Dnes patří Vladimir Putin mezi nejvýraznější figury světového dění. Jak vypadaly počátky éry současného ruského prezidenta, ukazuje nový film nazvaný Svědkové Putinovi, který právě vstupuje do českých kin. Režisér Vitalij Manskij se před dvaceti lety dostal do nitra kremelské politiky, když ještě natáčel pro ruskou televizi. Snímek se stal vítězem dokumentární sekce na letošním festivalu v Karlových Varech.
Na samém konci roku 1999 tehdejší ruský prezident Boris Jelcin šest měsíců před vypršením svého funkčního období zcela nečekaně abdikuje a řízením státu pověřuje poměrně neznámého premiéra Vladimira Putina. Těmito osudovými momenty dokumentární pohled do zákulisí začíná.
Putin následně o tři měsíce později vyhrává prezidentské volby. „On se přetvařoval jako liberální demokrat. Uvědomoval si, že to je jeho klíč k moci. Jakmile moc získal a pevně ji uchopil do svých rukou, tuto masku odhodil,“ říká režisér, který přináší svědectví o Putinově cestě vzhůru.
Na ruskou premiéru film stále čeká
Vitalij Manskij, který dnes žije v Lotyšsku, byl posledním filmařem, který se k Putinovi dostal tak blízko. „Manskij v té době byl ředitelem ruské televize, měl důvěru Kremlu, a proto si ho Kreml pustil do svých paláců,“ říká koproducent filmu a dokumentarista Filip Remunda.
Z oficiálního dokumentaristy dění v nejvyšších patrech politiky se však stal jeden z kritiků režimu. K 18 let starým záběrům nyní režisér připojil vlastní komentáře i další souvislosti. Například to, že většina z tehdejších Putinových podporovatelů přešla dříve či později do opozice. Z nejbližších zůstal jen předseda vlády Dmitrij Medvěděv.
Na mezinárodní přehlídce v Karlových Varech letos film Svědkové Putinovi získal cenu pro nejlepší dokument. Snímek se promítal také v Kanadě nebo ve Velké Británii, na ruskou premiéru však zatím čeká.
„Po premiéře filmu v Karlových Varech Putin podepsal zákon, který uzavřel poslední skulinu, kterou se mohl nezávislý film dostat k ruskému divákovi. Podepsal zákon o kontrole festivalové činnosti,“ upozorňuje Vitalij Manskij.
„Pro České centrum Moskva to znamená, že od listopadu nelze organizovat projekci českých filmů bez povolení distribuce v Ruské federaci,“ říká k tomu ředitelka Českého centra Hana Skládalová. České centrum v Moskvě i zastupující úřady evropských zemí poslaly v září ruskému ministerstvu kultury i zahraničí nesouhlasný dopis, který však zůstal bez odpovědi.
Jméno Vitalije Manského není českému festivalovému publiku neznámé. Před třemi lety získala ocenění na festivalu Ji.hlava jeho sonda za potěmkinovskou fasádu KLDR V paprscích slunce.
V roce 2013 Karlovy Vary ocenily jeho dokument Roura, v němž sledoval příběhy lidí žijících podél transsibiřského plynovodu. Oba tituly vznikly v koprodukci České televize, stejně jako ten poslední, který právě vstoupil do českých kin.
