočtu zapojit. Bude-li chtít v budoucnu prodávat výsledky své práce, bude-li chtít navyšovat platy v oblasti umění (jak podle svých dosavadních prohlášení plánuje), musí mít za sebou vlastní výsledky. Jen těžko by v jakékoliv volební kampani uspěl s tvrzením, že situace v kultuře se zlepšila, protože ekonomický náměstek vyjednal téměř půlmiliardové navýšení rozpočtu.
I kdyby měl Zaorálek vyjednat jen několik symbolických milionů navíc, je to pro něj velmi důležité. Bude to totiž on, kdo se na vyjednávání podílel a kdo měl na rozpočet resortu vliv. Vyjednávání o rozpočtu se vrátí do normálu, kdy ministr ponese politickou zodpovědnost i za to, s kolika penězi bude resort hospodařit.
Ministryně financí Alena Schillerová včera prohlásila: „Nepředpokládá, že by byl schopen za tři dny (…), že by byl schopen se seznámit s rozpočtem tak, aby měl jasné a oprávněné požadavky.“ Je možná i vysoce pravděpodobné, že má ministryně pravdu a že se Zaorálek do konce srpna nestihne seznámit se všemi záludnostmi rozpočtu resortu kultury. Ale v politice hrají důležitou úlohu symboly. A právě jednání Zaorálka o rozpočtu je z hlediska symboliky velmi důležité. Ukazuje totiž, že i on má politickou zodpovědnost za resort ministerstva kultury.