Školní psychologové sami potřebují odborníka. Po návratu dětí do lavic zažívají nebývalý nápor

Mnozí školní psychologové sami začali vyhledávat pomoc odborníků. Pomáhají jim zvládnout pracovní vytížení, ale také radí s konkrétními případy. Vyplývá to z výpovědí školních psychologů, které Česká televize oslovila. Ti se totiž po návratu dětí do lavic potýkají s několikanásobným množstvím problémů oproti době před pandemií. Mění se také charakter potíží, se kterými děti přicházejí.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: Miroslav Chaloupka

„První dva, tři týdny jsem šla po chodbě, podívala se na dítě a dítě se se mnou dalo do řeči – a to jsem na škole teprve druhý rok, takže na sebe děti nemám navázané,“ diví se psycholožka Zuzana Knesplová ze ZŠ Mladá Boleslav. „Počítala jsem, že až se vrátíme do školy, práce bude jiná. Situace mě ale zaskočila – dojít si na záchod byl v uvozovkách problém,“ dodává.

Nápor podle několika oslovených psychologů přetrvává i v červnu. „Na červen je toho extrémně víc,“ konstatuje školní psycholožka, která si nepřála být citovaná. „Místo toho, aby se tady děti ve smíru dojemně loučily před prázdninami, tak naopak jsme ve fázi, kdy si děti začínají mezi sebou popasovávat role v kolektivech,“ dodává. „Ta situace je dramatická, a ještě se zhorší,“ přidává se předseda Asociace školní psychologie Jan Mareš.

S náročnou situací proto potřebují pomoct i sami psychologové. „Mám formu supervizí – chodím pravidelně do jednoho terapeutického centra,“ říká nejmenovaná školní psycholožka, která působí na základní škole s více než sedmi sty žáky. A dodává, že intervizní a supervizní setkání dříve spíše považovala za příjemný bonus. „Nyní už to vidím jako jednoznačnou nezbytnost,“ zdůrazňuje.

Spolu s dalšími školními psychology se schází a sdílí mezi sebou problémy, které ve školách řeší. „Letošní rok jsem vnímala, že je to potřeba hrozně moc. Potřebovala jsem si ulevit a hledat vodítka, co dál,“ popisuje způsob, jakým se vyrovnávala s nárůstem počtu dětí, které se po návratu do školy potýkají s větším množstvím psychických problémů.

„Předpokládám, že v následujícím školním roce se potřeba podpory v podobě supervize a intervize ještě zvýrazní,“ odhaduje Jana Rozsypalová, školní psycholožka působící na ZŠ Mohelnice.

Právě sdílení problémů a diskuse s ostatními kolegy v oboru může psychologům velmi pomoci. „Já jsem povídač – potřebuji si věci urovnat tím, že o nich mluvím nahlas v rámci supervizní podpory. S kolegy spolupracujeme a o dětech mluvíme, abychom si pomáhali. Věci si posdílíme a mám pocit, že na ně nejsem sama,“ vysvětluje školní psycholožka Zuzana Knesplová působící na ZŠ Mladá Boleslav. Dodává přitom, že další podpora je nutná, pokud má práci odvádět na dobré úrovni.

Několikanásobný nárůst počtu členů zaznamenala Asociace školní psychologie. „Ještě před dvěma lety jsem se často bavil s kolegyněmi a kolegy, kteří se ptali, proč mají platit peníze a být členy asociace. Aniž bychom změnili přesvědčovací strategii, za poslední dva měsíce evidujeme podobný zájem o členství jako za uplynulý rok,“ informuje předseda asociace Jan Mareš. Vysvětluje si to větší potřebou psychologů sdílet svoje problémy a pomoci s nimi.

Prodlužuje se pracovní doba, i tak na některé děti nezbývá kapacita

„Jsem zaměstnán na poloviční úvazek, ale poslední měsíc jsem ve škole, téměř jako bych měl celý úvazek,“ popisuje školní psycholog, který si přál zůstat v anonymitě. „Jsem plně vytížená, upřednostňuji práci, některé děti odesílám externím odborníkům,“ popisuje Jiřina Juřičková, školní psycholožka ze ZŠ a MŠ Horníkova v Brně.

„Nyní jsem musela práci přizpůsobit nárůstu případů. Ve škole jsem přítomna minimálně čtyři dny v týdnu, někdy i celý týden,“ hovoří Jana Rozsypalová ze ZŠ Mohelnice a upřesňuje, že úvazek má pouze na tři dny v týdnu. Déle ve škole přitom zůstává většina oslovených psychologů.

„První dva nebo tři týdny jsem odcházela domů a neměla jsem pořád hotovo, říkala jsem si, že už další dítě nemůžu vzít. Krizových intervencí bylo opravdu hodně,“ komentuje školní psycholožka Zuzana Knesplová ze ZŠ Mladá Boleslav období po opětovném zaplnění škol žáky. „Nestihla jsem pracovat se třídami. Na to, jak to v nich bouchá a vře, bych jim v normálních podmínkách mohla nabízet programy a další opatření,“ lituje nejmenovaná školní psycholožka.

Úzkost, sebepoškozování, sociální fobie

Pocity osamocení, úzkosti, ztráty jistoty a pravidelnosti v životě, sociální fobie, ale i sebepoškozování nebo poruchy příjmu potravy. To jsou problémy, které školní psychologové aktuálně řeší nejvíce. Přibylo také dětí, které se vyrovnávají s úmrtím blízké osoby během covidu. „Před pandemií se potíže více týkaly zvládání učiva, po návratu dětí do škol se více týkají emočních potíží a častěji řešíme problémy závažnějšího charakteru,“ komentuje psycholožka Jana Rozsypalová ze ZŠ Mohelnice.

„Já se setkávám s širším spektrem potíží, než jsem ve škole zvyklá,“ popisuje psycholožka Jiřina Juřičková působící na ZŠ a MŠ Horníkova v Brně, která zároveň pozoruje silné úzkosti u dětí po návratu do kolektivu.

Psychické problémy se také častěji vyskytují u mladších dětí. „Úzkostné poruchy jsem tolik neřešila a už vůbec ne u dětí na prvním stupni,“ uvádí psycholožka Zuzana Knesplová ze ZŠ Mladá Boleslav.