Pražská fantasmagorie dekády: MHD „zdarma“

Tak jsme se dočkali, překvapen je málokdo. I do našeho hlavního města dorazila móda zavádění bezplatné městské hromadné dopravy. Zatím naštěstí figuruje pouze v představách některých politických stran. A nezbývá než doufat, že právě tam také zůstane. Ostatně nic jiného se ani očekávat nedá, jelikož v současných podmínkách, a ty podmínky v příštích několika desítkách let nepominou, je zavedení MHD „zdarma“ v Praze nemožné. Proč? Svůj pohled na věc popisuje v blogu pro web ČT24 Vít Čepický.

Základní premisa volebních ideologů stran, kteří s myšlenkou bezplatné veřejné dopravy v Praze vyrukovali, zní: Obyvatelé města budou mít tramvajenku zdarma, tudíž nechají doma automobil a přesedlají na metro, vlaky, tramvaje (autobusy, trolejbus, přívozy, lanovky…). V ulicích díky tomu poklesne individuální doprava a všichni se budeme mít lépe, tudíž zvýšené investice do městské hromadné dopravy se nám, byť jiným způsobem, vrátí.

Představme si tedy, že tyto plány vyjdou. Pomiňme oblíbený příklad Tallinnu, kde rozhodně vše nevyšlo tak skvěle, jak by si mnozí propagátoři myšlenky přáli a jak titíž s oblibou prezentují. Pomiňme i příklady malých českých provozů, které se k podobnému kroku odhodlaly, přestože se jedná o systémy s Prahou neporovnatelné, převážně provozující pouze pár autobusů „od supermarketu k nemocnici“. Zásadní problém by totiž v hlavním městě nastal, kdyby se skutečně větší množství řidičů aut do městské hromadné dopravy přesunulo.

Pražský kolaps

Kvůli pádu lávky v Troji a havarijnímu stavu hned několika pražských mostů v čele s Libeňským se v uplynulých letech dostal stav infrastruktury do středobodu zájmu nejen pražských obyvatel. A zcela po právu, jelikož to jsou opět nedostatky v infrastruktuře, které v plné nahotě vyjeví, jakým problémem by městská doprava zdarma mohla být.

Stěžejní dopravní složky pražské sítě MHD totiž mnohdy fungují na hraně kapacity a v současné době by po nucené absorpci dalších cestujících mohl celý systém zkolabovat. Čemuž by, bohužel, v nejbližších desítkách let nešlo předejít. Projděme si největší potenciální problémy dle jednotlivých složek pražské sítě MHD.

Metro

Pražské metro v současnosti sestává ze tří tras, které se setkávají v centru města v přestupním trojúhelníku. Z logiky věci je nejvytíženější v centrálním úseku všech tras a v přestupních bodech. Zde jezdí na hraně technických možností. Zjednodušeně řečeno již nelze poslat v dopravní špičce do tunelů více souprav, jelikož by to nezvládala kapacita tratí a zabezpečovacího zařízení.

Ještě jednodušeji: Vlaky by se vzájemně blokovaly, stály by v tunelech a jízdní doba by se prodloužila, tudíž by se více osob již přepravit nedalo. Situaci by vyřešila stavba nových tras metra, ovšem jak vidíme na příkladu plánování trasy D, toho se zřejmě hned tak nedočkáme.

Příměstská železnice

Význam příměstských vlaků v pražské dopravě stále vzrůstá, a dokonce táhne trend zvyšujícího se počtu přepravených osob na železnici obecně. Plánují se nové zastávky bližší zástavbě i klasické MHD, ovšem opět naráží na technologický strop. V nejzatíženějších úsecích, například směrem na Benešov, Beroun, Český Brod nebo Kralupy, již tratě nedokážou pojmout více vlaků, delší soupravy by se zase nevešly k nástupištím.

Problém je i v kapacitě centrálních železničních stanic. Řešení by obnášelo vynaložit enormní finanční prostředky, nemluvě o tom, jak nám zkapacitňování stávajících tratí jde od ruky. Příkladem za všechny budiž Buštěhradská dráha do Kladna, která je sice „per huba“ postavena hned několikrát, v reálu se po ní ale jezdí jak za císařpána.

