Recenze: Ohromující akce a příliš opatrný konec. Vzestup Skywalkera uzavírá ságu Star Wars

Série z „předaleké galaxie“ dospěla ke svému (prozatímnímu) konci. Režisér J. J. Abrams, jenž se vrací do velitelské pozice, musí zápolit s tíhou přes čtyři dekády budované mytologie i se zástupy natěšených, obezřetných a rozzuřených fanoušků.

Není vteřina nových dílů Star Wars, kterou by fanouškovské publikum nepodrobilo důkladné analýze. Není zpráva nebo teorie, kterou by nečetli. Rekapitulace událostí z posledních let je pro ně zbytečná. Jejich zástupci tedy mohou následující dva odstavce s klidným svědomím přejít.

Mír v době internetových válek?

V roce 2012, když studio Disney odkoupilo značku Star Wars, zbyly z takzvané „prequelové trilogie“ George Lucase (1999 až 2005) jen výsměšná videa na internetu. Plány na natočení nových dílů přivedly do studia režiséra a producenta J. J. Abramse. Reakce na jeho příspěvek, sedmou epizodu Síla se probouzí (2015), naznačovaly, jakým směrem se bude přijetí nových filmů ubírat. Hodnotit a kritizovat se bude to, čím snímky nejsou, místo toho, aby se řešilo, co nového do série vnáší.

Následující díl Poslední z Jediů (2017) režírovaný Rianem Johnsonem poté část fanoušků Star Wars rozběsnil natolik, že se celá událost stala mementem Hollywoodu v internetové době. Producenti i konzumenti se shodli jedině na tom, že jedni pro druhé představují velké ohrožení. Po nevyrovnané, ale jedinečné osmé epizodě se vrací Abrams, aby alespoň některým zanechal na novou trilogii dobré vzpomínky.

Abrams má pověst vynikajícího byznysmena a zručného realizátora. Profiluje se jako vizionářské dítě Stevena Spielberga, které čerpá energii z nostalgie a nových technologií. Zdůrazňuje přitom svůj televizně-seriálový původ. S devátou epizodou mu byl svěřen nezvyklý úkol napravit „průšvih“ Posledního z Jediů. Předtím, než se studio rozhodne, kam svou značku nasměrovat dál, její dočasné finále musí vzbuzovat přinejmenším pocit důstojnosti.

Jak tuto situaci Abrams řeší? První minuty Vzestupu Skywalkera okamžitě napoví a buďte si jisti, že po dobu přibližně tří čtvrtin stopáže režisérova síla neochabne. O premiérových Hvězdných válkách (1977) se mluví jako o filmu, který dal sci-fi filmům rychlost (a prequelové filmy se jí zase vzdaly), ale nikdy se jí vyprávění nevyznačovalo tolik jako ve Vzestupu Skywalkera.

Dvě hodiny zběsilosti

Abrams jako mávnutím světelného meče zavrhne relativní celistvost Posledního z Jediů, v kterém většinu postav motivovalo jen a pouze holé přežití. Místo toho svůj film pojímá jako soubor navazujících epizod. Střídají se nejen planety rozličných podob, ale i skupinky postav a jejich cíle.

Ačkoli je tento formát základem Star Wars a k vidění je například i v současném seriálu z předaleké galaxie Mandalorian (2019), Abrams ho dovádí na hranu možného. Jistým miniaturním modelem nového dílu by mohla být scéna ze začátku filmu, v které pilot Poe Dameron (Oscar Isaac) udělá v krátké době několik skoků hyperprostorem a vždy skončí v jiném koutu galaxie.

Star Wars: Vzestup Skywalkera
Zdroj: Falcon

Prostředí se někdy mění tak rychle, že jsou postavy nuceny odejít dřív, než se vůbec dokážou zorientovat. Vzestup Skywalkera několikrát opakuje dějový vzorec – přílet hrdinů, infiltrace, dosažení cíle a útěk. V krátkých pauzách se potom dozvídáme, kam jejich další kroky povedou.

Režisérovi se přitom daří sekvence variovat. S ohledem na prostředí tak například jednotlivé postavy nabývají různé důležitosti. Někdy je potřeba Poeovy výmluvnosti, někdy síly Rey (Daisy Ridleyová) a někdy jsou klíčové překladatelské schopnosti droida C-3PO (Anthony Daniels). Mění se ale i míra závažnosti. Zejména Rey těžko nese úmrtí několika figur, které byly pro nové i staré díly série určující.

Abramsův epizodický styl se ale stejně nejlépe prezentuje na rozmanitosti akčních scén. Ohromující tempo Vzestupu Skywalkera je dáno právě stálými úprky a záchranami na poslední chvíli. Podobu mají překotného skákání nadsvětelnou rychlostí, honičky kluzáků připomínající sérii Šíleného Maxe nebo plížení se městem plným nepřátelských vojáků. Není pochyb, že se jedná o nejrychlejší a nejpřekotnějšími zvraty přeplněnou část z devíti.

Tváří v tvář starým problémům

Přeci jen je ale Vzestup Skywalkera spolehlivé, nerušivé a bezpečné dílo. Toho se Abrams drží i v závěrečné čtvrtině, která ovšem vykazuje problémy v předchozí stopáži neviděné. První komplikací je, že Abrams ve snaze dovysvětlit jisté nejasnosti svého vyprávění výrazně zvolňuje tempo – nešťastným způsobem se o to pokouší zrovna ve chvíli, kdy na pozadí zuří boj o osud celé galaxie.

Častým a nekoncepčním střídáním mezi pohledy postav poté dochází k takovým problémům s rytmem, až se tato část stane zdaleka nejnudnější sekvencí ve filmu. V této situaci, kdy Vzestup Skywalkera nechtěně obnažuje své poklesky, začínají ze snímku vyčnívat i mnohá klišé, otřesně znějící monology a zápletky převzaté z jiných dílů série. A jakkoli jsou poslední minuty jímavé a logicky zakončují předchozí dění, pro mnohé budou opět symbolem tvůrčí nemohoucnosti, která se příliš ohlíží zpět.

Vzhledem k tomu, jak nevybíravě vyhrocené byly diskuse kolem Star Wars od premiéry Posledního z Jediů, je smířlivá podoba Vzestupu Skywalkera skoro až zklamáním. Abramsův film ztěžka vzbudí tolik zájmu, jako když se v Síla se probouzí dal do proklamovaného napravování pověsti série nebo když poté příspěvek Riana Johnsona rozvířil tolik kontroverzí. Nejvíce pozornosti a díků by mu mělo patřit za to, že Star Wars zase jednou přiblížil vyčerpávající rychlosti a akčnosti aktuální doby.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...