Covid-19 ovlivňuje dění ve světě i způsob života už dva roky. Reagovali na něj i dramatici a scenáristé, byť ne možná tolik, jak by se dalo očekávat. Život za pandemie se promítl i do některých tuzemských divadelních novinek a už dříve se stal součástí filmových příběhů, zejména zahraničních.
Pandemii berou vážně na divadle a s humorem v seriálech, český film se drží stranou
Podle ředitele brněnského Národního divadla Martina Glasera se koronavirová pandemie v dramatické tvorbě sice objevuje, ale velmi pomalu. „Divadlo není médium, které by mělo z principu reagovat okamžitě. Sice se vyskytly nějaké pokusy pandemii zachytit, ale myslím, že autorům schází odstup,“ vysvětluje.
Do premiér brněnského Národního vybral ale v návaznosti na pandemii třeba hru Václava Havla Ztížená možnost soustředění. „Při zkoušení zjišťujeme, že je ta více než padesát let stará hra neuvěřitelně aktuální v tom, jak se rozpadá žebříček hodnot, jak se mění identita člověka. To vše je hrou tematizováno, a navíc nesmírně vtipně,“ říká.
Pandemická situace se stala výchozím bodem například pro taneční novinku As Long as We Dance v pražském Studiu Hrdinů. Polská konceptuální choreografka Renata Piotrowska-Auffret pracuje s tezí, že pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“ – mění naše návyky a uzurpuje si naši pozornost.
„Díváme se na to, co znamená tanec. Nejen co znamená pro nás osobně, v našich intimních příbězích a výpovědích, ale také nás zajímá, co tanec znamená politicky a sociálně. O jaký nástroj se jedná. Zda jde kupříkladu o nějaký nástroj změny nebo proměny. Nebo nástroj, jak projít pandemií,“ vysvětluje. Její inscenace má být vzporem především žen – matek, které se ocitly v době covidu ve složité situaci.
Seriálová reflexe ano, na filmovou se čeká
Respirátory a restrikce se prakticky od začátku objevují i ve fiktivním filmových příbězích. V Česku téma zachytily spíše televizní a internetové projekty. Česká televize hned na jaře 2020 uvedla šestidílnou komedii Láska v čase korony. Herci z ostravského Divadla Mír zase natočili satirický seriál sKORO NA mizině. Humorná reflexe toho, do jaké situace se dostala kultura, zaznamenala na YouTube nebývalý divácký úspěch.
Celovečerní filmy české produkce však pandemii zatím nereflektují. V tuzemsku vznikají totiž nejčastěji historické a retro snímky. Covidové téma se nehodí ani do rodinných komedií. Navíc mnohé filmy jsou vázány na grantová řízení, která trvají i roky. V zahraničí je celý proces rychlejší.
„Už vznikly celovečerní filmy, které se třeba celé, od napsání scénáře až po uvedení na streamovacích platformách, stihly udělat během pandemie. Třeba romantická krimikomedie Lockdown, kde covid opravdu hraje roli – město Londýn je zavřené. Nebo pokračování Borata, kde komik Sacha Baron Cohen je pacient nula. Či nový projekt Stevena Soderbergha Kimi, který se odehrává během pandemie v Seattlu,“ vyjmenovává filmový publicista Vojtěch Rynda.
Český film reflektující dobu pandemie se zatím nechystá. Domácí tvůrci ale spolupracovali na koprodukčním snímku Smolný pich aneb pitomý porno rumunského režiséra Radua Judeho. „Vznikl velmi rychle během pandemie a s ní se tam také počítá. Hlavní hrdinka běhá po Bukurešti s rouškou. I díky tomu film získal Zlatého medvěda na Berlinale,“ domnívá se Rynda. Film, kde si jednu z rolí zahrála i česká herečka Petra Nesvačilová, promítl loni v létě rovněž festival v Karlových Varech a následně uvedla tuzemská kina.