Kde skončí mezikontinentální výhrůžky o zavedení cel a doutnající obchodní válka? Jaký efekt bude mít na evropskou a českou ekonomiku, pokud USA skutečně uvalí dvacetiprocentní cla na evropské automobily? Nad tím se zamýšleli ekonomové v nedělních Otázkách Václava Moravce.
Katastrofické dopady, nová světová krize. I to může být podle ekonomů, pozvaných do nedělních Otázek Václava Moravce, důsledek současného boje mezi USA a dalšími zeměmi o cla na dovoz nejrůznějších komodit.
„Myslím, že ještě nejsme ve stavu, kdy by někdo vážně chtěl rozbít systém světového obchodu tak, jak fungoval doteď. Ty kroky, které se dějí, ale mají vlastní dynamiku a hrozí, že bude následovat něco, co nebudeme umět zastavit. Obchodní válka je v počátku, ale už i tak může být nebezpečná,“ vyslovil názor Ondřej Schneider z institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.
S tím souhlasí i ekonom Tomáš Sedláček z Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze. „Dopady mohou být katastrofické,“ konstatoval. „Co je pro mě dost strašidelné, je to, s jakou konzistencí se Trump rozkmotrovává se svými tradičními spojenci, jako je Evropská unie, G7 nebo Kanada, spojenci, kteří za USA vedli války a zastávali se společného směřování. A spíš je přátelský vůči totalitním zemím, jako je Severní Korea, Čína nebo Rusko,“ řekl ekonom Sedláček.
- EU je nyní se Spojenými státy v obchodním sporu, protože Washington zavedl cla na dovoz oceli ve výši 25 procent a na dovoz hliníku ve výši deseti procent.
- Protože se záležitost nepodařilo vyřešit, začala EU uplatňovat clo 25 procent na dovoz některého zboží z USA. Terčem nových cel jsou výrobky z oceli a hliníku, zemědělské produkty a různé další zboží, mimo jiné motocykly, džíny nebo whisky.
„Třeba celý summit G7 byl z jeho strany tlačen, aby se Rusko znovu přizvalo, což nemá jakékoliv odůvodnění, což nemá vůbec žádný smysl. To stejné s Kimem, o žádném západním vůdci neřekl taková lichotivá slova, jako jsme slyšeli o totalitním vůdci Severní Koreje. Ty naopak spíš uráží a kamarádí se naopak se zeměmi, které byly prezentovány vždy spíš jako nepřátelé,“ dodal Sedláček.
A podle státního tajemníka pro evropské záležitosti, ekonoma Aleše Chmelaře (ČSSD), je Evropská unie v situaci, kdy nemůže ustoupit. „V tuto fázi nemůžeme ustupovat, to bychom ukázali, že nejsme seriózní partner,“ řekl Chmelař. A doufá, že cla na automobilky zůstanou pouze výhrůžkou.
„To by velice silně dopadlo i na českou ekonomiku, ať už přímo, nebo nepřímo, prostřednictvím naší účasti v dodavatelských řetězcích německých firem, tam už by opravdu šlo o naši ekonomiku a týkalo by se to pravděpodobně tisíců pracovních míst, “dodal Chmelař.
Podle ekonoma Schneidera ale EU dělá chybu, že uplatňuje taktiku „oko za oko“. „To, co Evropa nyní navrhuje, je automatický postup v eskalaci, když oni nám pohrozí, my jim pohrozíme. To je ale nebezpečné. Američané dělají nepřátele ze svých potenciálních partnerů a my bychom neměli naskakovat na stejnou notu. Myslím, že by se Evropa měla snažit o empatičtější přístup,“ tvrdí.
Taktika velkého hocha s velkým klackem
„Američané zvolili vyjednávací strategii stylem velkého hocha, který má velký klacek a který se snaží uspořádat poměry podle svých představ a dělají to nešťastným způsobem,“ použil přirovnání Schneider.
