Milan Kundera, jehož domovem je už několik desetiletí Francie a francouzsky také píše, dlouho nepovoloval, aby se jeho romány překládaly do rodného jazyka. Naposledy si tak tuzemští čtenáři mohli přečíst v roce 1993 Nesmrtelnost. Nyní se svolením slavného spisovatele vychází v češtině jeho poslední román. Slavnost bezvýznamnosti se do knihkupectví dostala 2. září.
Nesmrtelnost byla posledním dílem, které dnes jednadevadesátiletý literát psal česky, přesto nejprve vyšlo ve francouzském překladu (ovšem ne Kunderově). Od té doby napsal Kundera ještě další čtyři tituly, všechny už rovnou francouzsky. K českým čtenářům se nyní dostává poslední z nich. Historie se stala kýčem, protože ji tvoří vítězové válek a voleb, prohlašuje Kundera mimo jiné v příběhu, v němž se prolínají životy postav ze současné Paříže s historkami o Stalinovi.
Co nejblíž k originalitě jazyka
Útlý román Slavnost bezvýznamnosti je ve Francii k dostání od roku 2013. Do češtiny ho přeložila Anna Kareninová, kterou si vybral sám Kundera.
Kareninová v poznámce napsala, že při překladu do češtiny neustále myslí na to, jak by to spisovatel napsal česky. Řídí se prý také Kunderovou esejí Překlad jedné věty, v němž uvedl, že překlad je krásný, když je věrný. Spisovatel nechtěl vydávání svých děl v češtině povolit, protože měl prý špatné zkušenosti s neoficiálními překladatelskými pokusy. V češtině sice vyšlo v posledních letech také několik svazků Kunderových esejů. Ty ale revidoval a přeložil sám.
K české Slavnosti bezvýznamnosti vypracovala Kareninová postupně deset verzí, aby „došla co nejblíž k originalitě jeho jazyka, co nejdál od uhlazeného překladatelského artefaktu“. Milan Kundera dostal překlad do ruky v lednu letošního roku. „Díky jeho paní Věře jsem během téměř dvouměsíční dennodenní korespondence s ní měla vzácnou možnost podobu překladu zpřesňovat,“ prozradila v poznámce Kareninová.
V Brně uvedou Kunderovu hru a převezmou jeho archiv
České vydání Slavnosti bezvýznamnosti je za poměrně krátkou dobu několikátým Kunderovým projevem vstřícnosti vůči české kultuře. Především vůči rodnému Brnu.
Tamnímu národnímu divadlu se podařilo spisovatele a také dramatika přesvědčit, aby dal svolení k nastudování své vůbec první divadelní hry Majitelé klíčů. Naposledy se hrála na českých jevištích v šedesátých letech, brněnská scéna chystá její premiéru na říjen.
Na podzim se také z Kunderova pařížského bytu převeze do Brna jeho archiv. Moravské zemské knihovně se totiž rozhodl věnovat sbírku různých vydání svých knih a také archiv článků a dalších dokumentů.
„Právě vydaná Slavnost bezvýznamnosti je mimořádným textem – jednak ukazuje, že Kunderovo uvažování neztratilo nic na své brilantnosti, tedy na schopnosti kritického vhledu i ironie, která míří přes postavy románů přímo na nás, a jednak dokládá, jak mimořádně náročné je v jeho případě umění překladu,“ uvedl k novému titulu ředitel knihovny Tomáš Kubíček.
O Kunderovi, který se osobně veřejnosti i médií straní, se ovšem v uplynulých měsících mluvilo i v souvislosti s jeho životopisem. Rozdílné reakce na české intelektuální scéně vzbudila nedávno vydaná Kunderova biografie od spisovatele Jana Nováka. Vyšla bez razítka protagonisty, který se snaží mít pod kontrolou nejen překlady svých děl, ale i svůj příběh.