Tramvaje

Opět se setkáváme s tím samým problémem. Tramvaje v centru již nelze v současném stavu dále posílit. Kolem křižovatek Karlovo náměstí, Lazarská či I. P. Pavlova jezdí tramvají tolik, že se ve špičce blokují navzájem, světelné křižovatky je nestíhají pouštět, a tak v případě jakékoliv menší nepravidelnosti do uzlů více tramvají přijíždí, než jich stíhá odjíždět. Případné delší soupravy by se nevešly do zastávek a blokovaly by se vzájemně na křižovatkách.

Částečným řešením je dostavět tratě v centru, zejména nezbytnou propojku přes Václavské náměstí v podélném směru, kterou léta letoucí naprosto nesmyslně a na úkor všech Pražanů s absurdními argumenty blokuje Praha 1. Ale i kdyby se konkrétně tuto spojnici podařilo obnovit, stále by se reagovalo spíše na současné problémy. Případný nárůst počtu cestujících a tramvajových vlaků by musely řešit další výrazné úpravy v centru města.

Není kapacita, nejsou stroje, nejsou lidi. A nic není „zadarmo“

To ale zdaleka není vše. I kdyby se nějakým neuvěřitelným způsobem podařilo vyřešit kapacitní problémy stávající infrastruktury, dostáváme se k dalším limitům. Vyšší počet cestujících by muselo odvézt více vagonů metra, vlaků, tramvají a autobusů. A všechny tyto nové vozy by se musely nakoupit. V současné době navíc existují značné problémy s provozuschopností stávajícího vozového parku tramvají a na obzoru je potřeba řešení obnovy vlaků metra.

Řešení všech nastolených problémů v nejbližších dvaceti letech považuji za fantasmagorii zmíněnou v titulku, která by se dala srovnat se zázrakem, který jsme v Praze zažili naposledy snad při výběru peněz na vyhořelé Národní divadlo.

Ale i kdyby se stal naprostý zázrak, tak chybí strojvůdci metra, vlaků, řidiči tramvají, autobusů, chybí dílenské kapacity i odborníci, kteří by se o další stroje starali, chybí dělníci v dopravě, údržbáři, přepravní kontroloři…

Jsou pak dvě možnosti, proč politické strany před volbami jízdné zdarma slibují. Buď samy ví, že zavedení městské dopravy zdarma v Praze nakonec pro „problémy“ nerealizují, a voličům tak trochu lžou. To je zavrženíhodné. Nebo kolem sebe či ve svém jádru nemají nikoho, kdo by se pozastavil a vysvětlil všem kolem, o jaký nesmysl se jedná. Obě možnosti mi přijdou jako naprosto děsivé.

A jeden dodatek našim milým stavitelům vzdušných tramvají: Nebylo by to zadarmo. Jízdné by nebylo za 0 korun. Jen bychom to zaplatili jinak a jinde s tím, že by se kvalita nabízené služby zhoršila.

Inu, volby (opět) za dveřmi.

P.S.: Zájemcům o hlubší ponor do problematiky a volebním manažerům politických stran prosazujících MHD zdarma doporučuji vynikající bakalářskou práci Sebastiána Čarka na uvedené téma s názvem „Politika zavádění bezplatné veřejné dopravy pro cestující vybraných evropských municipalit a států v prvních dekádách 21. století“.

Profil

Vít Čepický

Od dopravy přes žurnalistiku zpět k dopravě.
K novinařině se dostal skrze své dvě veliké záliby: Pasivní sledování hokeje a problematiku veřejné dopravy, zpočátku zejména trolejbusové a zejména ústecké. Nejprve psal v Ústí nad Labem o dopravě do již zaniklého týdeníku, mezi lety 2011 a 2016 pak působil v České televizi na pozici redaktora webu ctsport.cz. Zájem o veřejnou dopravu ho však neopustil a postupně sílil, až jej před dvěma lety donutil vyměnit kancelář na Kavčích horách za poněkud menší, avšak pojízdnou. Nyní řídí tramvaj po pražských kolejích a čas od času se vrátí ke klávesnici.