„My bychom neměli zapomínat, že tady jsou země, které nastavená pravidla zneužívají, hlavním příkladem je Čína. Všichni to víme, předchozí administrativa se snažila vyjednávat, ale Číňané to ignorovali. Teď přišel jiný styl vyjednávání, který je nebezpečný, nepříjemný, ale který možná, vzhledem k tomu, že USA je doposud největší ekonomikou na světě, povede k jiným výsledkům,“ připustil Schneider.
„Jde o to, jestli se spory budou řešit diplomaticky, pomalu a nudně, anebo že přijde Donald Trump, který řekne a tak to bude. Myslím, že proto zasedá třeba G7, abychom se ujišťovali, že vztahy fungují. Je to něco jako v rodině,“ oponoval Sedláček.
„Myslím, že by bylo dobré chvíli čekat a jednat možná měkčeji, protože v mnoha věcech Amerika drží delší stranu lana,“ dodal.
„Velkou chybou USA je, že si dělá z přátel nepřátele. Spory mezi EU a USA jsou směšné a je neuvěřitelné, že vůbec k té eskalaci dochází. Dělat si nepřátele z Velké Británie, Německa a Francie nedává žádný smysl, strategie je zvláštní a v místnosti musí být někdo dospělý, kdo udrží chladnou hlavu, a to by měla být Evropa,“ dodal Schneider.
S tím ale nesouhlasí státní tajemník pro evropské záležitosti Chmelař. „Když se podíváte na kroky prezidenta Trumpa předtím, než byl prezident, tak to byly vždy kroky velice podobné. Vhodím nějakou rukavici, udělám dva kroky vpřed a pak budu čekat na reakce, než možná o jeden couvnu. Ukazovalo se to při celé řadě vyjednávání jeho jako obchodníka, že pouze tvrdší přístup vedl k nějakým konkrétním výsledkům. Kdybychom ustoupili, vyčkávali nebo ukázali nějakou nejasnou zprávu ze strany EU, tak je to pozvánka k dalším krokům a velké slabosti EU,“ hájí současné kroky EU Chmelař s tím, že současný postoj EU je spíše symbolický a týká se jen zhruba poloviny objemu, na který aplikovaly cla USA.
Nová krize? Situace připomíná rok 2007, ale vztahy jsou horší
A Chmelař vyslovil přesvědčení, že současné tahanice nepovedou k nové ekonomické krizi. Naopak by podle jeho slov mohla současná situace přispět k tomu, aby se ekonomická bublina nepřefoukla a nesplaskla. Schneider to ale vidí dramatičtěji.
„Kdyby skutečně mělo dojít k obchodní válce, tedy zavedení cel na dovoz automobilů a přerušení obchodu mezi Amerikou a Evropou, tak by samozřejmě došlo k recesi, která by byla hlubší a strukturálně hůře řešitelná než ta, která přišla v roce 2009, která měla finanční pozadí. V případě, kdyby došlo k omezení obchodu, tam se mění skutečné toky a tam centrální banka nepomůže. To by bylo vážné a byla by to ekonomické recese, žádné zpomalení,“ je názoru Schneider.
Podle Sedláčka je současná situace v ekonomice podobná roku 2007. „Kapitálové trhy v Americe jsou utržené ze řetězu a ztrácí se někde v nedohlednu. Co je nebezpečnější než v roce 2007 a 2008, že schopnost řešit věci pospolu je mnohem nižší. Co by mohlo paradoxně dopadnout dobře, že by ostřejší strategie mohla vést k úplnému odstranění cel,“ uvedl Sedláček.
V případě, že by skutečně USA zavedly dvacetiprocentní cla na evropské automobilky, podle Chmelaře by se to dotklo zhruba 25 tisíc pracovních míst. „To neznamená, že bychom o ně přišli, může jen dojít k přeorientaci. Dopad by nebyl takový. To, kde se pohybujeme, jsou jednotky tisíc pracovních míst,“ řekl státní tajemník Chmelař.
„Kdyby skutečně došlo k zavedení cel, dojde k přizpůsobení celého trhu s automobily, firmy musí rozhodnout, co s tou uvolněnou kapacitou budou dělat. Když se najednou sníží nějaký trh o desítky procent, musí se tomu firma přizpůsobit,“ nesouhlasil Schneider.
