Fasádu olomouckého Muzea umění ozdobilo nejnovější dílo Davida Černého, socha Lupiče v nadživotní velikosti. V batohu už má ukradený lup, ale ve výšce osmi metrů se zasekl na římse, po které se neustále pohybuje. Lupič je také technický unikát, autor sochu vymodeloval ve 3D, následně ji robot vybrousil do trojrozměrného tvaru.
Lupič Davida Černého se snaží vykrást muzeum. Socha ručkuje po stěně
Lupič má v batůžku ukradenou plastiku Karla Nepraše, se kterou utíká z muzea, když se něco zadrhne. Pachatel ručkuje po římse budovy osm metrů nad zemí tam a zpátky, nadává, ale nemůže se dostat dolů.
„Je to pohled na to, jestli se umění krade, jestli má nějakou cenu. Tohle je moment, kdy ten lupič zůstane viset na stěně. Sice má lup v báglu, ale prostě se zasekne,“ popisuje David Černý.
Socha je zároveň pro Černého technologickou premiérou. Autor jej chtěl původně modelovat v hlíně, ale nakonec sochu vymodeloval ve 3D prostoru a následně ji velký robot vyfrézoval do trojrozměrného tvaru.
„Ta socha sice vypadá, že je z bronzu, ale při dvou a půl metrech by vážila 250 kilo, takže by tu římsu nejspíš urvala. Nakonec je z patinovaného laminátu. Těžká je nějakých 23 kilogramů,“ uvedl Černý.
Lupič bude také mluvit
Socha je výjimečná také technicky. Lupič po římse ručkuje díky dvěma speciálním motorům, které pohánějí ruce. Lidé procházející kolem muzea ho tak mohou spatřit pokaždé na jiném místě. Vzdálenost, kterou socha ujede, je zhruba 60 metrů v jednom cyklu. Kvůli rozpohybování díla bylo potřeba jej vybavit také speciálním softwarem.
Socha Lupiče od Davida Černého
„Samotné rozpohybování je otázkou dlouhodobých zkušeností z průmyslové automatizace a řízení technologických procesů. Z našeho pohledu to není nic výjimečného. Jsou tam dva řídicí pohony, které pohybují jednou a druhou rukou. Svou funkcí v podstatě simulují ručkování po římse,“ uvedl Aleš Bitter, který software uváděl do provozu.
Lupič šplhající nad hlavami chodců ale bude také mluvit. „Myšlenka se zvukovým doprovodem vznikla proto, že socha je umístěna na budově nahoře, takže musí upozornit sama na sebe. Když někdo půjde okolo, tak aby se na ni podíval,“ řekl Martin Kosnar, jehož úkolem bylo technicky zajistit pohyb sochy. Cenu díla vedení muzea neuvedlo.
Plastiky Davida Černého provokují: růžový tank nebo Entropa
Nápad na vytvoření speciálního díla pro Muzeum umění přišel zhruba před deseti lety, kdy muzeum získalo do svých sbírek Černého plastiky Adam a Eva. Kromě sochy Lupiče a plastik Adam a Eva se Muzeum umění Olomouc může pochlubit ještě dílem Zátopkovy nohy, které David Černý vytvořil pro olympiádu v Riu de Janiero a muzeu nyní tři páry zapůjčil. Budou viset ze stropu v chodbě do Café 87 v prvním patře Muzea moderního umění.
David Černý se proslavil především jako tvůrce provokativních plastik. Pozornost vzbudil už jeho trabant na nohách z roku 1990. O rok později Černý natřel růžovou barvou tank, což tehdy vyvolalo pobouření. Mezi další známá díla patří sochy miminek umístěných na Žižkovském vysílači nebo Viselec zpodobňující Sigmunda Freuda. Evropskou pozornost získal svým dílem Entropa v době českého předsednictví EU.