Příjmení se nepřechylovala už za Masaryka, upozornila Valdrová. Jde o globalizaci, oponuje Oliva

Události, komentáře: Spor o přechylování ženských příjmení (zdroj: ČT24)

Relativně drobná změna zákona, která ale zároveň může způsobit průlom v českém jazyce. Rostoucí zájem žen o nepřechýlené příjmení, tedy bez některého z typicky českých ženských zakončení, přivedl v tomto týdnu sněmovnu ke změně zákona o matrikách. Normu, která má umožnit všem Češkám, aby používaly příjmení v ryze mužské podobě, teď proberou senátoři. O tématu debatovali jazykovědci v Událostech, komentářích.

Nepřechylování části ženských příjmení z historického pohledu neznamená v českém jazyce žádnou novinku, stejný systém v Československu fungoval před rokem 1945, připomněla jazykovědkyně a soudní znalkyně v oboru jmen a příjmení Jana Valdrová.

„Některá příjmení se přechylovala, jiná ne, my se k tomu vracíme. Je dobré naslouchat veřejnosti. Jak jazykovědci a jazykovědkyně sami říkají: my jazyk nepředepisujeme, my ho registrujeme,“ uvedla.

Upozornila, že už teď se v češtině objevují jména a příjmení, která s pády svůj tvar nemění. „Kdybych se jmenovala Dagmar Krejčí, tak po celý můj život nikdo nebude skloňovat ani moje jméno Dagmar, ani moje příjmení Krejčí,“ poukázala.

Přijetí některých příjmení však může působit nezvykle, typicky pokud je v mužském tvaru, jako je tomu například u jména Novotný. Podle Valdrové tak lze i u příjmení žen používat mužské koncovky. „Bude to paní Novotný. Já mám třeba kolegyni, která se jmenuje Konečný a všichni to respektují,“ uvedla Valdrová a poukázala na to, že ženy nejsou nesvéprávné a jsou si vědomy, že ponesou následky svého rozhodnutí.

V některých případech může být význam věty nejasný, poukázal Oliva

Podle jazykovědce Karla Olivy je však používání podobně nezvyklých tvarů „pošlapáním češtiny“. „Pokud si žena ve svém občanském životě skutečně bude přát takové příjmení používat, tak ať ho používá. Pro evidenci obyvatel (…) pro to ale nevidím důvod a myslím si, že je to opravdu velmi nešťastné rozhodnutí. Rozhodnutí, které poškodí češtinu, poškodí komunikaci,“ uvedl Oliva.

V některých případech mohou nepřechýlená příjmení vést k nejednoznačnému významu věty, upozornil. „Třeba v tenisu: Bartoli porazila Williams. Nevíme, kdo koho,“ poukázal Oliva.

Nepřechylování může jazyk obohatit, domnívá se Valdrová

Tomu však Valdrová oponovala. „Když si zvykneme na to, že některá příjmení budou bez -ová, ne všechna, ale některá, tak teprve začneme objevovat možnosti češtiny, kolika různými způsoby můžeme vyjádřit rod. Pokud neřeknete třeba paní Fischer, tak můžete říct křestní jméno, funkci, pozici, profesi, můžete použít přídavné jméno jako ‚naše milá paní Fischer‘. Možností je tolik,“ vyjmenovala.

Podle Olivy však takový postup odporuje takzvané ekonomii jazyka, kdy jde o vyjádření obsahu co nejúspornějšími prostředky. „Je možné nějak supletivně dodat informaci o rodu a pádu, ale musíme si pomáhat slůvky, která přidáváme a která by za normální situace byla zbytečná,“ řekl.

Snahu zákonodárců Oliva vnímá jako nátlak na opuštění národního jazyka. „Tohle je evidentní nátlak na to, abychom se globalizovali, abychom ustoupili od češtiny. Možná, že navrhovatelé vnímají češtinu jako nějaký podivný relikt minulosti v našem globálním světě a chtějí se jí svým způsobem začít zbavovat. To je legitimní názor, ale pak by to opravdu měli říct takto,“ poznamenal Oliva.

Podle Valdrové jde o princip. „Když používáte jména tak, jak mají být, tak projevujete skutečnou úctu ženě. A za druhé, jestliže musíme přidávat další větné členy nebo přemýšlet, jak to říct jinak, tak to přece rozvíjí jazyk. To je to, co si může jazykovědec a jazykovědkyně jenom přát,“ zakončila.