Recenze: Brava Lombardi! Butterfly vyletěl ještě výš díky famózní Italce

Pražské Národní divadlo uvedlo nové nastudování oblíbené opery Giacoma Pucciniho Madama Butterfly. Povedená a dobře obsazená inscenace Jiřího Heřmana si kvůli nemoci obou představitelek japonské dívky přezdívané Motýlek musela na svou premiéru počkat. Zachránila ji italská sopranistka Donata D'Annuzio Lombardi, která se svým výkonem zasloužila o jeden z nejkrásnějších večerů sezony.

Původně bylo první provedení nového nastudování Madama Butterfly ohlášeno na čtvrtek 4. února. Jenže obě představitelky titulní role, Maria Kobielska i Christina Vasileva, se roznemohly, představení tak bylo zrušeno a premiéra posunuta. Záhy Národní divadlo oznámilo, že Cio-Cio-San nebude napoprvé zpívat ani jedna z původně obsazených pěvkyň, ale oceňovaná italská sopranistka Donata D'Annuzio Lombardi, k jejíž doméně patří právě Puccini. 

Neodolatelně přitažlivý záskok

Jejího Motýlka nelze popsat jinak než jako famózního. Během představení se rozezpívala k výkonu, který se na českých operních jevištích slyší ojediněle. Pucciniho melodie z hrdla italské sopranistky plynou zcela přirozeně, bez námahy, naprosto čistě a procítěně. Každý v sále se musel obdivovat nádheře jejího hlasu, která nejvíce vynikla v krásně jemných pianissimech v nejvyšších polohách. Z proslulé árie Un bel di vedremo mrazilo.

Lombardi má Cio-Cio-San naprosto zažitou. Vzhledem k jejímu hereckému a tanečnímu nadání téměř nebylo poznat, že času na nacvičení inscenace měla pramálo. Její Butterfly je dětsky hravá a tragická zároveň, z role nevypadne ani na vteřinu. Přítomnost Lombardi na pódiu působí na pozornost diváků jako magnet na kovové předměty – neodolatelnou přitažlivostí. Velkolepý záskok!

Madama Butterfly (Národní divadlo Praha)
Zdroj: Národní divadlo Praha/Patrik Borecký

Podařené bylo i obsazení dalších postav. Bezchybně zpíval italský tenorista Luciano Mastro coby F. B. Pinkerton, především duet s Butterfly v závěru prvního dějství byl nádherný. Jeho pojetí mentality amerického důstojníka, který se pro svou potěchu zmocní patnáctileté gejši, způsobí jí graviditu a zmizí za oceánem, bylo plastické a uvěřitelné. Je těžké být slizký a zároveň zamilovaný a okouzlený. Tenor, též původem z Itálie, obě polohy skloubit dokázal.

Suverénně si počínal také Svatopluk Sem jako americký konzul Sharpless, který publikum potěšil krásně sytým barytonem. Dobře zazpívaná byla také Suzuki Štěpánky Pulčákové i Pinkertonova americká manželka Kate v podání Lenky Pavlovičové. Naopak Josef Moravec v roli dohazovače Gora zklamal, nebyl moc slyšet, což kompenzoval přehráváním.

Sólistům se zpívalo dobře i proto, že se mohli spolehnout na znamenitě hrající orchestr pod vedením Martina Leginuse. Ve Stání opeře Pucciniho umějí, hudba se krásně nesla, byla detailně propracovaná, dynamická a správně z ní sálal japonský kolorit.

Donata D'Annunzio Lombardi
Zdroj: Národní divadlo Praha/Patrik Borecký

Butterfly je posluchačsky velice vděčný kus, nepříliš náročný, což však pro orchestr tak úplně neplatí – nutná je naprostá čistota, postřehnutelné je každé zaváhání jak v průzračných harmoniích jímavých árií, tak v japonských pentatonických sekvencích. To, že se jich muzikanti nedopustili, je třeba ocenit.

Méně upjaté dámy především v neformálních vyšších patrech Státní opery tak vroucně tiskly své ušlechtilé hlavy na statná ramena svých dojatých partnerů, obecenstvo se zalíbením vychutnávalo Pucciniho muziku. Naštěstí je z módu nemyšlení vytrhla chytrá inscenace uznávaného operního režiséra a uměleckého šéfa Národního divadla Brno Jiřího Heřmana.

Tragédie pohledem dospělého syna

Režisérovi se podařilo vytvořit skvěle nasvícenou a atraktivní scénu s několika plány, které vytváří efektní jevištní obrazy. Velice emotivně působí proměna a stmívání na konci druhého jednání, celé třetí dějství je pak strhující podívanou, včetně závěrečného mořského příboje.

V novém pojetí se budu snažit inscenovat dílo z pohledu dospělého syna Butterfly a Pinkertona, který se dozvídá pravdu o svém původu. Nebude to tedy dvouletý klučina, co se vrhá do náruče své matky, ale dospělý syn toužící poznat pravdu o své rodině. Z tohoto pohledu se pro mě opera stala velkou rodinnou tragédií.
Jiří Heřman
operní režisér

Na pódiu se zpočátku pohybuje příliš mnoho postav, divák neví, na koho se má soustředit, a je zmaten. Brzy ale režisérův záměr pochopí. Heřman nechá celým dějem opery procházet dospělého syna Madama Butterfly a Pinkertona, který pozoruje životní osud své matky a dozvídá se tak pravdu o svém původu.

Heřman dokázal v díle objevit nový rozměr, aniž by jej znásilnil touhou být za každou cenu moderní. Dobrých nápadů je v představení více, zábavný je sluha jménem Paprsek vycházejícího slunce ztvárněný mimem,  promítání japonských haiku a řada dalších detailů. Některé drobnosti by se daly představení vytknout, námořnická píseň zařazená před začátkem opery je vyloženě trapná, nepochopitelný je reprodukovaný zpěv ptáků pouštěný do Pucciniho hudby, jako by snad potřebovala vylepšit.

Reportáž: Madama Butterfly v Národním (zdroj: ČT24)

Pucciniho Butterfly je dílem, jehož provedení je závislé na obsazení titulní role. Heřmanova inscenace má potenciál stát se jedním z nejnavštěvovanějších a nejoblíbenějších představení Národního divadla. Rozhodující bude, nakolik se Maria Kobielska a Christina Vasileva přiblíží pěveckým kvalitám Donaty D'Annuzio Lombardi.